Ničí nám technologie milostný život?

29. září 2017
  • Ničí nám technologie milostný život?

    Téměř polovina z nás prý během sexu myslí na to, že by se ráda podívala na telefon. Zničí blikající displeje naše vztahy? 

    Na psaní tohoto článku jsem se mimořádně těšila. Týká se totiž většiny z nás, ale málokdo si svou závislost chce přiznat. Pojďme tedy k sobě být upřímní a podívat se na to, co se může stát, když pozornost, kterou věnujeme smartphonům, tabletům či notebookům začneme směrovat svým blízkým. 

    Mám za sebou docela náročný den a nechce se mi dělat vůbec nic, a tak ležím na gauči, mám v ruce mobil a sjíždím Pinterest. Na své virtuální nástěnky si připevňuju fotky ideálních outfitů, interiérů, účesů, životů a pořád nechápu, že ten můj mi právě teď protéká mezi prsty. Můj partner přišel z práce a vypráví mi detaily svého dnešního dne. Kolikrát jsem si slibovala, že vždycky, když se večer doma sejdeme, odložím mobil někam z dohledu, notebook už neotevřu a odpovědi na maily budou muset počkat do rána. Nevydržím to nikdy. Ačkoli je komunikace základem našeho vztahu a dokážeme si spolu povídat téměř o jakémkoli tématu hodiny, pořád se mezi nás něco vkrádá. Můj telefon, jeho tablet. Nesnáším, když svému protějšku něco vyprávím a on si u toho prohlíží Instagram. V tu chvíli si připadám jako nejzbytečnější a nejodmítnutější člověk na světě. A také jako pokrytec, protože moc dobře vím, že se tak sama chovám.

    Psychologové moje pocity jenom potvrzují. Když se během interakce se svými blízkými věnujeme ještě surfování po internetu, vytváříme jakési emocionální prázdno. Nemůžeme navázat vzájemné spojení a sdílet skutečně to, co si potřebujeme a chceme říct. Intenzita našeho propojení určuje kvalitu vztahu, ale s mobilem v ruce si ji těžko vybudujeme. Vypnout si telefon a věnovat pozornost pouze svému protějšku je jednoduché, ale nikoli snadné řešení celého problému. Na sociálních sítích totiž vzniká závislost, kterou můžete překonat pouze silnou vůlí a velkou motivací. Jenže, komu by se do toho po celodenním maratonu chtělo? 

    Myslela jsem si, že telefon či tablet je oním neblahým „křenem“ pouze v dlouhodobých vztazích. Nějak jsem si nedokázala představit, že vyrazíte s někým novým na rande a u toho budete pociťovat nutkání zkontrolovat si Facebook. Ale stačí se rozhlédnout okolo sebe, když jdete do kavárny. Vidíte zamilovaný pár, jejich energie přímo srší napětím ze vzájemné přitažlivosti. Pak se jeden z nich odebere na toaletu a ten, který zůstává u stolu, si s rychlostí blesku bere do ruky telefon. V dobách minulých by nám připadalo, že takový člověk je určitě špion a jde někomu vysílat tajné šifry. 

    Ordinace psychologů se plní nejen páry, které procházejí hlubokou krizí, protože se kvůli chytrému telefonu provalila nevěra, ale také kvůli odcizení způsobenému množstvím času stráveného on-line. Mám kamarádku Janu, která se kvůli mobilu se svým partnerem rozešla. „Přistěhovala jsem se za ním do jeho města, všechno bylo pro nás nové, ale každý náš společný večer vypadal stejně: seděla jsem vedle něj na gauči a on měl pohled zabořený do telefonu.“ Janin případ není ojedinělý, v průměru se prý každý pátý pár nejčastěji hádá o tom, kolik času stráví na internetu. 

  • Další studie o užívání moderních technologií odhalila, že 70 % lidí časem přestane mít chuť své polovičce něco vyprávět, když vidí, že ho neposlouchá a věnuje se raději třeba čtení zpráv na tabletu. Na tohle číslo budu zase myslet, až můj nejdražší přijde domů a já budu mít nutkání u jeho popisu problému, jak zaparkovat v centru auto, zase prohlížet oblečení na Pinterestu. Podle experimentu psychologů z univerzity v americké Virginii už pouhá přítomnost smartphonu v dohledu očí mění naší komunikaci. Je pak plošší, projevujeme méně chuti sdílet opravdu niterné pocity a posloucháme napůl ucha. 

    Děje se tak prý kvůli rozporu, který prožíváme. Na jedné straně se máme soustředit na realitu, která se odehrává přímo před našima očima, na straně druhé tu máme přístroj, který nám nabízí moře informací, novinek, zpráv a… balastu, který naše vědomí jen přehlcuje. Snižuje se také naše schopnost empatie i navazování vztahů s lidmi v reálném světě. Jasně, můžete namítnout, že existuje spousta on-line seznamek i aplikací, které daly dohromady dvojice, co by se jinak nepotkaly. Ale vztahy jsou bohužel kvůli nadměrnému používání smartphonů mělčí, povrchnější. 

    Citové pouto se totiž rodí postupně, v okamžicích, kdy jsme spolu jen tak. V momentech, kdy si bereme do ruky mobil, tohle kouzlo mizí. Zároveň také končí jistá exkluzivita, že náš čas patří jen tomu, kdo se právě nachází vedle nás. Tím, jak jsme on-line, jsme pořád dostupní pro celou síť našich kontaktů, vlastně pro kohokoli na světě. Také očekáváme, že nám každý ihned odpoví na naši zprávu či e-mail, což je extrémně vyčerpávající pro obě strany. 

  • Závislost na sociálních sítích nás staví do nereálných očekávání: na jednu stranu máme s partnerem prožívat scenerie jako z hollywoodského filmu, abychom je mohli nahrát na Facebook a Instagram, na straně druhé jsme si kvůli mobilu vrostlému do ruky docela cizí. 

    Nikdo nechce být opomíjený kvůli neživé věci a virtuální komunikaci s lidmi, co s námi v ten moment nesdílí stejný prostor. I když tohle všechno víme, mobily neodkládáme nejen kvůli „obyčejné“ závislosti, ale především proto, že věnovat tomu druhému pozornost vyžaduje větší úsilí, než jsme schopni vynaložit. 

    I když jste na tom jako já a chcete si večer prohlížet na telefonu třeba úsměvná videa se zvířátky, dejte telefon ze svého dosahu, když jdete do postele. Čas před usnutím je jeden ze stavebních kamenů partnerské intimity, proto psychologové podotýkají, že je důležité chodit spát ve stejnou dobu. Když si otevřete Facebook nebo zprávy, už nemáte chuť na interakci jakéhokoli druhu se svým protějškem.

    Digitální technologie zásadně proměnily naše vztahy, o tom už snad nemá ani smysl diskutovat. Do té míry, že je žijeme ve čtyřech: vy, on a vaše smartphony. 

  • Máte pocit, že tón mého článku vyznívá příliš pesimisticky? A to jsem se ještě nedostala k problému internetového porna! Jeden z nejznámějších psychologů Philip Zimbardo tvrdí, že muži v dnešní době selhávají proto, že mají nereálná očekávání od sexuálních zážitků, které jsou neporovnatelné s tím, co sledují v pornu. Muže, který jen hraje hry, sleduje pornografi i a jinak neví, co se sebou, nazývá „odpojeným“. Statistiky říkají, že ročně se přes telefon či tablet připojí na porno stránky 88 bilionů lidí. Image pornoherců i jejich výkony či praktiky jsou ale na hony vzdálené realitě. Když žena zjistí, co její muž na svém displeji potají sleduje, může se cítit podvedená a ponížená. Může mít dojem, že má vedle sebe někoho, koho vůbec nezná, kdo je posedlý sexem a má perverzní choutky. Objev porna na počítači či telefonu partnera je mnohdy první konfrontace s jeho sexuálními fantaziemi. Jen malé množství dvojic o nich spolu dokáže v klidu mluvit. 

    Sledování porna tedy není příčinou, proč vám to ve vztahu skřípe. Na vině je nedostatečný kontakt. Porno, stejně jako prohlížení Facebooku, může být formou relaxace. Důležitá je ovšem míra a v jakých případech se k těmto náhražkám opravdového kontaktu uchylujeme. Na obojím snadno vzniká závislost nejen kvůli tomu, že jsou neustále k dispozici, ale i proto, že po nás nic nevyžadují zpět. 

    Při psaní tohoto článku jsem si znovu uvědomila při jakých příležitostech se od svého partnera odpojuju. Když vypráví něco moc zdlouhavě, koukám na mobil. Jakmile se mnou chce probírat rekonstrukci bytu a já jsem už moc unavená, po očku si prohlížím nové restaurace na Instagramu. Ve chvíli, kdy vznese dotaz, kdy si uděláme rodinný výlet s jeho příbuznými, musím nutně „olajkovat“ roztomilé video s miniaturním japonským ježkem.

     

    Jsou to momenty, kdy bych nejraději někam utekla, protože se mi je nechce řešit. Vracím se k sobě. Proč? Nemám trpělivost poslouchat dlouhé detaily událostí v práci, kvůli své profesi jsem natolik přehlcená lidmi, že nechci trávit víkend s babičkou a tetičkou. Jenže tím, že si vezmu do ruky smartphone, najednou odpovídám jen „hm, hm“ a nemusím se s ničím konfrontovat. Máte to také podobně? 

    Upřímnost v této situaci mi pomohla v tom, že jsem se potkala nejen se svými nepříjemnými pocity, ale dokázala je pak vysvětlit i muži svého srdce. Odteď trávíme večery off-line. Když se jeden z nás chce podívat na něco na internetu, netrvá to déle než pár minut. Někdy jen pozoruju, kdy chci na scénu opět vytáhnout telefon, mnohdy je to automatické chování, které mi připomíná odnaučeného kuřáka, který musí aspoň žmoulat v ruce tužku. 

    Moderní technologie jsou úžasným zdrojem informací a pomocí a skutečně proměňují náš svět k lepšímu. Ale jako s každým bohatstvím, i s nimi se musí zacházet s rozmyslem. Zatím se k nim stavíme jako děti, které mohly sníst v cukrárně všechno, na co dostaly chuť, a už je začíná bolet břicho… 

    Článek vyšel v magazínu Moje psychologie!

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy