Je to zhruba deset let, točila jsem sběrný dokument o prostitutkách. Obzvlášť s jednou jsem se spřátelila. Po mnoha týdnech, hodně po půlnoci a po několikáté sklence vína jsem konečně sebrala odvahu a zeptala se, jestli mi ze své profesionální dráhy může prozradit nějaké tajemství...
Byla jsem v očekávání věcí velkých. Verunka se tenkrát zamyslela a řekla mi:
"Muži opravdu moc rádi souloží a hodně z nich to má rádo zezadu, ale fakt si v takové chvíli musíš dát pozor, aby ti neukradli peněženku."
Tehdy jsem pochopila, že se všichni díváme na věc ze svého úhlu pohledu a obecné rady a třeskutá tajemství neexistují. Navíc, podle slov psychologa a sexuologa, profesora Petra Weisse, neexistuje lidské počínání tak neměnné a málo podléhající modernizaci lidstva, jako je sex.
Jednoduše řečeno: dožíváme se vyššího věku a chceme se fyzicky kvalitně milovat déle, než nám dovolí naše těla.
Mluvil jste o historické neměnnosti lidské sexuality. O naší genetické jeskynnosti. Opravdu nejsou ve vašem oboru a našich životech žádné novinky?
Jedna by tu byla. Ještě před sto lety naši předci neuvažovali o seskoku padákem, stejně jako neuvažovali o kvalitě sexu.
Jeden pohled na tuhle novinku je přísně biologický. Pokles chuti na sex s věkem souvisí u mužů s poklesem hladiny testosteronu a u žen se změnou hormonálních poměrů a ztrátou plodnosti. Příroda nevymyslela původně sex pro zábavu.
Biologicky jsme stále jeskynní lidé přesazení k počítačům. Naše genetická informace nám říká, že máme za úkol potomky dovést do dospělosti a neslyší a nevidí, že dnes to dokážeme, i když dítě přivedeme na svět v pětačtyřiceti. Ještě před pár stovkami let byli naši předkové touhle dobou pravděpodobně na sklonku života nebo mrtví.
Co s tím, když jsme dnes tak zatraceně živí…
Máme tu taky pohled optimistický, který říká, že chuť milovat se přímo souvisí s duševní a fyzickou pohodou jedince. O věku nic. Dokonce i výzkumy mezi lidmi 65 plus říkají, že mají-li partnera, čtyři pětiny z nich se pravidelně milují.
Navíc existují prostředky, kterými lze prodloužit – neříkejme tomu hned přehnaně sexuální mládí – sexuální střední věk. Hormonální substituci, která prodlouží sexuální apetenci, tedy chuť se milovat.
U mužů pokles chtění souvisí přímo s poklesem testosteronu, u žen přímá úměra poklesu chuti a poklesu estrogenu neexistuje. Substitucí u žen lze ale prodloužit období nástupu klimakteria. I když, pro některé ženy je právě klimakterium sexuálním požehnáním…
Pokračování 2 / 3
Jak to myslíte?
Je stále velké procento žen, které z morálních, náboženských nebo zdravotních důvodů nemohou užívat antikoncepci. Sex si pak užijí až poté, kdy přestanou mít strach z nechtěného těhotenství.
Kdo je tedy dnes vašimi nejčastějšími pacienty?
To se za léta mé praxe moc nemění. Jsou to muži, kteří mají problémy s erekcí. Ženy na sexuologii chodí mnohem méně. Poměr je pět mužů ku jedné ženě.
Odpovídá to realitě našich ložnic?
Mnoho žen, ač to zní dost zastarale, má stále onen neoprávněný pocit, že sex je něco, co muži dělají ženám. Ale stran reálnosti problémů – je to jednoduché a také stále stejné: základní rozdíl mezi mužem a ženou v sexu je ten, že erekci nelze předstírat, ale orgasmus ano.
Stále, podle posledních výzkumů, totiž třetina žen svůj orgasmus alespoň někdy předstírá, pětina často nebo dokonce vždy.
Kdyby muži mohli, tak by jich pravděpodobně stejné procento předstíralo erekci. Ale nemohou. U mužů je prostě dysfunkce viditelnější a párové sexuální soužití tak více ohrožující, proto přicházejí.
Když jsme u toho předstírání, o sexu se obecně dost lže…
O něm i v něm. Je to jedna z věcí, kterou vřele nedoporučuji. Nedávno mě v ordinaci navštívil pár dvou vysokoškoláků po pětadvaceti letech manželství. Žena se mi při soukromém rozhovoru svěřila s tím, že s manželem nikdy opravdu nedosáhla orgasmu.
Vzápětí to vysvětlila – hned na začátku ho předstírala a pak už jí bylo žinantní se k předstírání přiznat. A manžel měl po léta za to, že je vše v pořádku. Taktně jsem s nimi probral situaci. Přišli už jen jednou: oznámit, že jsou šťastní. Škoda těch pětadvaceti let.
O ženském orgasmu byly popsány stohy papírů.
Pravda je taková, že osm procent žen je anorgastických. Nikdy orgasmu nemohou dosáhnout. U zbylých dvaadevadesáti procent k němu lze najít cestu. Většina žen má pouze orgasmus klitoridální, a tak je klasická soulož málokdy uspokojí. Vhodné je dráždění rukou partnera či jeho ústy a masturbace.
O té toho bylo také hodně napsáno...
Zbytečně mnoho. Masturbace je běžná a dobrá aktivita. Je řešením přechodné samoty, je vhodná i do párového sexu – většině mužů se líbí, když žena v posteli masturbuje. Je to bezpečná cesta, jak dojít k cíli radosti.
Z výzkumů navíc dnes víme i to, že i mnoho naprosto zdravých jedinců dává přednost masturbaci u pornografie před partnerským stykem. Fyziologicky je naprosto dostačující. Fyziologicky.
Proč se vlastně spřádají stále dokola mizerné teorie o sexu obecně, o orgasmu, masturbaci, o tom, co je správné a co je špatné?
Bývaly doby, kdy sexualita a její regulace byla kontrolována hlavně náboženskou morálkou. Tato morálka bývala obvykle velmi sexuálně restriktivní. Určovala, co je normální a co je zakázané.
Dnes jsou tyto postoje k sexu mnohem liberálnější, není tak striktně předepsáno, co je v sexu správné – samozřejmě až na ty projevy, které nejsou souhlasné, ubližují dětem nebo mohou ohrozit zdraví účastníků.
V sexu opravdu neexistuje univerzální návod na milování a neplatí žádné desatero. Některé páry se milují denně, některé jednou za dva měsíce. Jsou páry, kde sexuální touha vyhasla a žijí spokojeně bez sexu. V sexu platí jen jediná věc univerzálně, a tou je naprostá otevřenost.
A jediná zásada: nedělat nic, s čím druhý nesouhlasí.
Pokračování 3 / 3
Poslední dobou trh zaplavily knihy o různých odstínech šedi a temnoty…
Pro mě je to čistě marketingový tah. Něco, jako byla před léty céčka. A kdyby někdo chtěl následovat ve vlastní ložnici ony plytce popisované aktivity, upozorňuji, že jeho život bude dost šedý.
V sexu ví totiž každý bezpečně, co se mu líbí – nebo to aspoň tuší. A když se jen kvůli módě nutí do nepreferovaných aktivit, bude dost nešťastný.
Mimochodem, experimentovat je fajn. Stejně se ale všichni vracejí k tomu, co jim funguje. Má se to jako s životem obecně: žít podle představ někoho jiného je prostě hloupost.
Přesto, existuje v sexu nějaká móda?
Ale ano. Například v posledních 10–15 letech se stále častěji vyskytuje v pornografii a nakonec i při sexuálních praktikách obyvatelstva anální styk. Nevím, zda lidé napodobují to, co vidí v pornografických filmech, či právě ty filmy jsou odrazem našich sexuálních praktik.
Vím však, že konečník není primárně určen k souloži a samozřejmě u většiny žen tento druh soulože nevede k vyvrcholení. Navíc z hlediska přenosu pohlavních chorob včetně HIV/AIDS je tahle praktika zdaleka nejrizikovější.
Máme tu také všechny různé pomůcky…
Vítám vše, co zkvalitní sexuální život. Vibrátor dokonce může sloužit jako terapeutický nástroj. Učíme anorgastické ženy pomocí vibrátoru masturbovat a najít způsob dosahování orgasmu.
Ale s pomůckami se to má stejně jako se vším ostatním. Pokud se nám to líbí, používejme je, jak je libo. Pokud jimi chceme obohatit partnerský sex, vždycky ale jen po dohodě.
Český sexuolog (sexuální psycholog), klinický psycholog a psychoterapeut. Zabývá se sexuálními dysfunkcemi, deviacemi, transsexualitou, partnerskými vztahy a psychoterapií. Vystudoval psychologii na Univerzitě Karlově v Praze, kde získal v roce 1980 i doktorát. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci získal v roce 1999 titul Ph. D. a posléze se stal i docentem (2000) a profesorem klinické psychologie (2003). Pracoval na sexuologických odděleních psychiatrických léčeben v Horních Beřkovicích a Praze-Bohnicích. Pracuje jako klinický psycholog v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK a od roku 2001 přednáší sexuální psychologii na Filozofické fakultě UK. Je vědeckým sekretářem České sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Působí jako soudní znalec v odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a sexuologie. Sám nebo se spoluautory publikoval 15 odborných monografií a více než 440 odborných článků, zaměřených především na problematiku sexuálních deviací a sexuálních dysfunkcí.
Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D. (*1954)
