Je to nejcennější, co mám

Je to nejcennější, co mám Zdroj: iStock.com

Jak zlepšit a posílit vztah mezi mámou a dcerou?

Jaký vztah máte se svou mámou? Vítáte se s úsměvem a mluvíte spolu jako dvě kamarádky, nebo si ještě vyčítáte křivdy z vašeho dětství? Chcete-li, aby vám vztah kvetl tak jako ty ostatní, musíte na něm pracovat. A u matky s dcerou to platí dvojnásob.

Dle klinické psycholožky a dynamicky orientované psychoterapeutky Hany Janákové je vztah matka a dcera jeden z nejkomplikovanějších vztahů vůbec. Ženy si vzájemně vyčítají různé události z minulosti, je pro ně těžší si být blízko a jedna druhou mnohdy nerespektují takové, jaké jsou. Proto je dobré vztah mámy a dcery podporovat.

Jak na to? S autorkou projektu Alchymie ženy Lucií Harnošovou, která se specializuje na pořádání kurzů a workshoů pro mámy a dcery a jež je autorkou knihy Deník mámy a dcery, jsme našly oblasti, které můžete posílit hned.

Naučte se nic neočekávat

Začněte spolu trávit čas, kdy budete mít prostor naladit se jedna na druhou, aniž byste se chtěly předělávat. Naučte se zkrátka být jen tak spolu, bez velkých očekávání. Poznávejte se navzájem, ale nečekejte, že se musíte vždy chápat. Důležité je vědět, že vaše rozdílnost je v pořádku a že můžete hledat ty body, kde se potkáváte, kde si rozumíte a kde se můžete navzájem inspirovat.

Podporujte si navzájem sebevědomí

Zkuste přijmout myšlenku, že vaše máma či dcera možná není taková, jakou byste si přála, ale je přesně taková, jakou potřebujete. Tím opadne nutkání ji měnit a vmanipulovat do polohy, která je vám pohodlná. Dalším důležitým momentem je ten, kdy si uvědomíte, že od nikoho nepotřebujete potvrzení vlastních kvalit. Klíčovým bodem je zaměřit se na sebelásku, která se sebevědomím úzce souvisí. Tu nám ale nemůže nikdo zvenku dát, musíme ji v sobě rozvíjet my samy.

Vypořádejte se s křivdami

Opusťte to, co bylo dříve, a reagujte pouze na to, co je právě teď. Nemusíte znovu a znovu otvírat rány, které vznikly kdysi. Pokud cítíte, že je to pro vás důležité, můžete si tyto situace pořešit a poléčit sama v rámci osobního rituálu nebo terapie. Když poléčíte svá zranění a odpustíte staré křivdy, uvolňujete v sobě obrovský prostor, který dokážete naplnit něčím novým, o čem si vědomě vy sama rozhodnete.

Zařaďte pravidelné rituály

Zajděte si společně na kávu, do divadla, na hodinu jógy, jen tak nakoupit... Tím vytváříte čas a příležitosti, jak být spolu. Během společně stráveného času se navzájem vyslechněte, aniž byste si uštědřovaly nevyžádané rady. Zkrátka jen ukažte, že tam pro svou mámu nebo dceru jste. Tak se tvoří silná pouta.

Komunikujte spolu, ale správně

Lucie Harnošová doporučuje komunikační rituál, který je přínosný nejen ve vztahu matka a dcera, ale týká se všech. Jak na něj? Naučte se ho, není složitý.

Připravte si pohodu a nerušené prostředí. Vyberte si, jaký komunikační předmět využijete. Kamínek, jablíčko, sochu, kytičku do vlasů, polštář ležící vedle vás na sedačce... Domluvte se, která z vás začne. Na začátek nedávejte extra náročné téma. Až si rituál vyzkoušíte a budete si jisté, že umíte naslouchat, můžete se pustit do náročnějšího tématu.

Pravidla rituálu:

Mluví jen ta, která má v danou chvíli mluvící předmět v ruce. Můžeme začít dcerou, která povídá. Máma naslouchá a nebere si nic osobně, snaží se vnímat dané téma očima dcery, vnímá ji. V žádném případě neskáče do řeči a ani neverbální komunikací nenaznačuje, že se potřebuje vyjadřovat nebo že nesouhlasí apod. Jakmile dcera domluví, předá předmět a stává se opět pouze naslouchající.

Máma popíše, jak pochopila to, co jí bylo sdíleno. Svými slovy popíše, o čem jí dcera vyprávěla. A opět předá komunikační předmět. Dcera poté řekne, co je pochopeno správně a kde je ještě potřeba něco upřesnit a znovu vysvětlí svůj úhel pohledu. Takto opakujte výměnu předmětu, dokud není plná shoda mezi tím, co chce dcera vyjádřit a naslouchající maminka plně pochopí. Poté si můžete vyměnit role a máma vysvětlí svůj úhel pohledu dceři, která jí naslouchá.

Pro naslouchající:

Využívejte pasivní naslouchání jako pokývání hlavou, otevřenou neverbální komunikaci, plně soustředěnou pozornost! Není potřeba s popisovaným úhlem pohledu souhlasit. Nehodnotíme, jestli její stanovisko je v pořádku, nebo není. Naším cílem je plně si druhou stranu vyslechnout a pochopit její úhel pohledu.

Pro mluvící:

Neobviňujte a neubližujte. Mluvte jen sama za sebe. Vysvětlujte trpělivě svůj úhel pohledu.