Cesta západem USA: Proč je Las Vegas nejhorší město? A kde potkáte medvědy?

6 min čtení

6 min čtení

Po dvou letech jsme s manželem vyrazili na naši odkládanou svatební cestu do USA. Co mělo být romantickou dovolenou plnou brunchů a objevování metropolí, se ale proměnilo ve dva týdny plné dobrodružství, vyčerpání i zážitků na celý život. Proč je západ USA jedním z nejkouzelnějších míst na světě? Jak to, že ve slavném městě hříchu budete nejspíš jediný člověk, který nebere drogy? A proč budete chtít pořád jen grilovat v přírodě? V následující článkové minisérii se vám podobné otázky pokusím zodpovědět.

Cesta do Ameriky je snem mnohých z nás. Na mém bucket listu nicméně zaujímala vždy spíše nižší příčky. Když jsme se ale před třemi lety začali rozmýšlet, kam o pár měsíců později vyrazit na svatební cestu, rozhodnuto bylo do pár minut. Západní pobřeží totiž na rozdíl od jiných částí Států patří mezi skutečné klenoty, kdy se na relativně malém prostoru (tedy na americké poměry) rozkládá nespočet přírodních skvostů, národních parků i slavných měst. „Ani půlrok by vám nestačil na poznání všeho, co zde stojí za vidění,“ řekl nám pak při jednom z výletů náš průvodce. A měl pravdu.

TIP NA VIDEO: Láká vás spíše dovolená v Česku? Vydejte se třeba do Jeseníků!

Američanům často vyčítáme, že neznají Evropu a nevědí, kde na mapě leží Japonsko. Po této cestě se jim ale už divím o něco méně – jejich země totiž nabízí vše od nádherných pláží u oceánu přes pouště, hluboké lesy doslova vybízející k postavení stanu až po vysoké hory, které jsou ještě v květnu plné sněhu. Proč by tedy někdo z místních toužil jezdit jinam?

Co je dobré vědět před cestou do Ameriky?

Do našeho původního plánu vycestovat nám samozřejmě vkročil covid, a jelikož Amerika byla pro turisty zavřená až téměř do konce loňského roku, cestu jsme několikrát posouvali. A jak to nakonec s vycestováním bylo? Je dost možné, že se podmínky od našeho návratu opět změnily, ale my si museli zařídit následující: kromě vyřízení Elektronického systému cestovní registrace (ESTA), které nahrazuje klasické vízum, jsme museli mít doklad o ukončeném očkování a k tomu si den před odletem skočit na test (bylo jedno, zda to bude antigenní, či PCR test, Američané je totiž nerozlišují). Pokud jste navíc v posledních 90 dnech prodělali covid, na test jste jít nemuseli. Místo toho vám stačil doklad o prodělání nemoci a papír od vašeho doktora hlásící, že jste z covidu úspěšně vyléčení.

Po příletu do USA nás pak už čekalo jen nekonečné čekání ve frontě na imigračním oddělení. Fronta nám vzala zhruba dvě hodiny života, což po 15 hodinách na cestě už bylo vlastně skoro zanedbatelné. U přepážky jsme pak už jen ukázali pas, nechali se vyfotit a udělat otisky prstů a zodpověděli sadu dotěrných dotazů o naši plánech v USA. Potvrdili jsme (pravdivě!), že si nevezeme žádné jídlo ani pití, nahlásili svou profesi v ČR a pro jistotu měli po ruce informace o rezervaci hotelu. Někteří imigrační pracovníci se rádi ptají i na ty největší detaily a dost možná vám dají najevo, že mají podezření, že v USA chcete zůstat. Nenechte se proto vyvést z míry, usmívejte se, pravdivě na vše odpovídejte a za chvíli už budete stát i s kufrem před letištěm.

Nekonečná fronta na imigračním oddělení na letišti v San Franciscu.
Nekonečná fronta na imigračním oddělení na letišti v San Franciscu.

Všechno chce čas (pokud ho máte)

Po příletu na vás dost možná dolehne únava z cesty a jet lag. Pokud tedy máte možnost, naordinujte si první den klid. Nechoďte ale spát hned po příletu – pokud jsou třeba jen dvě hodiny odpoledne, akorát si spánkem ještě více zamotáte hlavu i tělo. Překousněte únavu a běžte si lehnout skutečně až večer. Uvidíte, že jet lag nakonec nebude tak náročný. Stejně tak mi pomohlo nastavení amerického času už v letadle – měla jsem tak více času se přeorientovat na místní denní dobu.

Luxusní možnost odpočinku po příletu jsme ovšem neměli, neboť nás hned čekal 300km přesun do města Fresno, ze kterého jsme hned ráno vyráželi směr jeden z nejkrásnějších národních parků USA – Yosemite.

Kouzelné vodopády, pohled na kapitána a smrtící trek

Národní pak Yosemite se nachází v Kalifornii v pohoří Sierra Nevada a lidé jej milují hlavně kvůli monumentálním žulovým skaliskům. Park se pyšní také několika nej, mezi nimiž vyniká hlavně největší žulový monolit na světě El Capitan (český lezec Adam Ondra na něm vytvořil světový rekord – přelezl jej za osm dní) a také nejvyšší americký vodopád, 739 m vysoký Yosemite Falls. Právě díky nim se vyplatí tento národní park navštívit už na jaře, neboť během léta zcela vysychají.

Yosemitské údolí a pohled na nejvyšší vodopád Yosemite Falls.
Yosemite Falls měří 739 metrů.

V Yosemite najdete nespočet campingových míst i parkovišť, odkud se můžete vydat do jedné z vesnic (například Yosemite Village či Curry Village), mezi nimiž můžete cestovat kyvadlovým autobusem. Velkým lákadlem je pak stezka Mist trail, která vás zavede k vodopádům Vernal Fall a Nevada Fall. Ale pozor! Tohle není žádná poklidná procházka podél řeky, ale už od prvních metrů pěkně strmý trek, v jehož druhé polovině vás čeká stoupání po mokrých skalních schodech.

Pokud takové dobrodružství, během nějž můžete navíc v poklidnější pracovní dny potkat u řeky Merced medvěda, není nic pro vás, zůstaňte v yosemitském údolí, kde si můžete na volně dostupných grilech připravit oběd a kochat se skalisky a vodopády. My bohužel podlehli naší průvodcovské skupině a vydali se na Mist trail. Polovina cesty mi bohatě stačila na to zanechat v Yosemitu své plíce a trek nedokončit. Dodnes lituji, že jsem raději tentýž čas nevěnovala kulturní akci, která se zrovna děla v místní Curry Village.

Pokud vás tedy Yosemite má něco naučit, tak je to fakt, že nikdy není dobré přeceňovat své síly.

Vlevo můžete vidět masiv El Capitan.

Seznamka s Generálem Shermanem i medvědy

Druhý den našeho výletu jsme se přes město Bakersfield posunuli do dalšího přírodního skvostu – háje s největšími stromy na světě, Sequoia National Park. O sekvojích jste určitě slyšeli už na základní škole. Věřte ale, že jejich monumentalitu a stáří dosahující až 4000 let pochopíte až v momentě, kdy před jedním takovým velikánem budete stát osobně.

Dva zdejší nejslavnější stromy nesou jména General Grant a General Sherman. A zatímco Grant, druhý největší strom starý 3000 let, se nachází ve vedlejším Kings Canyon National Park, vůbec největší Sherman je samotným epicentrem Sequoia NP. Jak ho poznáte? Kromě obvodu více než 31 metrů také podle dlouhé fronty zájemců o fotografii.

Největší strom na světě, General Sherman.
Některé sekvoje mají obvod větší než 30 metrů.

Tato část parku je jako dělaná pro pohodovou procházku. Krásné stezky lemované dřevěnými ploty a srnky běhající přímo před vámi. Co více si přát? No, jak se to vezme. Najdou se tací, kteří touží po dobrodružství. Kousek za hájem se Shermanem se můžete vydat na lesní pochod vedoucí okolo sekvojových uskupení Kongres a Parlament. Čím hlouběji mimo hlavní stezku vyrazíte, tím větší je pravděpodobnost, že narazíte na jednoho z místních medvědů, kteří se v NP vyskytují. Náš průvodce nás ujistil, že místní baribalové jsou mnohem méně nebezpeční než třeba kanadští grizzly. I tak mi ale medvědí řvaní kousek nad námi na stráni nahnalo srdce až do krku. Pokud se do těchto míst chcete vydat na vlastní pěst, rozhodně si pořiďte takzvaný bear spray, který vám pomůže případného lesního společníka odehnat.

Kasino v poušti: Pusto v duši i okolo nás

První polovinu naší svatební cesty, která se ale postupně měnila v jeden vyčerpávající, nikdy nekončící trek, jsme zakončili přejezdem přes slavné Údolí smrti a dvěma dny v Las Vegas, které se stalo jednoznačně největším zklamáním celého výletu. Ale nejprve postupně: Údolí smrti (Death Valley) je nejsušším, nejteplejším a nejníže položeným místem Ameriky. Je plné písečných dun, vyprahlých kaňonů a v létě zde teploty atakují 57 °C. V 19. století se sem vypravila skupina osadníků mířících do zlatých dolů. Jenže po cestě jim došla voda i zásoby jídla, a přestože cestu nepřežil pouze jediný člen, výprava místo pro svůj charakter i pocit, který člověk stojící uprostřed ničeho prožívá, pojmenovala právě jako Údolí smrti.

Death Valley rozhodně není místem, kde byste se chtěli vydat na dlouhou procházku. Mnohem lepší je udělat si autem několik zastávek, na nich chvíli pobýt a zase vyrazit o kus dál. Zároveň mějte na paměti, že při cestě sem je dobré mít plnou nádrž i zásobu pití a jídla – vše zmíněné zde totiž až na jedno návštěvnické centrum neseženete.

Údolí smrti.
V létě teplota v Údolí smrti atakuje 57 °C.
Nejnižší místo západní polokoule.

Z Údolí smrti je to pak už relativně kousek do státu Nevada, jehož slavným centrem není žádné jiné město než Las Vegas. Začít noc ve městě hříchu patří mezi životní sny nejednoho milovníka života, jenže realita už tak pozlátková není. Las Vegas jsme od první chvíle popsali jako Disneyland pro dospělé. Jistě, na fotkách všechny ty obří hotely imitující antický Řím, romantické Benátky, secesní Paříž, starověký Egypt i divoký New York vypadají cool, jenže naživo je to jen jeden kýč vedle druhého.

Veškeré dění ve Vegas se pak odehrává na bulváru The Strip, který je právě těmito hotely lemovaný. Každý komplex obsahuje obří kasino, nákupní centrum i restaurace. Po cestě též narazíte třeba na slavný podnik Hell’s Kitchen Gordona Ramsayho, divadlo, kde vystupují RuPaulovi drag queens, i hotel, kde večer co večer vystupuje slavný mág David Copperfield.

Slavný bulvár The Strip v Las Vegas.
Hotel Paris Las Vegas.

Zní to skvěle? Až budete stát na Stripu, kde budete dost možná jediný člověk, který v sobě nemá divoký koktejl marihuany, kokainu a alkoholu, a budete se dívat do prázdných očí amerických seniorů, kteří tvoří podstatnou část osazenstva místních kasin, dost možná změníte názor. Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas, říká se. A já souhlasím. Na další část výletu bych si onu směsici prázdnoty, laciného pozlátka a nevkusu skutečně brala opravdu nerada. Program byl totiž ještě náročný a my ve Vegas strávili dost zbytečné dva dny.

Ale o tom až v dalším díle…