O čem se mlčí: Základem dobré psychoterapie je vyrovnaný vztah

3 min čtení

3 min čtení

Jak poznat dobrou psychoterapeutickou službu? „Je to taková, ve které funguje vztah mezi klientem a psychoterapeutem,“ upozorňuje Zdeněk Macek, psychoterapeut, lektor, supervizor a místopředseda České asociace pro psychoterapii, v aktuálním díle pořadu O čem se mlčí. Ten se věnuje různým druhům pomoci a léčby zaměřené na problémy duše.

Podle čeho by se měl klient, který hledá odbornou psychoterapeutickou pomoc, orientovat? Jaká jsou taková základní kritéria, podle kterých jako laik můžu poznat, že daný odborník je kvalitní profesionál ve svém oboru? 

Prvotní je samozřejmě kvalifikace člověka. U nás máme profesní organizaci – Českou asociaci pro psychoterapii, v níž vedeme seznam kvalifikovaných psychoterapeutů. S tím souvisí i dodržování etických standardů, takzvaných doporučení pro práci evropského psychoterapeuta. Když má klient nějaké pochybnosti, může mu to pomoct jako určité vodítko. Třetí věcí, kromě požadované kvalifikace, supervizí a dodržování etických standardů, je závazek celoživotního vzdělávání. To považuji za nejdůležitější moment, protože během let dochází k posunu, vědecký konsensus se dostává jinam. V psychoterapii se jedná zejména o vývoj určitých osvědčených postupů. Všechny tyto čtyři nároky musejí splňovat psychoterapeuti, kteří jsou zapsáni v naší asociaci, a na to se pak klient může spolehnout. Je ale třeba přiznat, že v psychoterapii je to ještě trochu složitější, protože se jedná o péči založenou na vztahu, který je unikátní vždy pro každého jednotlivého terapeuta s každým jednotlivým klientem. A někdy se může stát, že si to nesedne, což se také nemusí projevit hned, ale až po určité době. 

Pokud mají klienti podezření, že došlo ze strany terapeuta k nějakému pochybení, mohou se obrátit i na vaši asociaci? Co patří mezi takové nejčastější stížnosti? 

Nejsem členem etického kolegia, které se touto agendou zabývá, takže vzhledem k důvěrnosti a mlčenlivosti nemám podrobné informace o takových kauzách. Ale obecně si myslím, že to, co může způsobovat problémy, je, že vztah mezi psychoterapeutem a klientem je – stejně jako například u lékařů – asymetrický. Klient je v oslabené pozici i vzhledem k tomu, že vůbec takovou službu musí vyhledat, a tím pádem je nesmírně důležité, abychom na to dávali jako terapeuti pozor, abychom klientem nějakým způsobem – byť i v dobré víře – nemanipulovali nebo jej nezneužili. A na základě mojí zkušenosti dodávám, že v tom většinou ze strany terapeuta bývá dobrý úmysl, ale klientovi se to může dostat za jeho hranu přijatelnosti až do té míry, že se může cítit, že je někam tlačený či zneužívaný. A teď nemám na mysli kauzy, které pak proniknou do médií – čili že někdo opravdu klienty zneužívá ve smyslu fyzického zneužití. To jsou excesy, kterých jsou pak plné noviny, ty jsou ale velmi vzácné. Častější je spíš, že se na nás klienti obracejí ve chvíli, kdy mají pocit, že nejsou slyšeni. Nebo například v situaci, kdy se terapeut ptá na určité věci – a z povahy psychoterapeutické práce se častokrát ptáme na intimní a soukromé věci – a lidé někdy mají pocit, že toto by nás už zajímat nemělo. Obě strany se tak učí, jak s tím nakládat, jakým způsobem vztah vyvažovat.

Co podle vás kromě kvalifikace, celoživotního vzdělávání a supervizí dělá psychoterapeuta dobrým?

V našem oboru to není jako ve sportu. Že by byli nějací nejlepší a pak horší psychoterapeuti či hvězdy oboru a pak ti ostatní. Vše se opravdu zakládá na zmíněném vztahovém momentu. Dobrá psychoterapeutická služba je taková, když funguje vztah. Nevidím nějaký univerzální rys, který když terapeut splní, bude dobrý. Musí být dobrý v navazování vztahu. A to se učíme ve výcvicích, na tom pořád celoživotním vzděláváním pracujeme. Protože i po třiceti letech praxe může přijít klient, který vás překvapí tím, co ho například zaskočilo, na co byl citlivý či naopak co mu vyhovovalo.

Čím dál více lidí vnímá terapii jako normální věc a v případě psychických problémů se nebojí vyhledat pomoc. Často ale přesně nevědí, za kým vlastně jít – za terapeutem, psychoterapeutem, psychologem, psychiatrem…? V čem se nejen tyto profese od sebe liší? O tom se moderátor Honza Vojtko v dalším díle pořadu O čem se mlčí bavil s klinickou psycholožkou Evou Richterovou a Zdeňkem Mackem, psychoterapeutem a místopředsedou České asociace pro psychoterapii. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
O čem se mlčí: Pomoc! Nezvládám a potřebuji terapii

Jak se pozná, že je psychoterapie u úspěšného konce? 

Klienti nejsou hloupí. To, že jste na tom psychicky zle, neznamená, že nemáte úsudek. Běžně klienti vědí, že se jim nedaří dobře, že mají potíže, že mají blbé nálady, že jsou depresivní či je něco bolí v těle, a vědí, že v tom bude stres a přetížení. A naopak dobře poznají, když se to začne zlepšovat. A pokud se to lepší ve vztazích, tak lidé o tom také velmi dobře a přesně referují. Lidé to poznají sami a já je také pozoruji. Sleduji jejich mimiku, to, jak vypadají, jestli jsou zhrouceni do sebe nebo se v tom životě doslova narovnávají. 

Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce – a doprava je zdarma!

Moje psychologie 08/22.