Svá alba pojmenovává podle věku, v němž je začala natáčet. Dosud vydala tři, oceněná dohromady patnácti cenami Grammy, a je zároveň prvním umělcem v historii, který dvakrát ovládl všechny tři hlavní kategorie. Není divu, že rozhovor, který Adele Adkins bezprostředně poté poskytla, je plný silných emocí.
Ten večer tryskaly Adele na pódiu slzy štěstí i dojetí. Říká se o ní, že není moc dobrá herečka, takže jí nejspíš můžeme věřit, že když směrem k Beyoncé prohlásila: „Kéž bys byla mou matkou“ nebo „Tvé album Lemonade je prostě monumentální, je tak dobře promyšlené a odhaluje celou duši, kterou ne vždy ostatním ukazujeme. My všichni tě k*rva zbožňujeme, jsi naším světlem,“ myslela to upřímně.
Co pro vás znamená být prvním umělcem v historii, který dokázal dvakrát vyhrát tři hlavní ceny?
Jsem šťastná, že jsem něčeho takového dosáhla, zároveň ale cítím obrovskou pokoru. Je to skvělá věc, o kterou se podělím se svým synem. Vychovávám ho, aby respektoval ženy, a on to vnímá nejen doma, ale vidí i ten vliv, který pramení z mé práce.
Jak si vysvětlujete, že se píseň Hello stala jakousi celosvětovou hymnou?
Nebylo lehké se vyrovnat s tlakem, že album 25 musí být ještě lepší než album 21. Dlouho jsem nemohla najít ten správný „hlas“. A to se odrazilo i v písni Hello. Původně začínala slovy Hello Misery (Ahoj trápení), takže si asi dovedete představit mé citové rozpoložení. Totální zoufalství! Ale nějak se to vyvíjelo a Greg Kurstin, se kterým jsem tu píseň psala, řekl: „Nejsem si jistý tím Hello Misery, je to trochu divné.“ Tak to změnil na Hello, it’s me (Ahoj, to jsem já). Taky jsem měla obavy, zda po té dlouhé době, co jsem se věnovala jen svému dítěti, bude moje práce ještě někoho zajímat. Doufala jsem, že to případně zachrání reklamní kampaň, kterou jsme k tomu albu v Británii udělali, protože jinak by to byla katastrofa, bylo to všechno velice nákladné. Takže jsem nadšená z toho pozitivního přijetí.
Greg Kurstin o písni Hello řekl, že na začátku jen tak vybrnkával akordy...
Když jsme ve studiu, potřebuju právě jen ty náladové akordy, abych se mohla ponořit do té správné atmosféry. Naskakovalo mi to Hello Misery, on mě z toho ale hned vytáhl. Řekl mi, ať jdu třeba meditovat nebo něco takového. Tak jsem se snažila se vnitřně zklidnit a když jsem se vrátila, poměrně rychle jsme napsali první dvě sloky. Stejně to vlastně bylo vždycky v případě mých úspěšných písní. Pro refrén jsme ale měli tři různé verze. Jedna z nich byla trochu v country stylu – country hudba je mojí velkou inspirací. Já jsem byla trochu nejistá z té verze refrénu, kterou všichni znáte, protože jde docela do výšek. Není snadné to zazpívat pokaždé dobře a já jsem věděla, že tu píseň budu muset zvládnout den co den na turné, které bylo dohodnuté strašně dlouho dopředu, vlastně ještě předtím, než jsem otěhotněla. Takže tuhle část jsme docela dlouho ladili.
