O čem se mlčí: Respekt ve vztahu je základ
V druhém dílu pořadu O čem se mlčí si moderátorka Adéla Elbel pozvala do studia Romana Bojka, manažera pro oblast rovnosti, diverzity a inkluze, IKEA Česká republika, Maďarsko a Slovensko, a psychologa a párového poradce Petra Kačenu, zakladatele Školy psychologie s.r.o. O respektu ve vztahu jsme si povídali i s párovým terapeutem Honzou Vojtkem, rozhovor s ním najdete v následujícím článku.
Rovné postavení mužů a žen je navýsost aktuální téma. Pokud se zaměříme na vztahy, jak by ale vlastně taková rovnost ve vztahu měla fungovat? A proč je nutné a zásadní zachovat si ve vztahu sebeúctu? O vztazích s námi mimo jiné mluvil také párový terapeut Honza Vojtko.
Stěžujeme si, že se boří mužské a ženské role a že nám to ve vztazích příliš nevyhovuje. Na druhé straně chceme rovnoprávnost. Nemáme v tom zmatek?
To se mi nezdá. Rovnoprávnost ve vztazích, respektive respekt, je základ. Můžu rozumět někomu, kdo byl vychováván v rodině i celou společností v tom, že ženy jsou diametrálně odlišné než muži, že mu rovnoprávnost může dělat potíže, ale přece jen je 21. století! Už víme, že to s rozdíly není tak čitelné, že skoro žádné nejsou. Samozřejmě s respektem k tělu. Že většina z toho, co mám v hlavě, je součástí sociálního konstruktu a vymlouvat se, že to máme „my chlapi“ a „my ženský“ jinak, je alibismus.
Je správné vnímat, že já to mám jinak a ty jinak, ale ne proto, že jsem „ženská“ a ty „mužskej“. Problém, proč nám rovnoprávnost nejde, je asi v tom, že s respektem jdou ruku v ruce sebereflexe, rozvíjení sociální a emoční inteligence, což je někdy otravné a bolavé, tak raději chodíme zkratkami a budeme dál budovat stereotypy.
Každý pár si budování hranice vztahu stanovuje sám. Nicméně, co by mělo být pro ženu takovým červeným světýlkem, že takhle už ne?
V momentě, kdy chybí diskuze nad vztahovými hranicemi. Jakmile zazní „takhle to bude a ne jinak“, je fajn zpozornět. Je jasné, že každý vztah něco vyžaduje, ne nadarmo se říká, že intimní partner nebo partnerka jsou jedni z mála cizích lidí, mimo původní rodinu, kvůli kterým se dobrovolně chci a umím měnit. Ale pokud něco děláte jen proto, že to chce ten druhý, a vy v sobě cítíte nepohodlí, vtíravou myšlenku „tohle nechci“, je čas zpozornět. A s partnerem to otevřít.