Dáda Libánská dnes v malostranské galerii, kde pracuje.

Dáda Libánská dnes v malostranské galerii, kde pracuje. Zdroj: zenyvdisentu.soc.cas.cz

Ženy v disentu - Dáda Libánská: Teror na dětech je donebevolající

Kdo dneska ví, že třetina mluvčích Charty 77 byly ženy? Žen, které se postavily komunistickému režimu, nebylo málo a jejich role rozhodně nebyla zanedbatelná. Přesto se jejich zapojení věnuje jen málo dokumentů z poslední doby. To chce změnit projekt Sociologického ústavu AV ČR Ženy v disentu prostřednictvím rozhovorů s mnohými z nich. Všechny rozhovory vyšly v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.

Rodačka z Malé Strany Dáda Libánská si cestu k Chartě 77 našla sama navzdory otci, jenž byl přesvědčený komunista. V bytě na Kampě opisovala samizdat, například román Egona Bondyho Invalidní sourozenci, na baráku v Letkách pořádala koncerty, filmové minifestivaly, výstavy. Po šikaně, která následovala po podpisu Charty 77, se s mužem rozhodli, že kvůli dětem odejdou ze země. V roce 2003 se natrvalo vrátila na Malou Stranu.

Co se u vás dělo po zveřejnění Charty 77?

Nastaly domovní prohlídky, estébáci začali kontrolovat lidi, který k nám jezdili každý víkend na barák. Měli jsme smůlu, že v Libčicích-Letkách byla jen taková malinká železniční stanička. Manžel paní, která tam prodávala lístky, byl policajt, takže měl krásně pod kontrolou, kdo k nám jezdil. Jednou k nám z Německa přijeli Hare Krišna. Měli na sobě džíny a paruky. Na nádraží si ty paruky svlíkli a vzali si sárí, a než došli k nám, už tam byli estébáci. Zatkli je a hned vyhostili. Náš dům byl v dezolátním stavu, jezdili nám s opravama pomáhat různý lidi. A jakmile tam bylo víc lidí pohromadě, zase přijeli estébáci a všechny zkontrolovali.

A jak na tom byla vaše rodina?

Hodně šikanovali mýho bývalýho manžela, který dělal nočního hlídače v muzeu UMPRUM, protože nic jinýho dělat nemoh'. Studoval československou bohosloveckou fakultu, jenže tím se nedalo živit. Vlastně jiná práce nebyla než noční hlídač, což bylo dobrý v tom, že si moh' dělat svý věci přes den. Věděli, že máme kontakty na Polsko. Drsně nám vyhrožovali - že podvracíme republiku v zahraničí, že jsou za to šílený tresty. Taky jsme třeba v pátek nedostali v obchodě chleba nebo rýži. Najednou nic nebylo, když jsme šli nakoupit my. Z vesnice se s námi stýkala jen evangelická farářka. A nakonec z toho měla taky problémy.

Jak se teror StB projevil v každodenním životě rodiny? Jak ho vnímaly děti? Celý rozhovor s Dádou Libánskou čtěte zde. Zapojení žen do boje proti komunismu se rozhodl zmapovat projekt Ženy v disentu Sociologického ústavu AV ČR. Všechny rozhovory v plném znění najdete v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent, kterou vydalo nakladatelství Academia.

Bytová revoluce
Bytová revoluce | Zdroj: Ženy v disentu