Meik Wiking: Štěstí je každodenní rozhodnutí

28. února 2021 • 06:00
Meik Wiking
Meik Wiking • Foto: Nakladatelství Jota

Muž na obrázku není model z fotobanky, ale skutečný Meik Wiking z Dánska. Je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí a o štěstí píše světové bestsellery, jejichž překlady vycházejí i v České republice. Koho jiného tedy vyzpovídat k začátku nového roku, kdy si přejeme hlavně zdraví a štěstí, než jednoho z největších expertů na pocit duševní pohody? A jak s naší (ne)pohodou souvisí, že se někdy cítíme osamělí?

Štěstí dnes není moc originální téma. Skoro každý den o něm někde vyjde nějaký článek, případně rovnou kniha. Proč jsme jím tak posedlí?

Protože neustále zvyšujeme laťku toho, co chceme nebo cítíme, že potřebujeme, abychom byli šťastní. Říká se tomu hedónistický práh. Jakmile dosáhneme určitého cíle, o kterém jsme přesvědčeni, že nás udělá šťastnými, ten pocit sice chvilku trvá, jenže vzápětí si zformulujeme další, který nám má přinést ještě větší blaho. Proto je možná načase začít přemýšlet, jak proměnit neustálou snahu najít štěstí v radost z procesu hledání. Lidé, kteří v průběhu života hledají, co považují za smysluplné, bývají šťastnější. Vědí totiž, že štěstí je vedlejším produktem nějakého procesu, nikoli zlatá medaile na cílové čáře.

Hledali naši předkové štěstí stejně usilovně jako my, nebo je hledání štěstí záležitostí moderní společnosti, která se nemusí obávat válek, hladu apod.?

Neřekl bych, že hledání štěstí je záležitostí moderní doby. Vždyť už Aristoteles tvrdil, že štěstí je konečným cílem a účelem lidské existence. V kodaňském Muzeu štěstí máme časovou osu „Historie štěstí“, která ukazuje, jak se toto téma vyvíjelo napříč historií. Jasně z ní vyplývá, že téma štěstí existuje už velmi dlouho. Pouze mělo v historii různé podoby. Počínaje křesťanstvím, kde lidé věřili, že skutečné štěstí existuje jen po smrti, v nebi, nebo v období osvícenství, kde bylo štěstí zase považováno za jeden z cílů, který měly v programu vlády.

Není to však cíl příliš iluzorní? Pojďme si zkusit říct, co to vlastně znamená být šťastný.

Já sám si definuju štěstí jako kombinaci prožitku radosti, spokojenosti a trvalejšího smyslu. Radost je krátkodobá chvilka, takový závan větru jen pro daný čas. Štěstí pak je, když se takové chvíle propojí s dlouhodobým pocitem, že nacházím smysl v tom, co dělám, mám se na co těšit, jsem přesvědčený, že můj život celkově je dobrý a hodnotný. Když to vezmu z tohoto pohledu, pak je štěstí velmi realistický cíl.

Když už o štěstí bylo napsáno tolik, že o něm existuje dokonce i muzeum, proč stále bojujeme s tím, kde ho najít a jak mu správně porozumět. Kde děláme chybu?

Máte pravdu, že štěstí je dneska výborně zdokumentované téma. Všichni ho hledáme, jen možná hledáme na špatných místech. Jako společnost v průběhu času bohatneme, ale nejsme šťastnější. Mezinárodní studie ukazují, že faktory, které obecně považujeme za předpoklady štěstí, nemají takový dopad, jak si myslíme. Podíváme-li se napříč světem, velmi důležitými přispěvateli k pocitu štěstí jsou ekonomické faktory a sociální vazby. Ovšem zatímco hmotné bohatství je důležité hlavně v zemích, kde nejsou uspokojeny základní lidské potřeby, ve vyspělých zemích hrají roli mnohem menší. V zemích jako Dánsko nebo Česká republika jsou nejdůležitějším faktorem pocitu štěstí sociální vazby. Jinými slovy, mít kolem sebe přátele, rodinu, která vás miluje, lidi, kteří vám rozumějí, je pro náš život naprosto klíčové. Přesto se stále kolektivně orientujeme hlavně na ekonomickou prosperitu.

Peníze tedy doopravdy nepřinášejí štěstí?

To je zase zkreslující zjednodušení. Myslel jsem to spíš tak, že dlouhodobě se nám nedaří převést ekonomickou prosperitu společnosti do pocitu duševní pohody jednotlivců. Hrubé národní produkty mnoha zemí sice rostou, ale rostou taky hladiny oceánů a moří, hladiny stresu a sociální nerovnosti. Nikdy v minulosti jsme nebyli tak úzce propojeni, a přesto jsme zoufale sami. Jsme nejbohatší v historii, subjektivní úroveň pocitu blahobytu se ale snižuje. Podívejte se třeba na Spojené státy nebo Čínu. Obě země za poslední desetiletí několikanásobně zvýšily hrubý národní produkt na obyvatele, pocit duševní pohody ale klesl. V Institutu pro výzkum štěstí, který vedu, teď máme nejvíc návštěv z Jižní Koreje. A víte proč? Kdysi jedna z nejchudších zemí na zemi se během pár let proměnila v jednu z nejbohatších. Jak ale tohle hmotné bohatství převést do duševní pohody každého Korejce? Jižní Korea má v současnosti nejvyšší míru sebevražd v zemích OECD.

Přemýšlel jste někdy o tom, jestli všechno to hledání a úsilí o dosažení vlastního štěstí není tak trochu sobecké? Kde podle vás leží ona tenká hranice mezi péčí o sebe sama a sobectvím?

Někdy mi připadá, že pro spoustu lidí je život neustálá soutěž. Jako by důležitých věcí, které potřebujeme, nebylo dost pro všechny. Dost peněz. Dost úspěchu. Dost lásky. Takže se stále strachujeme. Pokud pochopíme hodnotu spolupráce a pokud ta hodnota zvítězí nad konkurencí – schopnost dělit se, pomáhat, radovat se z cizích úspěchů, bude nám lépe všem. To je ta hranice. Naše společnost opírající se o spolupráci a na dennodenní bázi volící empatii před sobectvím.

Mohou být všichni na planetě šťastnější? Včetně lidí, kteří žijí na ulici nebo chodí hladoví do postele?

Řeknu to takto, aby člověk mohl vzkvétat, musí žít v bezpečí. Pokud mu prostředí a společnost nejsou schopné poskytnout základní životní potřeby, jako je třeba právě pocit bezpečí, nemůže fungovat, natož prosperovat. Proto má-li být každý člověk na planetě šťastný nebo šťastnější, musíme vybudovat základy, které v první řadě uspokojí základní lidské potřeby.

Co lidé, kteří jsou osamělí. Mohou ti být šťastní?

To ano. Víte, když se cítíme osamělí, jsme náchylnější k pocitům nostalgie. Dřív byla tato emoce považovaná takřka za synonymum deprese. Dnes už ale víme, že nostalgie může fungovat jako užitečný psychologický mechanismus, který působí proti osamělosti a úzkosti, produkuje pozitivní pocity a zvyšuje sebedůvěru i dojem, že jsme milovaní. Zároveň redukuje negativní pocity, jako jsou osamělost a marnost. Ovšem aby nám nostalgie do budoucna posloužila pozitivně, hodně to závisí, zda žijeme, popřípadě vytváříme kladný příběh v našich vzpomínkách. Když se ohlédnete zpátky, spatříte záblesky chyb a nezdarů, nebo radostné a šťastné okamžiky?

Meik Wiking Meik Wiking Autor: Nakladatelství Jota

Co vlastně víme o vztahu mezi štěstím a pocity osamělosti?

Tady výzkumy mluví jasně. Čím častěji se setkáváme s druhými, tím jsme šťastnější. Jedna věc je však kvantita, druhá kvalita. Platí, že čím víc máme kolem sebe lidí, kterým se můžeme svěřit s ryze osobními věcmi, tím jsme spokojenější. Osamělí lidé sice mohou být šťastní díky tomu, co jsem popisoval výše. Na druhou stranu však od dob Aristotela taky platí, že člověk je společenské zvíře a sounáležitost a láska přicházejí v Maslowově pyramidě potřeb na řadu hned po zajištění základních fyziologických potřeb a potřebě bezpečí. A je to právě podpora člověka od blízkých lidí, která ve Světové zprávě o štěstí vysvětluje rozdíly ve spokojenosti v jednotlivých zemích světa. V průzkumu se vědci ptají třeba na to, jestli má člověk v blízkém okolí někoho, na koho se může spolehnout v případě nouze. Naštěstí v zemích OECD 88 % lidí říká, že takového člověka znají. Z tohoto hlediska se cítí nejbezpečněji lidé na Novém Zélandu, na Islandu a v Dánsku, kde až 95 % lidí věří, že jim v případě krize má kdo krýt záda. Naopak v Maďarsku, v Koreji a v Mexiku jsou procenta důvěry v pomoc okolí nejnižší – 82, 76 a 75 %.

Co nového jste se dozvěděl o štěstí během současné pandemie?

V Institutu pro výzkum štěstí jsme v dubnu dělali studii, která nám měla pomoct pochopit dopady pandemie na štěstí a prozkoumat, jak můžeme zlepšit náš život během globální krize. Klíčových poznatků je hodně, vydaly by na celý rozhovor. Ale zmíním aspoň dva: první je v návaznosti na samotu, o které jsme mluvili. Zjistili jsme například, že spolubydlení ne vždycky chránilo lidi před pocity osamělosti. Jednotlivci žijící s více než třemi lidmi byli osamělejší než ti, kteří žili sami. A druhá věc, znepokojení lidí ohledně globální pandemie bylo výrazně ovlivněno výběrem médií, která četli.

Z výzkumu vznikla zpráva s doporučením na nejužitečnější strategie, jak zvládnout krizovou situaci. Jaké každodenní aktivity se na podporu štěstí osvědčily nejlépe?

Trávit čas venku. I pouhých patnáct minut denně výrazně zvyšuje spokojenost. Zapojit se do kutilských projektů, klidně podle návodu na internetu. Být aktivní, před problémy neutíkat, ale přijímat je jako výzvu a přistupovat k nim se zvědavostí. Pomáhat přátelům a rodině. Být v kontaktu s blízkými, ačkoli to aktuálně jde jenom virtuálně. I virtuální spojení výrazně zlepšuje pohodu zúčastněných. Být fit. Pravidelný pohyb je důležitý pro zdraví fyzické i duševní.

Dá se štěstí naučit? Pokud ano, jak ho mohu začít učit své malé děti, 3 roky a 6 měsíců, když jejich otec inklinuje k tomu, že vidí svět spíš negativně?

Existují průzkumy, podle kterých je 50 % našeho dlouhodobého pocitu štěstí dáno geneticky, 10 % životními okolnostmi a 40 % můžeme ovlivnit tím, k čemu se sami rozhodneme. Je to naše každodenní rozhodnutí, čemu budeme věnovat svou pozornost – jestli ji budeme zaměřovat na věci, které nás přivedou ke štěstí a pozitivnu, nebo naopak. Takže je učte tohle. A taky co to znamená a jak moc zmůžou důvěra, spolupráce, laskavost a statečnost.

Je a mělo by být štěstí prací? Musíme vědomě pracovat na tom, abychom byli šťastní?

Víte, existují takzvané stavební kameny štěstí. Je to šest faktorů, které jsou pro pocit štěstí zásadní, a všechny spolu souvisejí: pospolitost, peníze, zdraví, svoboda, důvěra a laskavost. Aktivním spojováním těchto kousků máme příležitost přinést do našeho života víc štěstí nejen v přítomném okamžiku, ale i v budoucnosti – třeba pro ty, které vychováváme a kteří se od nás učí. Detailně těchto šest faktorů prozkoumávám v Malé knize Lykke – je to v podstatě honba za pokladem štěstí napříč celým světem. Píšu v ní o tom, co se o štěstí můžeme naučit od Dánů, lidí z Bhútánu, Francie a dalších zemí.

Vaše zatím poslední knížka je o vytváření vzpomínek, které výrazně přispívají k pocitu štěstí. Jaké zjištění ohledně vytváření vzpomínek vás nejvíc překvapilo, když jste knihu psal?

Zažil jsem při psaní velký aha moment, když jsem si uvědomil, že doopravdy každý z nás máme v ruce nástroj, kterým můžeme ovlivnit, co si vybavíme o své minulosti a jak na ni budeme nahlížet. Jedním z osvědčených způsobů, jak si vyvolat šťastné vzpomínky a zvednout náladu, je třídění a pak prohlížení fotek. Když se aktivně zasadíte o to, abyste je uchovali, ochráníte sebe i rodinu před digitální amnézií. Vzpomínky zůstanou živé.

Jaká jednoduchá aktivita dělá radost vám osobně, případně vám přináší hezké vzpomínky?

Osobně v této době trávím opravdu hodně času vařením. Připomíná mi to časy, kdy jsem se setkával s přáteli v našem prepandemickém „klubu dobrých večeří“. Každý náš společný večer měl nějaké téma – jednou Mexiko, pak kachna, pak klobásky. Rozdělili jsme si ingredience, aby každý přinesl něco a nikdo nebyl hostitelem, na kterého padne všechna zodpovědnost. Vařili jsme pak všichni dohromady. Třeba klobásky jsme vyráběli úplně od základu. Chutnaly tedy hrozně, ale bavili jsme se výborně. Ačkoli se teď setkávat nemůžeme, často na ty večery vzpomínám a – jsme u toho – hýčkám si příjemné vzpomínky.

Máte nějakou mantru pro štěstí?

Pokud víte o něčem, co přispívá ke štěstí vašemu, vaší komunity nebo světa, mluvte o tom, pište o tom, točte o tom, foťte a hlavně ty nápady předávejte dál. Má to smysl. MEIK WIKING (42) Vystudoval vysokou školu v oborech podnikání a politologie, pracoval na dánském Ministerstvu zahraničních věcí. V roce 2013 v Kodani založil první Institut pro výzkum štěstí na světě. Je spolubadatelem Světové databáze štěstí a součástí poradního orgánu Global Happiness Policy Report. Poskytuje městům, vládám a firmám po celém světě poradenství ohledně štěstí a proměny hmotného bohatství v duševní. Je autorem knih: Hygge – Prostě šťastný způsob života, Lykke – Tajemství nejšťastnějších lidí na světě a Umění vytvářet vzpomínky. Všechny v ČR vydalo nakladatelství JOTA.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 04/2021 Moje psychologie 04/2021 Autor: Archiv Mojí psychologie
Autor: Jana LeBlanc
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy