Personalisté ve svých pozicích za léta zkušeností vymezili nejčastější chyby, které uchazeči při pohovoru dělají. Jakmile na některou z nich narazí, je s vámi konec. Proto zbystřete své zraky a buďte připravení. Nikdy nepochybujte, jestli stojíte za to, zda jse perfektní kandidát pro danou pozici. Jestliže tomu neuvěříte ani vy, nemůžete očekávat, že tomu uvěří kdokoli jiný.
1. Kdo se neptá, nepřipraví, o dům dál půjde
Zjistit si informace o firmě, u které se ucházíte o práci, je základ. Bohužel i dnes na to lidé zapomínají. Nemusíte znát historii od počátku vzniku, všechny generální ředitele, ale opravdu ty základní informace. Detailně byste měli vědět, čím se firma zabývá, s kým spolupracuje i mediálně, jaké má postavení na trhu, ale také co nejvíce o pozici, o kterou se ucházíte.
Seběvědomý, ne nafoukaný. Že je špatné se ptát? Nikoliv. Nerozumíte otázce? Žádáte upřesnění. Je lépe být “uvnitř rozhovoru” než jako trouba mimo. Lepší jsou zvídavější lidé než nepřítomně tiché.
2. Některé otázky se nepokládají, nebo až později
Jestliže nastartujete po pár minutách na svého potencionálního zaměstnavatele s otázkou o výši platu, asi se ho nedozvíte, protože se s vámi rychle rozloučí. Primární má být zájem uchazeče, co do firmy může přinést, jaké z jeho kvalit může využít pro prosperitu firmy. Jde-li člověk jen po penězích, nebývá dobrým zaměstnancem. Personalisté radí: Plat nechte být. Je to až krok 2. Nejdříve musíte být přijati. Hrubou představu vždy nějakou máte, jste -li přijati, můžeme jednat.
3. Nepřiznáte chyby, je to podezřelé
Velmi časté otázky, které jsou poklápdány a jsou stěžejní, bývají "Proč chcete u společnosti pracovat. Proč jste nejlepší kandidát na pozici? Jaké máte slabiny?" Kdo je efektivní v řeči, bývá účinný i v jednání. Personalisty děsí rozvláčné odpovědi. A nejhorší odpověď? “Nemám žádné slabiny.” Každý totiž máme oblasti, na kterých potřebujeme zapracovat. A i kdybychom je neměli, musíme je hledat. Zásadní je nespokojovat se s tím, co máme. Kdo dokáže posouvat sebe, dokáže posouvat jakoukoli firmu.
Nebásněte. Každá věta musí obsahovat důvod, proč vás chtít. Pečlivě se připravte. Nepřibarvujte, nelžete. Každý je unikátní, má sílu jinde. Rozložte do několika vět vše, v čem si věříte. Definovat své přednosti je důležité jako slabiny.
4. Dívejte se do země, hrbte se a budete bez práce
Nechoďte pozdě. Nejste-li si jisti místem, podnikněte cvičnou cestu pár dní předem. Na místo přijďte o 15 minut dříve. To není rezerva. To je pravidlo. Kdo chce přijít včas, chodí dříve. Pozor si dejte i na řeč vašeho těla. Nemluví ústa, mluví tělo. Mrtvolný stisk podané ruky jako od leklé ryby, to není osobnost. Zato sezení zpříma a rovně ukazuje soustředěnost. Kdo se hrbí, je líný. Chci přímý oční kontakt, ne stydlivé rande. Má-li uchazeč reprezentovat firmu, musí zaujmout nejdřív ostatní. Neodvádějte pozornost. Ve slovech ani v oblečení. Neukazujte mnoho kůže – žádné zkrácené kalhoty, krátké rukávy, hluboké výstřihy, otevřené boty. Oděv musí být čistý, nažehlený a upravený, stejně jako vy: pleť, nehty, parfém.
5. Negativní pohled na svět a nezájem vám výhru nepřinesou
Vůbec nejhorší jsou drby o minulém zaměstnavateli. Ukazují špatný charakter. Správný člověk se z minulosti poučuje pozitivně. Většina pohovorů končí otázkou: Máte nějaké otázky? Zdánlivá formalita, ale je to klíčový bod. Pokud se uchazeč dostal až sem, rozhoduje to o jeho přijetí. Nejhorší odpověď zní: “Ne, dobrý…”
Doporučení od personalistů: Pohovor nekončí odchodem. Po návratu domů zašlete děkovný e-mail a krátce demonstrujte, že jste vděční za šanci, připravení a váš zájem o pozici trvá.
