Mirka Skovajsová: Lékařka, která bojuje za naše prsa

3. února 2017

Také jsem si kdysi myslela, že se mě to netýká. Rakovina prsu, nemoci, které se v hloubi duše obává snad každá žena. Naše babičky bohužel neměly to, co dnes naše maminky, a my třicátnice - štěstí, že existují lidé jako paní doktorka Miroslava Skovajsová, která se rozhodla dát ženám to nejdůležitější. Podporu, léčbu a prevenci. Založila Mamma Centra v Praze a stará se o nás a naše prsa.

 

Vaše profese je velmi psychicky náročná. Co vás samotnou na ní baví?

Naplňuje mě, když mohu někomu pomoci. Úžasnou radost mi přinese situace, kdy vyděšené ženě mohu říci, že podstatou hmatného nálezu v jejím prsu je jen nějaká banalita: cysta či vazivový uzlík. Kupodivu mám dobrý pocit, když najdeme ženě v prsu malý zhoubný nádor. Aby to nebylo špatně chápáno, samozřejmě jí nepřeji tuto nepříjemnost. Mohu však na ní přenést mé uspokojení z včasné diagnózy a její dobré budoucí prognózy. Závažné případy mě berou psychické síly a stále dokola se musím učit, jak je zvládat.

Pohybujete se v mamodiagnostice od roku 1988. Co vedlo k nápadu založit Mamma centra v Praze?

Byl to jakýsi záchvat feminismu. Byla jsem tehdy ještě nepříliš zkušená radioložka a matka dvou dětí a byla jsem přecitlivělá na jakékoliv zacházení s lidmi, které postrádalo rozměr důstojnosti. V tehdejším socialistickém zdravotnictví bylo normální, že do ordinace na vyšetření prsu vstupovaly ženy po skupinkách. Byly svlečené do půli těla a lékař je vyšetřoval pohmatem. Opravdově jsem se naštvala po poznámce ředitele, že nejlepší prevence je prsy ženám uříznout. Vím, že to bylo míněno v legraci. Vůbec nejsem puritánka, ale při téhle větě se otřesu, kdykoli si na ni vzpomenu. A tak jsem nabídla svůj projekt mladému řediteli v první privatizované poliklinice v Praze, a ten, nabitý znalostmi ze zahraničního školení, mi v roce 1994 poskytl první prostory.

Co myslíte, že na ženy nejvíce funguje, aby začaly chodit na vyšetření? Jsou to media nebo rodinné anamnézy…

Všechny cesty vzdělávání k preventivnímu myšlení a chování jsou na místě. Žádná není lepší ani významnější. Pro mladší ženy má význam přijít k informacím přes média, starší ženy spíše dají na informace, které přináší život: příběh sousedky, zátěž ve vlastní rodině, odpovědnost k dětem a rodině.

Vy, jako lékařka vidíte dál. Co byste doporučila ženám, kromě preventivních prohlídek, aby snížily riziko rakoviny prsu.

Nevím, zda vidím dále, než jiní lidé, ale mohu se podělit o můj názor po téměř 30 letech praxe. Rakovina obecně je agrese, které tělo dovolí pustošit sebe samého. Nebo ji dokonce spustí. Palivem pro tyto agrese proti sobě samému jsou potlačované emoce, které si necháváme řádit v hlavě, dokrmujeme tím své myšlení, kterým si necháme přeplňovat mozek. V některých rodinách se doslova předávají maligní (zhoubné) vzorce myšlení a jednání. Já mohu jen přidat, že se mi v mé dlouholeté praxi potvrzuje, že zejména neřešené problémy v rodinách, odkud pocházíme, jsou původci škodlivých pocitů, které se propisují stále hlouběji a hlouběji, až se lidově řečeno provalí někde v našem těle.

Co jste v životě začala dělat jinak, a vyplatilo se?

Přestala jsem se ohlížet na to, co si myslí moje okolí. Nemyslím teď, že nedám na dobrou radu. Snažím se vyhýbat pomlouvání a relativizování, v tom jsme my, Češi, mistři. Snažím se nikomu vědomě neškodit, a pádit za svým cílem. Jsem přesvědčená, že když něco konáte opravdu s čistým úmyslem a přesvědčením, že to bude přínos pro lidi ve vašem okolí nebo dokonce pro společnost, ve které žijete, je třeba nadchnout spolupracovníky a mířit k cíli, ať je cesta jakkoli klikatá.

Máte za sebou mnoho zkušeností. Jaká je vaše životní nebo kariérní rada?

Zčásti jsem ji popsala v předešlé otázce. Mohu-li si tedy vůbec dovolit nějakou radu, zní následovně: Věnujte se svým spolupracovníkům, dostatečná a chápavá komunikace předchází mnoha problémům. Sama ale vím, jak se tento princip nesnadno realizuje.

Vyšetření se bát nemusímeVyšetření se bát nemusímeAutor: archiv Miroslava Skvajsová

Co vaši kariéru posunulo dál?

Neumím si vzpomenout na nějaký významný předěl nebo skok dopředu. Všechny ty kroky a krůčky jsou odpracované, nebojím se říci: odpracované s láskou. Nejdůležitějším krokem bylo, že mé vizi uvěřil ředitel Luboš Hrabě. Dal mi k dispozici prostory, bývalý sklad špinavého prádla, a já jsem pak krejčovským metrem v noci vyměřovala dispozice budoucího prvního Mamma centra. Je dobré si takové nepravděpodobné a romantické momenty pamatovat a připomínat, neboť to byl základní kámen robustní sítě dnešních mammacenter.

Co děláte, když jste v krizi, prožíváte neúspěch, co vás nakopne?

Otevřeně přiznávám, že když se mi něco nepovede, pociťuji zklamání. V několika hodinách se však otřepu a jedu dál. Pomáhají mi takové banality, jako že mě můj pes doma uvítá a v poslední době je mojí nabíječkou první vnučka.

Na co jste ve svém životě hrdá?

Lidsky jsem hrdá na to, že moje dvě děti se v dnešní složité době postavily na své vlastní nohy, jejich smysluplná práce mě naplňuje radostí. Že spolu máme krásné dospělé vztahy. Profesně jsem hrdá na to, že se nám v České republice podařila snížit úmrtnost na rakovinu prsu u žen o 33%, a že jsem mohla k tomuto dílu přiložit obě své ruce. Také na to, že český screeningový mamografický program je vysoce ceněn v Evropě.

Máte týden volna. Jak by vypadal?

Pasivní týden: Chytnu se volantu a jedu na Korsiku. Žádné hory. Jedna známá zátoka, bydlení v campu u vinaře, koupání a nicnedělání.

Aktivní týden: Chytnu se volantu a jedu do Itálie. Tentokrát bych jela do Umbrie. Přejíždění mezi městy, nasávání atmosféry, kávičky, víno, restaurace. Přespávání pod stanem v campu.

Co vás naučili muži?

To je moc a moc těžká otázka. Uvažuji a konám totiž velmi často jako muž. Kořeny jsou v mém dětství a já se celoživotně učím hledat hranice mezi pohlavími. Muže respektuji, my ženy je potřebujeme a je správné, když je v jejich mužské rozpínavosti laskavě a moudře korigujeme. To je náš ženský úkol a já se snažím se ho na již „starší“ kolena pochopit a učit.

Nejzajímavější člověk, kterého jste v životě potkala?

Je to můj současný partner. Je to muž strom, ne baťoh, jak krásně říká moje přítelkyně Chantal Poullain. Potkali jsme se v době, kdy naše děti byly již na prahu dospělosti. Nesoutěží se mou přesto, že jsme dvě dost silné nátury.

 

Mini dotazník aneb Moje srdcovky

Město Klatovy

Filmy Coco Chanel, Ma ma, .... a vlastně skoro všechny, kde hraje Penélope Cruz

Hudba operní zpěv, blue-grass, country

Restaurace Dobrá italská

Knihy Babička, Vnitřní nazírání – Siegel, Toskánská vinice

Sport sjezdové lyžování, chůze

Módní značka Coccinelle, obecně ale francouzský styl

Můj malý hřích Až moc dobré kávy, každodenní sklenka vína

Fotogalerie

6 fotografií

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy