Ach, jak já ti závidím. Motivuje nás závist nebo brzdí?
Závidíte kamarádce, kolegyni nebo jste se stala obětí závisti vy? Bohužel se závistí se lidstvo potýká už odpradávna. Nalézáme ji v antických dramatech, v křesťanství zaujímá třetí příčku mezi sedmi smrtelnými hříchy, je tedy celkem populární. Dokáže se usídlit v jednom člověku, ale také v celé skupině. Co tedy s ní? Jak jí zkrotit? Co ji živí?
Pramínek závisti se v nás většinou velice rychle probouzí, jestliže se s někým srovnáváme. Podívejme se z okna na své sousedy a přiznejme si, kolikrát do nás vstoupila závist. Radši nebudeme počítat. Největší problém tkví v tom, že se člověk stále s někým srovnává. Porovnává s druhými svůj vzhled, kolik má peněz, společenské postavení, zdraví, rodinnou pohodu… A následně zjišťuje, že druhý je mladší, má hezčí dům, jezdí na luxusnější dovolenou, a chtěl by to taky a možná ještě víc. Proč?
Dobrá a špatná závist
Psychologové tvrdí, že takovéto pocity a úvahy jsou vcelku normální. Pokud vše končí u pouhého konstatování či povzdechu: „Závidím ti ty krásné vlasy, hodného manžela,“ jedná se spíše o povzdech, kterým si člověk uleví, než o skutečnou závist. Ve skutečnosti to dané štěstí člověku přejeme a vytváříme si tak cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Mít taky tak hodného manžela. Na druhé straně v nás může závist probudit soutěživost. Motivuje nás k nějaké aktivitě, nutí nás usilovněji studovat, pracovat, abychom se měli stejně či lépe.
Problém nastává tehdy, když věci děláme jen proto, abychom se blýskli nebo probudili závist v druhých. Hledáme další a další věci, které by nám lidé mohli závidět. Je to závod bez cíle.
Co ji živí? Reklama?
Reklama má velkou moc působit na nás přes emoce. Rozumný člověk dokáže o reklamě kriticky přemýšlet. Motivace „mít to taky“ je velice silná. Kolikrát jsme viděly v reklamě zázračný gel na celulitidu v rukou modelky s hladkým zadečkem a běžely si ho ihned koupit. Jak jsme té modelce záviděly a zároveň si plánovaly, jak ta superštíhlá Helena z účtárny zbledne závistí až vyrazím v minisukni. Reklama je pro závist jako stvořená.
Říci, že jsme nikdy nezáviděli, by byl hřích. V době Facebooku, Instagramu a jiných sociálních sítích je to dost problém. Bohužel, díky těmto prostorům se stává závist mnohem silnější a nebezpečnější. Blýsknout se na profilu, ukázat co mám, je absolutně běžné. Lidé se rádi chlubí, proč ne. Jen to chce přemýšlet a udržet si zdravý rozum. Na Facebooku nikdo nepověsí jak je ošklivý, nešťastný, nikam nejezdí a jeho děti šíleně řvou. Je to svět ideálních iluzí a pro mnohé lidi nejúrodnější půdou pro závist.
Přiznat si, že závidíme, není vůbec na škodu. Vždyť jsme jenom lidé. Ale právě jako lidé, máme schopnost přemýšlet, tak bychom ji měli využít. Se závistí většinou ztrácíme čas, který bychom mohli využít lépe.