Kde mají nejlepší zmrzlinu a díky čemu si vaše děti zamilují zámek Schönbrunn? Vídeň je především městem kultury, umění a skvělých čokoládových dortů. I když sem ale vyrazíte s (odrostlejšími) dětmi, z ničeho slevit nemusíte. Jen si zase trochu rozšíříte obzory i jinde – třeba v mořské zoo.
Moje dcera před pár dny oslavila 10. narozeniny a to mimo jiné znamená, že konečně dorostla do věku, kdy si s ní můžu začít užívat pořádně nadupané eurovíkendy (a ona si z nich třeba bude i něco pamatovat). Zprvu jsem zvažovala Paříž, nicméně při pohledu na aktuální nevyzpytatelnou situaci na letištích jsem si řekla, že Vídeň bude bezpečnější variantou.
TIP NA VIDEO: Jak bezpečně cestovat s dětmi?
Na naši třídenní dámskou jízdu jsme vyrážely v neděli ráno Regiojetem z hlavního nádraží v Praze a po pěti a půl hodinách jízdy vystoupily na vídeňském Hauptbahnhofu. Brzy jsem však zjistila, že kromě zubního kartáčku jsem zapomněla přibalit ještě jednu nezbytnou věc: respirátory. Ve Vídni totiž stále platí povinnost mít v MHD zakrytá ústa. Doporučení číslo jedna proto zní – ať už jedete kamkoli, tuhle informaci si prověřte. Lístky na metro jsem kupovala tradičně v automatu. Zvažovala jsem i appku WienMobil, ale nepřesvědčily mě recenze uživatelů.
K ubytování ve Vídni jsem zvolila krásný butikový hotel Josefine v klidné ulici Esterházygasse, která se nachází jen několik desítek metrů od stanice metra Zieglergasse (U3) a je jednou z mnoha bočních ulic, jež lemují proslulou nákupní třídu Mariahilfer Straße. Záměrně jsem také vybrala hotel se snídaní v ceně, abych nemusela každé ráno hned po probuzení řešit, kde koupit něco na zub. A když už holčičí víkend ve Vídni, tak prosím ubytování, kde se budeme cítit jako princezny. Nutno říct, že čtyřhvězdičkový hotel Josefine tato očekávání naplnil bezezbytku a přitom za cenu, která si nezadá s průměrnou cenou ubytování na Amazing Places (konkrétní částku zjistíte ve fotogalerii).
Z prvního dne zbývalo jen odpoledne a večer, únavu z vlaku jsem také nechtěla podcenit, takže jsem naplánovala program v okolí hotelu. Hned po zmrzlině v Eis Greissler, což je takové rakouské Angelato, a po cappuccinu v espressu baru Kaffemik jsme zamířily do Haus des Meeres, jedenáctipatrového veřejného akvária, které se nachází v bývalé dělostřelecké věži postavené během druhé světové války.
TIP:Vstupenky do Haus des Meeres, ale i do veškerých galerií či zámků, doporučuji zakoupit předem online. Vyhnete se zbytečným frontám, které se v případě Haus des Meeres mohou protáhnout až na ulici, a předejdete tak dětskému rozladění.
Na vrcholu budovy si můžete užít úžasný panoramatický pohled na Vídeň a je zde také restaurace. Ideální je vyjet dvěma výtahy nejprve sem (i když je třeba obrnit se trpělivostí, neboť z nich neustále někdo vystupuje či přistupuje dovnitř) a poté sestupovat patro po patru dolů. Děti si zde užijí podmořské tvory a jiná exotická zvířata a oči jim otevře i výstava My a moře, která se věnuje následkům znečišťování vodních ploch.
Zatímco obědy jsem se ve Vídni rozhodla řešit nějakou tou svačinou nebo dortem, hlavním jídlem se staly večeře. Po podmořské zoo jsme tedy zamířily do italského bistra SOTH.Kitchen, které mě zaujalo svým (zaslouženým!) hodnocením na Google (4,9). Také restaurace jsem ve Vídni vždy rezervovala dopředu přes webové stránky a vřele to doporučuji. S uchozenými a hladovými dětmi nechcete zažívat, že si někde nesednete nebo hledáte něco na blind.
Fronta na dort, chyba s řízkem
Jednou z nesporných ikon Vídně, kterou nechcete dětem zatajit, je samozřejmě celoroční zábavní park Prater, který nemusím dlouze představovat. Je to jeden z těch dospělých ústupků, které však vyváží následné návštěvy galerií a zámků. Výhodou je, že utrácíte jen za jednotlivé atrakce, nikoli za vstup do parku. Můžete zde tedy strávit jen tolik času, kolik chcete.
Po Prateru vedly naše kroky do Café Sacher – noblesní kavárny náležící hotelu Sacher, kde vám bude rezervace málo platná – stejně si stoupnete s ostatními do fronty. Na druhou stranu po chvíli usadí opravdu každého a vyhlášený čokoládový dort s porcí pravé šlehačky, který se ve Vídni peče už od roku 1832, za trochu čekání stojí. Denně jich prý servírují 500 až 600 kousků, před covidem i dvojnásobek. Vedle dortu je tu vyhlášený také Sacher štrúdl.
Při návštěvě Vídně jsem si vždycky přála vidět Hundertwasserhaus, nicméně se ukázalo, že si k němu musíme naplánovat cestu zvlášť. Nachází se mimo historické centrum v obvodu Landstraße a původně jako turistická atrakce ani neměl sloužit – šlo o bydlení pro sociálně slabší. Bytový dům je unikátní nejen svou barevnou fasádou a nepravidelnými liniemi, ale i těsným kontaktem se stromy, které jím „prorůstají“. Architekt, malíř a sochař Friedensreich Hundertwasser chtěl skrze stavbu, která vznikla v polovině 80. let, vštípit lidem radost.
Půlhodinovou svižnou procházkou jsme poté došly zpět do centra. Čekala nás večeře v restauraci Lugeck, což je sesterský podnik známějšího Figlmüllera, který sídlí v reprezentativní budově Regensburger Hof. Tentokrát tedy vyhlášený vídeňský řízek, u něhož nemusíte mít obavy, jestli bude dětem chutnat. Dcera si dala s hranolky, já s vídeňským bramborovým salátem. Číšník to popletl a donesl nám jen jednu porci řízků – která se nakonec ukázala jako zcela dostačující. Doporučuji udělat tuto „chybu“ také.
Následující den bylo deštivo, tedy ideální počasí na chození po galeriích či muzeích. Konkrétně u Albertiny je výhoda, že děti do 19 let neplatí žádné vstupné. Vy se tak nemusíte obávat, že jen vyhodíte peníze, když je to nebude bavit. A věřte, že občas nebude. Tradiční Albertina, kde jsem zvolila stálou výstavu Od impresionistů po Picassa byla plná návštěvníků, takže zmožená dcera většinu času proseděla na lavicích uprostřed s mobilem v ruce.
Umění a historie jako zábava
Mnohem zábavnější se ukázala být Albertina Modern, která až do 4. září hostí výstavu čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje. Velké a rozmanité umělecké objekty a instalace, jako je had vinoucí se u stropu, model čínského vězení nebo rozměrné obrazy postavené z kostiček lega, opravdu zaujaly. Vedle galerie se navíc nachází další fotogenická památka – kostel sv. Karla Boromejského s frontálním jezírkem, v němž se tato barokně klasicistní svatba romanticky odráží. Za fotku stojí i secesní stanice metra Karlsplatz architekta Otto Wagnera, kudy původně projížděly vlaky.
Protože jsem urputná matka, vedly naše další kroky do zámku Hofburg, kde se nachází Sisi Museum. Expozice je rozdělená na dvě části. Ta první se věnuje sbírkám jídelních sad císařovny Sisi a doporučuji vám proběhnout ji co nejrychleji: je tak rozsáhlá, že by vás umořila. Ta druhá již pojednává o životě Sisi a Františka Josefa I. na Hofburgu a jedná se o volnou prohlídku bohatě zdobených komnat, ke které dostanete i český překlad.
TIP: I když jsme toho stihly hodně, každý den jsme si našly čas na odpolední dvouhodinovou siestu na pokoji. Vídeň je nádherná a je toho zde opravdu hodně k navštívení, nemá ale smysl děti ani sebe uštvat.
Poslední dopoledne před odjezdem jsme se vydaly na zámek Schönbrunn. Opět jsem kupovala vstupenky online a tentokrát jsem místo tradiční zámecké prohlídky zvolila jen kombinaci přírodního labyrintu a Dětského muzea (ještě můžete přihodit zámeckou zoo, my už bychom ji nestihly). Dětské muzeum se ukázalo být největším hitem, protože nejde o nic jiného než velkou šatnu s kostýmy v habsburském stylu ve velikostech od 2 do 14 let, ve kterých se můžete vyfotit na trůně. Přišly jsme před jedenáctou a chvíli to tu měla dcera jen sama pro sebe. Musím říct, že tady jsem si užila i já – tu čirou radost a vděk za to, že tohle svému potomkovi můžu dopřát.
Vídeň s dítětem: Náš výlet v obrazech
