Jak to všechno zvládám? Obsesivně uklízím, ale také nedělám všechno | Ženy.cz
 


Jak to všechno zvládám? Obsesivně uklízím, ale také nedělám všechno

18. června 2021 • 06:00
  • Jak to všechno zvládám? Obsesivně uklízím, ale také nedělám všechno

    Vzdejte se pocitu, že čas se dá ovládnout dalším kurzem a že jednou ho budete mít nějak zázračně víc. Času je v životě možná málo, ale stíhat je hlavně věc naší volby. Přijmout to a rozhodovat se správně je jediný způsob, jak žít dobrý život a nebýt u toho v permanentním spěchu. Svou vlastní odžitou zkušenost vám v následujícím článku prozradí novinářka a blogerka Jana LeBlanc.

    Když jsem dostala za úkol napsat článek o time managementu, trochu jsem se lekla. Podobných textů vyšly mraky, hromadu jsem jich sama napsala a ještě větší hromadu přečetla. Mám toto téma ráda. Ovšem děsilo mě publikovat další článek, v němž vám budu s pomocí nějakého odborníka radit, jak máte dřív vstávat, že se máte naučit metody GTD, Pomodoro a Bullet Journal, nebo jak rychleji vyprázdnit myčku.

    Zaprvé si myslím, že neexistuje řešení, které by vyhovovalo všem. A zadruhé mi došlo, že z osobních tipů jiných lidí jsem se velmi často poučila mnohem víc než z dalšího odborného článku, který nastiňuje ideální situaci. Nejsem psycholožka. Nejsem odbornice na čas. Nerada bych vystupovala jako nějaký samozvaný expert. Ale napadlo mě nabídnout vám vlastní zkušenost.

    Tip na video: Jak si udržet pořádek v šatníku?

     

    Tip 1: Nedělám všechno

    Umím být výkonná a zvládám toho hodně. Ale hodně není všechno. Není to ani většina. Realita je spíš taková, že většinu věcí nedělám. Tato jednoduchá pravda mi vyvstala zase včera, když jsem listovala Instagramem. Byly Velikonoce a my jsme neměli doma ani mazanec. Vajíčka jsem koupila v supermarketu čokoládová. Výzdobu nedělám, protože co nestojí metr a půl nad zemí, to u nás kvůli dětem nepřežije pět vteřin. Zato jsme byli na vynikající snídani, strávili jsme odpoledne u bazénu a kvečeru jsem si dokonce chvilku četla. Podobně bych mohla pokračovat: nežehlím (košile nosím do čistírny, všechno ostatní házím do sušičky a skládám), nedělám biosvačiny (starší syn jí ve školce, mladší jí zatím tak málo, že si přes týden vystačíme s kupovanými kapsičkami), nepracuju nikde na plný úvazek, ale čas si organizuju sama.

    Tip 2: Monitoruju

    První, co dělám, když se ocitnu v nějaké krizi (vážím víc, než chci, zdá se mi, že moc utrácím, nestíhám) – zapisuju všechno, co s danou oblastí souvisí, abych si dobře pojmenovala problém. S časem to dělám tak, že několik dní do předtištěné tabulky od mé oblíbené autorky Laury Vanderkam (www. lauravanderkam.com) zapisuju, co dělám každou půlhodinu. Člověku to umožní vidět realitu, kde a jak doopravdy tráví čas. Nejen domněnky, jak si asi myslí, že to je. Už třídenní monitoring mi dá dobrý obrázek, že letos prostě tolik nečtu knížky, protože po nocích sleduju Insta Stories. Uf!

    Tipy pokračují na následujících kapitolách. >>>

  • Tip 3: Využívám krátké chvíle

    Než jsem porodila, měla jsem pocit, že abych mohla něco smysluplného udělat, potřebuju nejméně hodinu, lépe ale dvě nebo ještě víc – zkrátka velké množství nerušeného času. Když jsem tak dlouhý úsek k dispozici neměla, automaticky mi v hlavě naběhlo: „Čtrnáct minut? Hm, tak to nemá cenu.“ Načež jsem je nějak profl ákala na internetu. Coby máma překvapivě zjišťuju, že i v pouhých čtrnácti minutách dokážu podat fantastický výkon: uběhnout dva kilometry, promyslet článek, umíchat těsto na banánový chleba… Každý den se přesvědčuju o tom, jak důležité je umět ocenit a vychutnat si krátké chvíle. Se dvěma dětmi můžu snít o tom, jak si budu celý den číst, ale to se několik příštích let prostě nestane. Myslet na to by mě jenom stresovalo. Dokud děti nevyrostou, budu mít pro sebe až na výjimky minuty, maximálně hodiny. Takže se snažím je využít.

    Tip 4: Říkám si o pomoc

    Ačkoli solidní výkony už jsem se naučila podávat i v omezeném čase, sluší se říct i za b): Když mám napsat text typu tohoto, potřebuju delší úsek nerušeného času. K tomuto uvědomění jsem se dopracovala před rokem, kdy jsem jeden den nedělala nic moc jiného, než že jsem myslela na to, jak unavit děti, aby večer usnuly a já konečně dodělala, co jsem slíbila. Došlo mi, že takhle to nechci. A najala jsem si chůvu. Když vím, že v pondělí potřebuju psát, v neděli odpoledne si ve volnějších minutách nachystám všechno potřebné: podklady, rešerše, sepsané nápady. Když pak v pondělí na tři hodiny přijde chůva, zavřu se v pokoji a jenom píšu. Někdy je z toho super výsledek, někdy tři smazané odstavce. To druhé šíleně bolí. Nebudu lhát. Vnitřní hlas mi našeptává: „Zase jsem utratila za chůvu a nic nevydělala.“ Ale učí mě to potlačit ego. Být pokorná. A taky se víc pozorovat. Například: „Třeba by pomohlo, kdyby chůva přišla ráno, protože ráno se ti většinou tvoří lépe?“

  • Tip 5: Vždycky je něco za něco

    Čistírna stojí peníze. Za chůvu platím. Třeba peníze, za které by mohly být hezké šaty. Nebo nějaký kus nábytku. Beru to jako věc volby. Přišla jsem na to, že největší hodnotu pro mě aktuálně má můj čas a fakt, že budu několikrát týdně chvilku psát - i kdyby jenom kvůli tomu, abych vystoupila z kolotoče myčka, pračka, sporák. Mohla bych zatnout zuby a počkat, až děti povyrostou. Vydržet. A pak se realizovat. Ale to nechci. Chci mít rovnováhu, být mámou i tvůrkyní teď a tady. Nechci přežívat. Chci žít. A tak si radši odpustím věci, zážitky a další… Utěšuju se vědomím, že ty hezké šaty by stejně vydržely neopatlané asi dvě minuty. Na vysněném designovém stole by zase nejspíš byly čáry od fixů. Když si koupím stůl z IKEA, nebudu nervózní, že si u něj starší syn kreslí a mladší tam patlá banán. A já budu mít peníze na chůvu.

    Tip 6: Nekupuju přidělávače práce

    Křišťálové sklenice, co nesmí do myčky, měděné hrnce, dřevěné vařečky, talíře z tenkého porcelánu, co udělají parádu na Instagramu, ale k jejich mytí, sušení a péči je potřeba objednat si ještě služebnou, u nás doma nevedeme. Stejně jako nemáme jiné trendy věci, například stroj na výrobu domácích těstovin (kupuju úplně netrendy sušené těstoviny v balíčku), spiralizér, pomůcky na výrobu domácího, čistě přírodního mýdla a jiné. Všechny tyhle věci jsou krásné a líbí se mi, ale jsou zkrátka příliš složité a náročné na čas. Tohle mimochodem platí i pro hračky, kroužky a jiné volnočasové aktivity. Když mě kamarádka láká na „nejlepší jógu“, co je ovšem na druhé straně města, s klidem odmítám, protože za půl hodiny jízdy mi to nestojí. Co z pravidelných aktivit není do deseti minut od domova, to nebereme.

  • Tip 7: Jsem minimalistka

    Mám za manžela diplomata a často se stěhujeme po světě. Byli jsme minimalisté, ještě než to začalo být cool. Je to jednoduché a časově úsporné. Nemám ve skříni sto párů bot, takže nepotřebuju ráno půl hodiny, abych našla ty správné. Mám jich pět, takže mi stačí půl minuty. Nemám na každý den jinou kabelku, abych do ní ráno musela přesypávat peněženku, klíče, věrnostní kartičky a milion věcí. Darovala jsem všechny kuchařky, v nichž byly recepty obsahující víc než osm ingrediencí. Na kuchyňské lince mám dva druhy čaje. Taky nemám doma laky na nehty. Bylo načase si přiznat, že ačkoli se mi to líbí, nelakuju si je. Nejsem schopná dvacet minut nečinně čekat, až mi zaschnou.

    Tip 8: Pořád plánuju

    Když neplánuju, stresuje mě to, jsem nervózní a akce nebo den často končí, jak nechci. Takže když v neděli večer uspím děti, plánuju, jak zhruba strávíme týden, co budeme jíst. Zní to „pelíškovsky“ směšně, ale následujících sedm dní, kdy je většina věcí nakoupených, není nutné lítat neustále do obchodu, něco vymýšlet, na poslední chvíli improvizovat a podobně, je úplné blaho. Totéž víkendy. Mám pocit, že když si volný čas nenaplánujeme, sám se zaplní. Pravděpodobně prádlem. Uklízením. Bezmyšlenkovitým zíráním na televizi. Neberu to jako dogma, ale na každý víkendový den se snažím mít jednu aktivitu, o které fantazírujeme, že ji podnikneme, „až bude čas“: procházku v parku, návštěvu muzea, kamarádů, zkoušení receptů, co mám v počítači… Funguje to skvěle.

  • Tip 9: Obsesivně uklízím a všechno si píšu

    Mám ráda věci pod kontrolou. Pokud mám e-maily ve schránce, zprávy ve WhatsAppu, na stole milion papírů a pod nohama lego, znervózňuje mě to. Proto neustále uklízím. Děti si nepustí večerníček, dokud nedáme hračky do krabice. Já nejdu spát, dokud neuklidím jídelní stůl, kuchyň a nezapnu myčku. Jednu sobotu v měsíci vstanu brzo, jdu do kavárny v ulici, dám si kafe, croissant a udělám si odpovídací a třídící ráno: odpovídám na vzkazy na sítích, e-maily, mažu tuny fotek z mobilu, uklízím v počítači, ačkoli to někdy znamená jen přesunout kupu souborů do složky Ukliď.

    Tip 10: Kontroluju priority

    Žádný trik na ušetření času mi nepomůže, když nebudu vědět, na co ten čas chci. Proto si pravidelně kontroluju priority: Jaký život chci žít? Co chci stihnout letos? Co za tři roky života v téhle cizí zemi? Kolik peněz potřebuju vydělat prací, abych si mohla najmout chůvu na svůj hobby projekt? Pak se mi snadněji odpovídá na otázku: Je pro mě důležitější sednout k e-mailu, jít na kafe, nebo si jít lehnout? Ale buďme realistky. Někdy to jde. Mám všechno pod kontrolou, mám řád a držím. A jindy se všechno zhroutí. Bolí to. Zapomínám na narozeniny, brečím nad mazancem, který jsem neupekla, mažu Instagram, protože jak tam všichni všechno zvládají, a ještě u toho mají nalakované (a neoloupané) nehty, cítím se jako úplná kráva. Mám milion zájmů a času nebudu mít nikdy dost. Ale tento systém mi vyhovuje. Užívám si práci, čas s dětmi a to, že si stíhám číst a někdy běhat.

    Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Dieta. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
    Simona se sestrou na titulce nového vydání časopisu Dieta Simona se sestrou na titulce nového vydání časopisu Dieta Autor: Lucie Robinson

Autor: Jana LeBlanc
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy