Herečka Michaela Kuklová na pražském Strahově.

Herečka Michaela Kuklová na pražském Strahově. Zdroj: Anna Kovačič

Michaela Kuklová: Rakovina mě naučila myslet víc na sebe

Klára Antošová

Proslavily ji role princezen, dnes by, po všech těch životních peripetiích, měla hrát spíše silné, ikonické královny. Jen co se Michaela Kuklová vypořádala s vleklými soudy kvůli dluhům svého exmanžela Jiřího Pomeje, propukla u ní nemoc, která děsí mnoho žen. S rakovinou prsu se herečka vypořádala, v průběhu léčby ale přišla o obě prsa. Jak to zvládla, proč čekala na implantáty rok a čtvrt a jak ji celá tahle zkušenost změnila?

Co pro vás v průběhu nemoci bylo nejsložitější? Věděla jsem, že potřebuju fungovat, protože mám doma dvanáctiletého syna, kterého každý den vozím do školy pětadvacet kilometrů, že mám na krku hypotéku, starám se o dům, o naše zvířata… Takže největší stres jsem měla z toho, co se mnou udělá léčba, jestli mě nevyřadí z běžného provozu. Na druhé straně jsem tehdy měla poměrně mladý vztah, takže jsem měla strach ze ztráty prsou, nehledě na to, že jsem myslela i na to, jak tohle zvládnu jako herečka na jevišti. Bála jsem se, co to se mnou udělá. Smířit se s tím, že kvůli rakovině přijdu o ňadra, pro mě byla jedna z velmi těžkých věcí.

TIP NA VIDEO: Jak probíhá vyšetření prsou?

Video placeholder

Že musíte podstoupit odstranění prsou, bylo jasné od začátku? To bylo jednoznačné, nedalo se to jinak řešit, protože nádor byl už moc velký. Navíc u tohoto typu nádoru, který jsem měla, hrozí, že může metastázovat kdekoli jinde v těle, takže jsem přistoupila na to, že si nechám preventivně odstranit i druhý prs. Aby se to riziko případného návratu rakoviny eliminovalo úplně na minimum. Se ztrátou prsů mi pak totálně kleslo sebevědomí, najednou bylo na nule.

Jak jste se z toho dostávala? Držela mě nad vodou práce a po čtyřech měsících i posilovna. Když mě chtěli operovat, neměla jsem volno a nechtěla jsem kvůli tomu rušit představení, takže jsem je v nemocnici ukecala, abychom to o pár dní posunuli, protože jsem věděla, že pak pár dní nehraju. Měla jsem na rekonvalescenci pět dní a šla jsem znovu na jeviště. Nebylo to jednoduché, protože v té době to až na jednoho kolegu nikdo nevěděl. Chtěla jsem nejdřív utajit, co se se mnou děje. Ale s prsy mi brali také uzliny, což je na té operaci to nejbolestivější. Nemůžete ani zvednout ruce. A já se třeba po představení sama nezvládla dostat z šatů, tak jsem poprosila kolegyni, aby mi pomohla. Vytáhla mi šaty přes hlavu, ruce mi přitom vylítly nahoru a já myslela, že se zblázním bolestí. Takže mi došlo, že takhle to nepůjde, že s tím zkrátka musím vyrukovat, a to z vícero důvodů.

Michaela Kuklová prodělala rakovinu prsu.
Michaela Kuklová prodělala rakovinu prsu. | Zdroj: Anna Kovačič

Chemoterapii jste nemusela podstupovat? Naštěstí ne. Fakt, že kvůli chemoterapii nepřijdu o vlasy a že třeba v práci nebudu muset řešit paruky, pro mě bylo velké uklidnění. Vlastně jsem hodně řešila takové ty „technické“ věci, a když jsem třeba navštívila paní, která prodává šátky, paruky, epitézy, a zjistila jsem, že existuje nádherné prádlo, díky kterému vůbec není poznat, že nemáte prsa, tak to byly opravdu úlevné momenty.

Jak dlouho trvalo, než jste pak mohla podstoupit plastickou operaci prsou? Existuje možnost, že vám můžou vyjmout prsní žlázu a rovnou dát implantát, ale já nechtěla nic riskovat, uspěchat, chtěla jsem mít jistotu, že jsem naprosto zdravá, takže jsem se rozhodla pro variantu pozdější rekonstrukce prsou. Po půlroce jsem už sice byla onkologicky v pořádku, ale z pohledu plastického chirurga to ještě nebylo v dobrém stavu a optimálně zhojené, takže jsem šla na rekonstrukci až po roce a čtvrt.

Je něco, co vás rakovina naučila? Myslet na sebe. Jsem teď víc sobec. Tak, jak má člověk být. To jsem neuměla a najednou jsem životem nucená se to učit. Vždycky jsem byla člověk, který chce ostatním vyhovět a mám tendence upřednostňovat ostatní před sebou. Pořád mi úplně dobře nejde to změnit, dokážu se stále ještě zbytečně vyčerpávat, ale třeba když se mnou chce někdo večer telefonovat a já vím, že ráno vstávám, tak už nejsem ochotná mu svůj čas dát, i když bych to dříve udělala. Jsem teď schopná říct, tak už dost, musím jít spát. Jestli mě za to někdo soudí, protože do toho nevidí, je mi to jedno, život je pro mě důležitý a návraty té nemoci jsou drsné.

Celý rozhovor s Michaelou Kuklovou nejen o nemoci, ale také o tom, jak se vyrovnala s dluhy svého bývalého manžela, najdete v aktuálním čísle magazínu Moje psychologie. Koupit si ho můžete v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava ja zdarma!

.
. | Zdroj: Anna Kovačič

Doporučujeme

Načíst další články