Video placeholde

Šílená matka: Tyhle hračky nejsou pro kluky? To je přece jedno

Svět je rozdělený. Nejen událostmi posledních měsíců či let, ale neustále. Každý den. Kdo není s námi, je proti nám. My jako dospělí se tomu buď podvolíme a dobrovolně si vybereme, za který tým budeme kopat, nebo se tomu můžeme neustále vzpírat. Jenže děti tuhle možnost volby nemají.

Když se narodíte a na těle vám něco přebývá, vyfasujete modrý mundúr. Ostatní dostanou růžový. Tečka. Zbytečnost téhle tradice se paradoxně ukazuje hned v prvních týdnech života, protože i když bude vaše holčička vypadat jako cukrová vata, ležící v duhovém kočárku, taženém jednorožcem, stejně vás na hřišti osloví paní, která se zeptá, jestli je to kluk, nebo holka.

Jasně, barvičky jsou to nejmenší a nikdo vám dnes asi úplně nebrání v tom, abyste drze vzdorovali žlutou či zelenou. Ten správný adrenalin ale nastává v oddělení hraček.

TIP NA VIDEO: Jak se žije s trans dítětem?

Video placeholde

V červnu letošního roku absolvoval můj syn první třídu, a to za pouhé tři měsíce prezenční výuky! To už je přece důvod k oslavě, no ne? Stalo se tedy, že dostal od babičky a dědy peníze, jaké ani já moc často pohromadě nevidím, a nedal jinak, než že je musíme okamžitě utratit v místní hračkárně. I přes mé hlasité protesty jsme se najednou ocitli mezi přeplněnými regály a pojďme si říct, že v sekci pro kluky to bylo velmi monotematické. Buď to mělo kola, nebo to bylo určené k likvidaci protivníka. Dobře, uznávám, dítě poslední dobou ujíždí na hororových postavách typu Jason Voorhees, Predátor nebo Pennywise, takže nějaká plastová bambitka je opravdu čajíček… Ale i tak. Co třeba nějaké domky, panenky a panáčci, zvířata? Já uznávám, že chlapec má nepochybně před sebou slibnou kariéru závodníka nebo masového vraha, ale…

My doma na růžovou a modrou rozhodně nehrajeme – nejen proto, že nejlepší barva je černá. A tak jsme se neohroženě vydali do sekce pro holčičky, nabrali domečky, panenky, roztomilá zvířátka a vyrazili s tou plejádou křiklavých barev k pokladně. Když to shrnu, cestou od regálů až k domovu jsme byli přímo konfrontováni pěti lidmi. Kolik z nich si myslíte, že na férovku nebo kulantně naráželo na to, že si chlapec nese hračky pro holky? Přesně, všech pět. Ptali se, jestli to má kluk pro sestřičku, jestli ví, že je to pro holky, a jestli si nechce vybrat něco jiného. Vážně, naprosto. A další čtyři lidé si totéž sice jen mysleli, jejich výrazy ale mluvily za sebe.

Dobře vím, že doba v tomhle už dávno pokročila, a jsem za to moc ráda. Ale pořád tam jsou velké rezervy. Já sama měla to štěstí, že jsem mohla nerušeně závodit s Matchboxy, nosit vlasy nakrátko, halit se do flanelové košile a poslouchat Metallicu (díky, mami!). Taky jsem říkala, že až budu velká a budu kluk, budu kouřit. A co?

Chceš si hrát s panenkami? Prosím. Chceš mít hlavu obarvenou růžovým sprejem? Pokud mi tím nezasviníš povlečení, do toho! Jsi holčička a přála by sis tričko Motörhead? Cool! Půjdeš na maškarní místo princezny za Samaru? Boží! Dělej, co je ti milé, drahé dítě. Vždycky tě podpořím a budu vše poctivě dokumentovat, aby se s tím později dalo machrovat na profilech na sociálních sítích. Mých i tvých.