Zeny.cz - Back to work
 

Bít, či nebít? Jak zvládnout pondělní pomlázku?

16. dubna 2017
Bít, či nebít? Jak zvládnout pondělní pomlázku?

Jedno jediné pondělí v roce. Tradice, která velí ženám naplácat. Důvod? Aby byly zdravé, krásné a plodné. Muži se těší, ženy jsou tak trochu v rozpacích. A cizinci v úžasu.

Obchody zaplavené velikonočními dekoracemi, mezi nimiž se pyšní pentlemi ovázané pomlázky. Kdo nestíhá, koupí, ti zdatnější vyrobí a hlavní tradice Velikonoc může být naplněna.

Pondělní stres

Už tak je pondělí dnem, kdy se nám zvyšuje hladina stresu a což teprve to velikonoční. Víte totiž, že ač je volno, stejně se nevyspíte. Potutelné nedělní úsměvy a skryté narážky vám připomenou, že je potřeba vzít si lepší noční košilku, abyste v pondělí neztratila dekorum nebo naopak zvolila tlustší a teplejší pyžamo... I ta nejmenší pomlázka, která vám přistane na zadku, pěkně bolí. Máte-li v rodině převahu mužů, bolí to víc. A trávíte-li Velikonoce na venkově, nikdy nevíte, kdo do vaší ložnice vtrhne.

Schovat se, dělat drahoty nebo si prostě stoupnout?

Když je vám pět, nemůžete dospat, a i když jste děvčátko, je vám dovoleno vzít pomlázku a šupat. Když je vám jedenáct, nenávidíte Velikonoce víc než kdokoliv jiný. V sedmnácti vstáváte o hodinu dřív, abyste se stihla učesat a namalovat. Hurá, přijdou kluci. S předstíraným zdráháním se na koledu těšíte jak malá holka. A pak už se to láme. Přemýšlíte víc. Proč se mám nechat bít? To je tak potupné. Vaše ženská hrdost se hlásí o slovo. A tradice je v ohrožení. Záleží na zkušenosti. Jemné poplácání malých koledníků vám spíš vykouzlí úsměv na rtech. Když se k vám ale hrne celý mužský rodinný klan s velkými rákoskami, je ve vás malá dušička.

Proč?

Když se o našem svátku zmíním svým přátelům cizincům, jsou v šoku. Do jednoho. "Vy moct bít ženy? To být ok pro girls?" ptá se mě můj kamarád ze Španělska a dychtí po dalších informacích. Nejinak je tomu v rozhovoru s kamarády z Itálie,  Ruska nebo Ameriky. Ani slovenští kolegové tuto tradici nemají a mnozí neznají. "Proč vy bít ženy?" Ač zástupce bitého pohlaví, zopakuji klasický výklad, který chápu, ale... Vím, myslí to dobře, ale nešla by ta láska a zdraví popřát jemněji?

Všichni se diví, ale záhy je odkážu na jejich vlastní tradice. "A co vaše corrida?" připomínám svému španělskému kamarádovi. V Itálii se dostaneme k tradiční pomerančové bitvě ve městečku Ivrea, kam se sjíždí davy lidí, aby pomeranči většími jak pěst zničily svá těla. A nejděsivější čerti jsou v Německu a Rakousku. Komu je život milý, raději prchá. Takže, moji překvapení cizinci, ta naše pomlázka je celkem klidný svátek.

Kde se vzala pomlázka? Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná a zašel i do chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku k další úrodě. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství mezi rodinami - děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.

Tradice dodržuji ráda, předávám je s nadšením své dceři a mám to štěstí, že kolem mě jsou muži celkem klidní a svátek velikonoční pomlázky vrcholí jen jemným, symbolickým poplácáním. Ale moc dobře vím, že všude tomu tak není.

A proto, milé ženy, držím pěsti, ať to bolí málo. A vy, muži, buďte soudní a jemní, chcete-li, aby se tato tradice ještě dlouho udržela.

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy