„BDSM je nesmírně široká oblast, ve které si každý namíchává svůj individuální koktejl,“ říká psycholožka Mgr. Zdeňka Pospíšilová, která se BDSM zabývá v rámci své poradenské praxe i v osobním životě. Pospíšilová je jedním z hostů aktuálního dílu pořadu O čem se mlčí, ve kterém moderátor Honza Vojtko rozebírá právě tento typ sexuálních praktik, jejich skutečnou povahu i společenskou stigmatizaci.
Je podle vás téma BDSM v české společnosti stále tak trochu tabu, nebo se situace již mění? Tak trochu ano, ale zároveň vnímám, že se situace postupně obrací k lepšímu. V posledních letech se setkávám s větším zájmem široké veřejnosti, pronikáním prvků BDSM do mainstreamové kultury, změnou prezentace v médiích, která se posouvá od zobrazování BDSM jako čehosi extrémního k formě, která toto téma naopak normalizuje. Mění se i trendy ve výzkumu, které se více zabývají tím, co pozitivního může BDSM lidem přinášet. Obecně lze také říci, že lidé ve větších městech jsou k tomuto tématu (a nejen k němu) otevřenější. Naopak na venkově a malých městech se setkávám spíše s konzervativnějším přístupem.
Jaké jsou největší přetrvávající mýty či stereotypy kolem BDSM? Mýty, se kterými se setkávám, se dotýkají zejména tří oblastí – co je to vlastně BDSM, co člověka motivuje k tomu, aby se mu věnoval, a jaké osobní charakteristiky se s touto „zálibou“ pojí. Potkávám se například s představou, že BDSM je synonymem pro násilí, tvrdý sex, že automaticky zahrnuje bolest a je nebezpečné. Setkávám se také s představou, že BDSM se věnují jedině lidé, kteří v minulosti prožili trauma, mají nekonsenzuální sexuální preference, a jsou tedy potenciálně nebezpeční, nebo mají poruchu osobnosti, jsou znudění, případně si těmito aktivitami něco kompenzují a tak dále. Nutno říci, že tyto věci skutečně můžeme společně se zájmem o BDSM u jednoho člověka nalézt. Rozhodně ale neplatí, že by to bylo automatické, a bylo tedy možné mezi ně klást rovnítko. Ze samotného faktu, že člověka BDSM oslovuje, nelze vyvozovat příliš konkrétních věcí. Dokonce ani to, co konkrétně se mu líbí, protože BDSM je nesmírně široká oblast, ve které si každý namíchává svůj individuální koktejl.
Když jednoho z páru, který zatím nemá zkušenosti s BDSM, začnou některé praktiky lákat, jak by to měl svému partnerovi říct? Jak vůbec s partnerem správně komunikovat o svých sexuálních touhách? Univerzální návod bohužel neexistuje, ale vycházela bych z toho, zda vůbec a jakým způsobem se partneři o intimitě baví. Pokud jsou zvyklí o těchto věcech mluvit otevřeně, bude to jistě snazší, než pokud je mezi nimi celé téma intimity tabu. Obecně bych doporučila ocenit to, co už funguje, v čem bychom rádi pokračovali, a BDSM pojmout jako něco, co lze k tomu přidat. Vyhnula bych se obviňování a kritizování partnera, a naopak bych se zajímala o jeho názor a o to, zda v tom nachází i něco pro sebe, tedy hledala bych společný průsečík, ve kterém se mohu s partnerem potkat.
Může si pár střídat role – tedy ten, kdo byl submisivní, se stane dominantním a naopak? Nebo je dominance a submise vrozený osobnostní rys a nelze se ho naučit či mezi nimi přecházet? Role se určitě střídat mohou a záleží pouze na tom, co člověku vyhovuje. BDSM je ve své podstatě konsenzuální hra, která nabízí nepřeberné množství variant – stejně, jako existují lidé, kterým je příjemné užívat si pouze jednu z těchto rovin, jsou také lidé, takzvaní switch, kteří role střídají. Do toho, jak to člověk má poskládané, vstupují nejen osobnostní dispozice, ale například také aktuální partner či partnerka nebo momentální rozpoložení.
Co je na BDSM pro lidi přitažlivého? Co všechno to lidem může přinášet? Lidé se BDSM věnují z nejrůznějších důvodů. Pro některé je to způsob, jak realizovat své sexuální preference (například partnerský sadomasochismus nebo fetišismus), pro někoho to může být zajímavé zpestření. Benefitů, které BDSM přináší, je řada. Vedle sexuálního uspokojení je to rozhodně odpočinek, úleva od stresu, úzkosti. Je to způsob, jak se na chvíli „odpojit“ a zažívat něco nad rámec každodennosti, a prostor, kde lze pustit emoce, které si někdy nedovolujeme jinak projevit. BDSM je do velké míry o hravosti, kreativitě a také o sebedůvěře a partnerské důvěře a všechny tyto oblasti se v rámci něho rozvíjejí, což dokládají i aktuální výzkumy na toto téma. Je namístě také říci, že přes veškerá pozitiva nejde o aktivity, které jsou pro každého, ale jsem přesvědčená, že pokud člověka lákají, stojí za to je prozkoumat, protože se mohou stát jedním ze silných životních zdrojů.
Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s magazínem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
