Video placeholde

O čem se mlčí: Přetrvává představa, ať jsou ženy klidně poslankyněmi, ale musí mít vyřešenou domácnost

Druhý díl série článků časopisu Moje psychologie O čem se mlčí se týká tématu genderové rovnosti. Moderátorka Adéla Elbel si pozvala do studia hosty, kteří mají k tématu co říct: psychologa Petra Kačenu a Romana Bojka ze společnosti IKEA. O genderové nerovnosti jsme si povídali také se socioložkou Lucií Jarkovskou z brněnské Masarykovy univerzity, která se specializuje právě na problematiku genderu. Rozhovor s ní najdete níže. 

Pozorujete v ČR posun k lepšímu v tomto ohledu? Začínají se genderové nerovnosti média a odborníci více věnovat?

Posun k lepšímu tu určitě je. Vemte si, že před sto lety ženy teprve získaly volební právo. Za první republiky o nich stále v mnoha ohledech rozhodoval otec nebo manžel, vdané ženy například nemohly pracovat v některých zaměstnáních, krůček po krůčku se dostávaly na střední a vysoké školy, ale stále přetrvávala a do dnes přetrvává představa, že ano, ať ženy klidně volí, ať nás klidně zastupují i v parlamentu, stanou se vědkyněmi nebo podnikatelkami, ale musí si vyřešit otázku domácnosti a péče o děti. Toto se od mužů nečeká.

V posledních letech však vnímám, že ta debata o rovnosti nejen v právu, ale i v rozdělení rolí v rodině či partnerství, v platech, v politickém zastoupení je čím dál tím hlasitější a čím dál tím víc lidí chápe, že nejde jen o nějakou vymyšlenost malé skupiny nespokojených žen. Pro společnost je výhodné, aby ženy, ale i další marginalizované skupiny, vnášely do veřejného života svou zkušenost, své potřeby a perspektivu. Správa věcí veřejných je záležitostí nás všech, ne jen mužů, už nežijeme v měšťanských rodinách 19. století, kdy se o to důležité postarali muži a kvalita ženy byla posuzována podle jejích schopností hospodyně. I v partnerství už skutečně hledáme partnera/partnerku, ne někoho, kdo bude druhého řídit nebo mu posluhovat.

Pohoda v rodině? Přispěje k ním férové rozdělení domácích prací
Pohoda v rodině? Přispěje k ním férové rozdělení domácích prací | Zdroj: iStock

Liší se v tomto ohledu nějak jednotlivé generace? Ti mladší už přece mnohdy odmítají žít v tom, co odpozorovali z domova...

Mladá generace je trochu nevyzpytatelná. Těžko o nich mluvit obecně, máme tu mladé lidi, kteří se angažují ve věcech klimatu, není pro ně problém, že v jejich kolektivu je osoba, která se nepovažuje ani za muže, ani za ženu, prostě to akceptují a nechají tuto osobu žít. Ale co se třeba týká tématu těla, tam se mi zdá, že je zde skrze sociální sítě obrovský tlak na image, na tělesnou krásu a atraktivitu, což může být zvlášť pro dívky hodně zničující.

Jakým způsobem se může projevovat genderová nerovnost právě ve vztazích?

Nejčastěji je to automatický předpoklad, že žena bude zodpovědná za výchovu dětí a chod domácnosti. Nemusí nutně dělat vše sama, ale bude to ona, kdo to manažersky zajistí. Ona bude muset na začátku školního roku vymyslet logistiku kroužků, ona musí mít v merku dětské šatníky a představu o tom, co se bude o víkendu jíst. Pak třeba i rozdělí úkoly, požádá muže, aby v sobotu uvařil nebo odněkud někam převezl děti. Je zásadní, aby se i toto v rodinách posunulo. Dříve ženy dělaly téměř vše, teď už je standard, že částí úkolů „pověří“ někoho dalšího, ale je třeba, aby došlo k tomu, aby i muži převzali tyto rodinné a domácnostní manažerské funkce.

Převzetí úkolů v domácnosti je velké téma: Podle výzkumů 50 % domácností obhospodařují ženy. Jeden ze stereotypů je, že některé práce jsou ženské a jiné mužské. Jak se toto nastavení dá změnit?

Je jasné, že pro rodinu je výhodnější, když nedělají všichni všechno, ale to rozdělení nemůže být takové, že muž má na starosti kola, která jednou za rok seřídí, a žena každý den řeší se všemi dětmi logistiku jejich přesunů, úkoly, stravování a úklid. To rozdělení mužských a ženských rolí mohlo být funkční třeba na statku. Rozděleny byly činnosti, které se dělaly každý den v průběhu celého roku.

Lucie Jarkovská
Lucie Jarkovská | Zdroj: archiv redakce

Dnes, kdy většina populace žije v městských bytech, tohleto dělení na mužské a ženské práce ztrácí funkčnost a vede k tomu, že jsou ženy přetížené. Rozdělení musí být rovnější. Jeden rodič si vezme na starost jedno dítě a druhý druhé nebo jeden matiku, druhý češtinu atp. Zkušenost v pandemii odhalila, že je to naprosto zásadní, protože po dlouhých měsících zavřených škol tu máme zástup zcela vyčerpaných matek, které jsou nevrlé, vyhořelé a celkově přetažené. Podepisuje se to pak na dětech i na partnerských vztazích.

Co v tomto ohledu můžeme očekávat? Na co se připravit?

Už teď víme, že v pandemii došlo k nárůstu domácího násilí. Nejspíš vzroste i rozvodovost a sebevražednost. Proto je velmi důležité o tom mluvit, pojmenovat ty frustrace a hledat cesty spravedlivějšího rozdělení tak, abychom měli větší šanci být spokojeni ve svých partnerstvích i v rodičovstvích.

Proč bývá tak těžké toto téma otevřít?

O frustracích se často mlčí, protože okolí nezřídka místo pochopení a podpory začne mluvit o tom, že rodina je nefunkční, nebo zase obviňuje ženu, že je to její vina, že vše odedřela a neřekla si o pomoc nebo že si měla najít jiného muže. Bylo by dobré se vymanit z téhle logiky „viny“, pojmenovat, když něco nefunguje, a místo viníka hledat nové cesty a možnosti, jak to udělat tak, aby to fungovalo lépe. Možná to nebude dokonalé, ale může se to zlepšit. Nic nefunguje hned, zvlášť když čelíme krizi, jako byla pandemie. Ale když přijmeme přístup, že když je někdo nespokojený, tak místo obviňování zkoušíme, jak to zlepšit, bude nám v partnerství líp.

Druhý díl série článků časopisu Moje psychologie O ČEM SE MLČÍ se týká tématu genderové rovnosti. Moderátorka Adéla Elbel si proto pozvala do studia dva hosty, kteří mají k tématu co říct: psychologa a párového poradce Petra Kačenu, zakladatele Školy psychologie s.r.o., a Romana Bojka ze společnosti IKEA. Celý článek o genderové rovnosti a další skvělé čtení najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie