Elizaveta Maximová: Móda je citová investice
V jedné z komedií v Divadle Na Fidlovačce i v televizní minisérii Spravedlnost dokazuje, že ovládá „umění vraždy“. V malíčku má ale i módu. Přesto (nebo snad právě proto) dokáže Elizaveta Maximová několik dní brouzdat obchody, aniž by se jí cokoli zalíbilo.
„Snad nikde jsem neviděla tolik nádherných žen a ošklivých mužů pohromadě jako v Moskvě,“ cituje s nadsázkou slova Karla Lagerfelda mladá česká herečka, která pochází z ruské Kazaně a v Česku žije od svých sedmi let.
Povídáme si o tom, jak se na jejím módním vkusu projevily její kořeny. Zatímco zdobnost a okázalost jí vlastní nejsou, zálibu ve zvířecích potiscích neskrývá, i když i tady hodně ubrala na intenzitě.
V současnosti ji nejčastěji potkáte v barevném kabátu, teniskách a úzkých černých džínách. Ještě na americkém gymnáziu s módou docela experimentovala, s nástupem na DAMU se ale oblékala kompletně do černé.
„Na hereckých hodinách můžete být v černé ženou, mužem nebo třeba zvířetem. Umožňuje střídání rolí a nedává pocit ženskosti ani maskulinity. Není to kostým, jen prostředek na zakrytí těla,“ vysvětluje herečka, na jejímž oblečení dokonce poznáte, jakou roli právě zkouší.
„Před premiérou Snu noci svatojánské jsem chodila hlavně v šatech,“ vzpomíná Elizaveta na své nedávné velmi ženské období.
Nové přírůstky do svého šatníku pořizuje výhradně v kamenných obchodech, na internetu si prý nikdy nic nekoupila, na to je příliš konzervativní. Řetězcům se nevyhýbá, ale kdyby se nemusela ohlížet na peníze, určitě by si vybrala něco od Prady, Dolce&Gabbana nebo Ulyany Sergeenko.
Z českých návrhářů obdivuje osobitost a šarm věcí od Ivany Mentlové, Jakuba Polanky či například Chatty a ODIVI. Čemu ale v poslední době naprosto propadla, je značka COS – otevření pražského obchodu jí udělalo opravdu velkou radost.
Když mamka řekne ne, vím že je to ono!
Navzdory svému zaujetí pro módu Elizaveta připouští, že často odchází z obchodů s prázdnou. Prostě ji nic nezaujme. Taky ale nastanou situace, kdy se pro něco nadchne a fotku nového outfitu pošle ještě z kabinky kamarádkám nebo mamince.
Na jejich názor dá, i když u každého jinak. Když se maminka vyjádří negativně, Elizaveta ví, že kápla na to pravé. S maminkou mají totiž zcela odlišný módní styl.
Což ovšem neznamená, že by chtěla svým oblečením působit jako nepřehlédnutelný solitér. Naopak, v oblibě má třeba partnerské sladění outfitů. „Mám z nich pak dojem, že jsou sladění v životě celkově,“ říká Elizaveta.
Nabízí se otázka, zda striktně dodržuje dress code, když vyráží někam do společnosti.
„Snažím se o to. Za ostudu ale bývám paradoxně, když jdu do divadla. Je to zlozvyk ze školy, kdy jsme šli na představení rovnou z vyučování nebo ze zkoušek.“ Své povídání uzavíráme debatou o tom, zda je móda v životě důležitá.
„Někde jsem četla, že ženy prý nakupují oblečení proto, že tak podvědomě investují do své budoucnosti. Už při zkoušení přemýšlí, kam a s kým v tom půjdou, představují si, jak se v tom budou cítit, mají nějaký plán. A i když si tím jen zlepšují náladu, je to vlastně taky investice do budoucnosti.“
