Zeny.cz - Back to work
 

Ten večer tryskaly Adele na pódiu slzy štěstí...

2. dubna 2017
  • Ten večer tryskaly Adele na pódiu slzy štěstí...

    Svá alba pojmenovává podle věku, v němž je začala natáčet. Dosud vydala tři, oceněná dohromady patnácti cenami Grammy, a je zároveň prvním umělcem v historii, který dvakrát ovládl všechny tři hlavní kategorie. Není divu, že rozhovor, který Adele Adkins bezprostředně poté poskytla, je plný silných emocí.

    Ten večer tryskaly Adele na pódiu slzy štěstí i dojetí. Říká se o ní, že není moc dobrá herečka, takže jí nejspíš můžeme věřit, že když směrem k Beyoncé prohlásila: „Kéž bys byla mou matkou“ nebo „Tvé album Lemonade je prostě monumentální, je tak dobře promyšlené a odhaluje celou duši, kterou ne vždy ostatním ukazujeme. My všichni tě k*rva zbožňujeme, jsi naším světlem,“ myslela to upřímně.

    Co pro vás znamená být prvním umělcem v historii, který dokázal dvakrát vyhrát tři hlavní ceny?

    Jsem šťastná, že jsem něčeho takového dosáhla, zároveň ale cítím obrovskou pokoru. Je to skvělá věc, o kterou se podělím se svým synem. Vychovávám ho, aby respektoval ženy, a on to vnímá nejen doma, ale vidí i ten vliv, který pramení z mé práce.

    Jak si vysvětlujete, že se píseň Hello stala jakousi celosvětovou hymnou?

    Nebylo lehké se vyrovnat s tlakem, že album 25 musí být ještě lepší než album 21. Dlouho jsem nemohla najít ten správný „hlas“. A to se odrazilo i v písni Hello. Původně začínala slovy Hello Misery (Ahoj trápení), takže si asi dovedete představit mé citové rozpoložení. Totální zoufalství! Ale nějak se to vyvíjelo a Greg Kurstin, se kterým jsem tu píseň psala, řekl: „Nejsem si jistý tím Hello Misery, je to trochu divné.“ Tak to změnil na Hello, it’s me (Ahoj, to jsem já). Taky jsem měla obavy, zda po té dlouhé době, co jsem se věnovala jen svému dítěti, bude moje práce ještě někoho zajímat. Doufala jsem, že to případně zachrání reklamní kampaň, kterou jsme k tomu albu v Británii udělali, protože jinak by to byla katastrofa, bylo to všechno velice nákladné. Takže jsem nadšená z toho pozitivního přijetí.

    Greg Kurstin o písni Hello řekl, že na začátku jen tak vybrnkával akordy...

    Když jsme ve studiu, potřebuju právě jen ty náladové akordy, abych se mohla ponořit do té správné atmosféry. Naskakovalo mi to Hello Misery, on mě z toho ale hned vytáhl. Řekl mi, ať jdu třeba meditovat nebo něco takového. Tak jsem se snažila se vnitřně zklidnit a když jsem se vrátila, poměrně rychle jsme napsali první dvě sloky. Stejně to vlastně bylo vždycky v případě mých úspěšných písní. Pro refrén jsme ale měli tři různé verze. Jedna z nich byla trochu v country stylu – country hudba je mojí velkou inspirací. Já jsem byla trochu nejistá z té verze refrénu, kterou všichni znáte, protože jde docela do výšek. Není snadné to zazpívat pokaždé dobře a já jsem věděla, že tu píseň budu muset zvládnout den co den na turné, které bylo dohodnuté strašně dlouho dopředu, vlastně ještě předtím, než jsem otěhotněla. Takže tuhle část jsme docela dlouho ladili.

  •  A co znamenají ta slova o druhé straně (Hello from the other side....)?

    Je to o odvrácené straně dospělosti, o vztazích s ex-partnery, o vyrovnávání se smrtí svých blízkých. O tom, že nevíte, zda vás sláva nebo prostě jen fakt, že jste dospěli, nepřipravily o část přátel. Na druhou stranu, řada mých známých mi potvrdila, že i jim se takové věci staly, i když z jiných důvodů než mně.

    Jak velký podíl máte na tom, jak vaše nahrávky znějí?

    Jsem u všeho, naprostý kontrolní šílenec. Sedím ve studiu a jak ze zadních sedadel v autě vykřikuju: A co trochu tohohle? A co trochu támhletoho? Odkazuji na skladby nebo zvuky, které jsem někde zaslechla. Sama totiž nevím, jak pracovat s počítačem, sice ho mám, ale asi rok jsem ho vůbec nezapnula. Rozhodně jsem toho teď na albu 25 udělala míň, než na 21. Možná to taky trochu souvisí s tím, že jsem tehdy docela hodně pila, takže mi teď možná malinko chyběla ta správná inspirace.

    Písní Fast Love jste vzdala hold Georgi Michaelovi. Jak na něj vzpomínáte?

    To je hodně dlouhá historie. Když vyšlo video k téhle písni, úplně jsem šílela z toho, jak byl sexy. Cítila jsem z té písně zranitelnost, zvlášť z té pasáže uprostřed, když se z pochybného týpka vyhledávajícího vztahy na jednu noc stane někdo, kdo říká: „Necítím nebezpečí, když vstupuji na cestu nocí, hloupý amor mě k sobě volá, ale já v jeho očích nic nevidím...“ Tehdy jsem samozřejmě přesně nechápala, o co jde, bylo mi deset let, ale mocně mě to zasáhlo. Když o Vánocích zemřel, musela jsem to jít na chvíli ven rozdýchat. A hned druhý den jsem řekla Simonovi, mému partnerovi, že musím Michaelovi vzdát hold. Považuji jej za jednu z nejpravdivějších ikon současnosti. Řada známých osobností má totiž tendenci se za něco ukrývat, třeba za nějaké alter ego. Obdivovala jsem taky jeho vlastenectví, navzdory tomu, že mu britský tisk dával opravdu zabrat. Vlastně jsem v jeho kariéře nacházela velké paralely a útěchu pro tu svou. Proto mi taky tolik záleželo na tom, abych mu neudělala ostudu (Adele na Grammy v přímém přenosu přerušila vystoupení a začala znovu, což diváci ocenili potleskem vestoje).

    To, co jste při přebírání Grammy řekla Beyoncé, bylo krásné. Mluvily jste pak spolu ještě?

    Už předtím jsem jí řekla, jak se cítím poctěna, že jsem s ní vůbec nominovaná. Beyoncé je mou ikonou od mých jedenácti let. Tehdy jsme s kamarádkami na školní shromáždění nacvičovaly něco od Spice Girls. Ony se mě pak zeptaly, jestli už jsem slyšela píseň No, No, No od Destiny’s Child, a já říkala asi něco jako „Ne, ne, ne, neslyšela“ a všechny jsme se smály. A ony mi to pustily. Vnímala jsem všechny jejich hlasy, ale ten její obzvlášť. Pak jsem šla domů, měli jsme tehdy už internet a přítel mé matky mi tam našel Beyoncé. A já jsem se do ní okamžitě zamilovala. To se stalo, když mi bylo jedenáct let, a teď mi je dvacet osm. A to, jak jsem se cítila, když jsem uslyšela No, No, No, bylo přesně to samé, jako když jsem loni slyšela Lemonade. Dokonce i některá moje přátelství jsou postavená na tom, že milujeme Beyoncé, a pokud ji někdo nemá rád, sorry, nemůže být ani součástí mého života. Cítila jsem prostě obrovskou potřebu dát najevo, že si myslím, že tohle byl její rok, že vyhrát měla ona. Říkala jsem si: Co by sakra ještě asi tak musela udělat, aby to Album roku dostala?

    Článek připravil časopis OK!Magazine.

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy