Říkáte si, napsat knihu, tak to až tak na stáří, když už budu mít něco za sebou. Ale proč čekat. Tihle mladí čeští spisovatelé nečekají a píší hned, co jim v hlavě nedá spát. A jsou dobří, protože byli dokonce nominováni na Cenu Jiřího Ortena. Pojďte si je přečíst.
‹
Cena Jiřího Ortena je určena autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Je to startovací cena. Literární prostředí vybere tři talentované autory, a tím jim zasáhne do života. Jejich psaní má smysl a budoucnost. Toto prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka nebo Sára Vybíralová.
Letošní 31. ročník Ceny Jiřího Ortena představuje tři nominovaná díla mladých talentovaných autorů. Jméno vítězky nebo vítěze bude slavnostně vyhlášeno 10. května v 17.00 ve Velkém sále Průmyslového paláce na knižním veletrhu Svět knihy Praha 2018. Jste zvědaví, kdo je to? Co si v příštích dnech přečíst?
Lapači prachu -Lucie Faulerová
Kdo je to: Vystudovala bohemistiku v Olomouci, od roku 2014 působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze a je spoluautorkou knihy Brnox, která získala Literu. V roce 2017 jí vyšel debutový román Lapači prachu.
Lapači prachu – Lucie Faulerová, 202, Kosmas
Nad textem se vám rodí otázky jako: Co je třeba udělat pro to, abychom dokázali odpustit druhým i sobě? Může se mateřská láska zrodit z touhy mít moc nad jiným lidským životem? Kniha je výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“.
Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou.
Cykly - Emma Kausc
Kdo je to? Narodila roku 1998. Ano, není jí ještě ani dvacet let. Básně dosud publikovala časopisecky a na internetových portálech (např. Nedělní chvilka poezie). V říjnu roku 2016 se stala Laureátkou 44. ročníku Literární soutěže Františka Halase.
Emma Kausch – Cykly, 108 Kč, Kosmas
Její sbírka se hned v úvodu hlásí k tvrzení Susan Sontagové, že interpretovat znamená ochuzovat a vysávat svět. A vše vám za chvíli bude jasné, neboť kniha má čtyři části. Čtyřicet básní. Šest set sedmdesát devět veršů. Celkový počet veršů dělitelný sedmi. Sedm je základních hudebních tónů. Sedmička je čtvrté prvočíslo. Číslo sedm označuje plnost. Obvykle je číslo sedm považováno za šťastné. Číslo sedm je považováno za magické. • Osm básní: „teď mi pověz o tom co děláš zítra / co děláš dnes může počkat“ • Jedenáct básní: „na sociální síti se sice zobrazuje / dovnitř se ale nedostane nic“ • Jedenáct básní: „když jsem doma doma / už doma vlastně nejsem“ • Deset básní: „v přerušovaném světě i jedno ne / sesype všechno do škvír mezi nádechy“ •
Miluji svou babičku víc než mladé dívky – Ondřej Macl
Kdo je to? Autor studuje autorské herectví na DAMU. Absolvoval studia srovnávací literatury na Karlově univerzitě, s půlroční stáží na Paris-Sorbonne IV, a sociální práci a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Živí se jako asistent lidí s mentálním znevýhodněním, příležitostně i jako kritik. Věnuje se tradici evropské erotiky a zvítězil v celostátním kole soutěžního klání ve slam poetry 2009.
Miluji svou babičku víc než mladé dívky – Ondřej Macl, 223 Kč, Kosmas
Kniha je ohlédnutí za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální.
„Prostě mám ke komu jít a on (babička) mě vždy rád uvidí. Dáme si pusu. Zeptá se, co je nového. Poprosím o strpení, neboť jdu většinou nejprve do koupelny, tak abych nemusel křičet. Většinou pracuje u stolu, výjimečně sedí na posteli, zametá anebo čůrá v koupelně; tehdy se pusa chvilku pozdrží. Většinou respektuju kanál, který právě sleduje. Jen v případě reklam přepínám anebo vypínám zvuk. Zpravidla mi nabídne kávu a sušenky. Obsah řeči čerpá z médií anebo ze vzpomínek; návštěv má pomálu. Většinou nemá čím překvapit. Nic po mně nechce, a když chce, nic to není (koupit housky, vynést koš…). Pusou se rovněž loučíme. Většinou nakonec poprosí, abych ji zamkl, jako by v tom svém pokoji vězela jenom pro mě.“
Knihy, které vám zpříjemní jaro: Nový Viewegh, Dousková nebo návod na úspěch od Ivanky Trump
Kulturní tipy
Podnikají, a nejsou ještě ani dospělí. Učme se od generace Z
Motivace a kariéra
Začalo natáčení druhé série Sedmilhářek. Podívejte se na první fotky!
