Zamyšlení Báry Šťastné: Proč si v éře home office musíme chránit víkendy?
Volné dny nejsou jen od toho, abychom měli volno. Chceme ho také sdílet s ostatními.
Od začátku pandemie koronaviru pracuji častěji než dříve z domova. Pracovní režim se mi tak značně rozvolnil – „pomalejší“ rána často nahrazuji prací večer, můžu si dovolit nepracovat ve středu a místo toho sednout k počítači třeba v sobotu. Přesto si všímám, že moje emotivní rozpoložení stále sleduje rytmus běžného pracovního týdne. V pátek odpoledne cítím závan euforie z nadcházejícího víkendu, přestože pátek – kdysi vytoužený přístav úlevy na konci pracovního týdne – už v mém kalendáři reálně nic neznamená. Stejně tak v neděli odpoledne cítím lehké napětí, vzpomínku na ty dávné neděle, kdy se mi svíral žaludek z toho, že zítra se jde do školy nebo do práce.
Psychologové upozorňují, že určitý rytmus dnů práce a odpočinku ve svém životě prostě potřebujeme. A nejen to, potřebujeme také, aby ostatní lidé náš rytmus sdíleli. Jak jinak se můžeme s přáteli domluvit třeba na narozeninové oslavě? Jak jinak rozlišit „skleničku po práci“ od předvíkendového tahu? Pokud se čas nás všech rozmělní do soukromých rozvrhů v rámci home office, těžko najdeme v rámci kalendáře společnou řeč.
O něco podobného se pokusili v roce 1929 ve stalinistickém Sovětském svazu. Stalin tehdy zkusil předělat kalendář – pracující měli vždy čtyři dny pracovat a potom mít jeden den odpočinku. Byli ovšem rozděleni do pěti skupin a každá měla volný den jindy, aby továrny nemusely ani na jeden den v týdnu zastavit provoz. Stejný volný den neměli ani členové jedné rodiny (což bylo ostatně součástí plánu – rodinná pouta měla ustoupit pracovním kolektivům). Opatření zvané „něpreryvka“ bylo tak nepopulární, že nakonec neobstálo ani v Sovětském svazu. V roce 1940 byl znovu zaveden běžný sedmidenní týden.
Individuální pracovní rozvrh je samozřejmě skvělá věc – ale pozor na to, abychom si svou soukromou něpreryvkou úplně nezničili přirozený rytmus, který naše duše i tělo potřebují ke zdravému fungování.