Po dvou letech jsme s manželem vyrazili na odkládanou svatební cestu do USA. Co mělo být romantickou dovolenou plnou brunchů a objevování metropolí se však proměnilo ve dva týdny plné dobrodružství, vyčerpání i zážitků na celý život. Druhá a zároveň finální část naší cesty vedoucí z Kalifornie do Nevady, Utahu, Arizony a zase zpátky do Kalifornie je tu! Která neznámá místa nám vyrazila dech? Zaslouží si Grand Canyon všechnu tu slávu? A jak jsme se z Los Angeles dostali do Bradavic?
První část průvodce západem USA končila dvěma dny strávenými v Las Vegas, které pro nás bylo vůbec největším zklamáním z celého dvoutýdenního výletu. Po milionu blikajících světlech na bulváru The Strip a všudypřítomném zápachu marihuany jsme se na několik dní uchýlili zpátky do přírody. V plánu bylo prozkoumat skvosty ve státech Utah a Arizona. Ty pro mě byly vždy synonymem oranžové skalnaté pustiny, která ve mně už na fotkách vyvolávala pocit absolutní úzkosti. Jak jsem se ale záhy přesvědčila, takové negativní pocity byly zcela neopodstatněné.
TIP NA VIDEO: Láká vás spíše dovolená v Evropě? Zkuste Katalánsko!
Je libo procházku v řece?
Naší první zastávkou se stal národní park Zion, který je vyhledávaným místem pro rodiny, turisty milující adrenalin i cyklisty. Trochu zajímavý mix, že? Hned vysvětlím proč! Když si Zion zadáte do vyhledávání na Googlu, napoprvé vás asi neuchvátí. A to je možná dobře, protože ve chvíli, kdy překročíte hranice parku, zůstanete stát s otevřenou pusou v němém úžasu. Zion je zajímavý tím, že se nachází na rozhraní tří geografických oblastí – Koloradské plošiny, Velké pánve a Mohavské pouště. A přesně to z něj dělá zcela unikátní místo, kde si budete chtít vyfotit každý milimetr.
Stěžejním místem parku je kaňon, který je z obou stran obehnaný kolmými stěnami, z nichž některé skrývají dosti dobrodružné stezky (schválně si vyhledejte Angels Landing). Vůbec největším lákadlem je ale netradiční túra v řece Virgin River zvaná The Narrows. Právě kvůli ní potkáte během cesty kaňonem zástupy lidí ve speciálních nepromokavých mundúrech a s holí v ruce – jde totiž o nejvhodnější outfity pro specifickou říční procházku, kterou si chce otestovat většina návštěvníků parku. My bohužel nebyli dodatečně vybaveni, a tak jsme se na začátku túry jen ohřáli na kameni a lehce smočili prsty.
Oběd u Hoodoos a cesta s indiány
Po dni stráveném v Zionu nás čekalo třídenní objevování dalších přírodních skvostů, při němž jsme se postupně přesunuli z Utahu do Arizony. Jako první jsme na programu měli maličký Bryce Canyon, který se svými 145 kilometry čtverečními patří mezi nejmenší národní parky v této oblasti. Co ovšem postrádá do rozlohy, zcela dohání svou krásou. Bryce je známý pro červené skalní věže a homole zvané Hoodoos. Těch je zde nespočet, což z parku dělá další dechberoucí místo. Buď se jimi můžete kochat z několika vyhlídek, které projdete příjemnou procházkou, anebo se můžete vydat na okruh do kaňonu a zase zpět nahoru. Jen mějte na paměti, že se v takovém případě hodí pevná a protiskluzová obuv. Stezka je místy dost prudká a ve zdejším jemném prachu a písku se rozhodně vyválet nechcete – jak jistě tušíte, vyzkoušela jsem to za vás.
Následující den jsme zasvětili prozkoumání rezervace kmene Navahů – konkrétně jsme navštívili neskutečný Antelope Canyon, v němž se skrze působení větru, písku a vody v pískovcových skalách vytvořily útvary a rýhy, které působí, jako kdyby celé místo bylo namalované na plátně. Do kaňonu se dostanete pouze autem s místními indiány a nesmí se zde natáčet. V době, kdy jsme cestu podnikli, zde navíc stále platilo pravidlo nosit roušku, a to i venku. S ohledem na to, že bylo již téměř 30 stupňů a ven z kaňonu vedla jen prudká cesta s asi milionem schodů, šlo o docela náročnou záležitost. Respekt pravidel místních je ale samozřejmě důležitější.
Den jsme pak zakončili v Monument Valley, které je domovem slavné westernové krajiny a svou běžeckou trasu zde nečekaně ukončil i Forrest Gump. Na rozdíl od Antelope Canyonu si toto místo můžete projet na vlastní pěst. Počítejte ale s tím, že za okružní cestu po areálu zaplatíte 100 dolarů na osobu. Místní scenerie za to ovšem rozhodně stojí.
Grand Canyon bez Davida Copperfielda
Vzpomínáte na legendární video, v němž slavný mág David Copperfield přeletěl Grand Canyon v tureckém sedu, zatímco Bonnie Tyler stojící na kraji jedné z místních vyhlídek z plných plic (ve skutečnosti z playbacku) zpívala Holding Out for a Hero? Tuto scénu jsem měla před očima celou dobu, co jsme k jednomu z nejslavnějších divů světa mířili. V den, kdy jsme ke Grand Canyonu dorazili, by jej ale Copperfield rozhodně nepřeletěl, neboť by jej odnesl vítr asi až do L.A. A nás tam málem odnesl taky.
Nevím, zda byl na vině právě vichr, nebo celkový hype okolo Grand Canyonu, ale den strávený u tohoto místa, které v jednotlivých vrstvách horniny ukrývá téměř každou etapu života na Zemi, bylo po Las Vegas druhým největším zklamáním. O víkendu jednotlivé vyhlídky praskají ve švech a ani místní lákadlo v podobě IMAX kina nenadchlo. Místo vymazleného trháku, který by nás vzal na exkurzi na dno kaňonu, tu totiž promítají 40 let starý film, který by měl dost možná větší kouzlo v podstatně komornějším sále. Na menší zdřímnutí bylo ale toto místo zcela ideální.
Jedeme do L.A., nebo do Bradavic?
Po části výpravy plné přírodních krás jsme se přemístili do jednoho z nejočekávanějších míst výletu – do města andělů, Los Angeles. Bohužel jsme si jej ale neužili tolik, jak bychom chtěli: čas kvapil a program naší cesty byl neúprosný. V L.A. jsme tak strávili pouhých 24 hodin, během kterých jsme se rozhodli obětovat prozkoumání slavného Beverly Hills i Rodeo Drive a raději jsme vyrazili do Universal Studios.
Že bychom se dostali k filmovým ateliérům? Kdepak! Areál je koncipovaný jako velký zábavní park, ve kterém se můžete během chvíle přenést do Jurského parku, Vodního světa anebo do továrny ke Gruovi a mimoňům. Náš cíl byl ale jiný – součástí Universal Studios je totiž i svět Harryho Pottera, v němž najdete vše, co každý potterhead potřebuje ke splnění svých nejtajnějších snů. Kompletně průchozí Bradavice s Velkou síní, Brumbálovou pracovnou i mluvícím Moudrým kloboukem, Hagridovou boudou, Vrbou mlátičkou, Weasleyovic létajícím autem, Ollivanderovým obchodem s hůlkami, sovincem a v neposlední řadě i celými Prasinkami, v nichž můžete zajít na skvělý britský oběd ke Třem košťatům a kde vám přímo na ulici načepují vychlazený máslový ležák. Pokud jsem jako správný fanoušek v jedenácti letech smutnila, že jsem nedostala dopis, teď jsem si vše vynahradila – s dojatými slzami v očích.
Na konci dne jsme pak už stihli jen krátkou návštěvu Santa Monicy, která je přesně taková, jak ji známe z filmů – plná veselých lidí, hudby, cvičících fitnessáků, kamarádů na bruslích i zamilovaných párů, které se s nohama zabořenýma do písku kochají západem slunce nad oceánem. Jestli si budu chtít L.A. nějak zapamatovat, tak přesně takto – jako romantické, zároveň však živelné místo, kde se plní sny.
Ze Skotska na americké pláže a zase zpět
Když se rozhodnete vydat z Los Angeles do San Francisca, máte víceméně dvě možnosti (letadlo nepočítám). Buď se vydáte na šestihodinovou cestu po klasické dálnici, anebo přidáte dvě extra hodiny v autě a projedete se po silnici, která je označována za vůbec nejkrásnější na světě. Jakou variantu byste zvolili? My se rozhodli pro číslo dva a nelitovali.
California State Route 1, známá též jako Pacifická dálnice, je klikatou, 1000 kilometrů dlouhou silnicí spojující hned několik měst podél kalifornského pobřeží. Slovo dálnice zde ovšem nemá žádné opodstatnění, neboť jde o dvouproudou cestu, na níž se slabším žaludkům nemusí dařit úplně dobře. Podstoupit tuto oběť ale stojí za to, neboť krajina se každých pár minut změní o 180 stupňů. Projedete slavné Malibu a během chvíle se dostanete do míst, která spíše než USA připomínají zamlžené Skotsko se zelenými planinami, na nichž se pasou krávy. O několik desítek minut později se opět ocitnete u krásných pláží a vodopádů, abyste po chvíli vjeli do hlubokých lesů, které jsou jako dělané na přestávku s piknikem a klidně i grilovačkou. Na cestě sice strávíte téměř celý den, ale věřte, že na něj jen tak nezapomenete.
Stejně jako v L.A. jsem se ani v San Franciscu nemohla zbavit pocitu, že bych si zde přála strávit podstatně více času. Den jsme začali na slavném mole Pier 39, na kterém je kromě nespočtu malých obchůdků a stánků s občerstvením největší atrakcí místo, kde se nachází desítky, ba dokonce stovky místních lachtanů, kteří se vyhřívají na dřevěných vorech.
Na oběd se pak vyplatí zajít do nedaleké čtvrti Fisherman’s Wharf, kde v malých stáncích připravují mořské speciality, které brzy ráno ulovili místní rybáři. K pojídání dokonalých krevet i vyhlášené mušlové polévky v kváskovém chlebu vám pak bude hrát jeden z pouličních umělců. Vyhraďte si proto dostatek času na načerpání skvělé atmosféry, která tu panuje celý den.
A co dalšího případně v San Franciscu během dvoudenní zastávky zažít? Určitě nevynechejte jízdu tramvají Cable Car, která vás povozí centrem a všemi jeho slavnými kopečky i pořádnými sešupy. Za zvážení stojí i vyhlídková cesta lodí pod Golden Gate Bridge (u kterého mimochodem mají kavárnu se skvělou kávou) a okolo Alcatrazu.
Cesta je u konce
Náš road trip po západu USA patřil k těm nejnáročnějším cestám, které jsem kdy podnikla. Zároveň však šlo o výlet, na který nelze zapomenout. Pokud tedy i vy přemýšlíte, že byste se na západní pobřeží vydali, neváhejte. Tolik rozličných skvostů nikde jinde nenajdete. Sice vás možná překvapí, proč se i v dospělosti musíte prokazovat občankou při nákupu piva (a že jej na ulici můžete pít jen z papírového pytlíku), nebo vás zarazí, že se s vámi každý bude chtít vybavovat a pravděpodobně budete na konci dovolené zcela vyčerpaní, ale budete nadšení. Tohle totiž nejspíš bude cesta vašeho života.
Cesta západem USA 2: Návštěva Harryho Pottera i indiánů a nudný Grand Canyon
