Lucie Výborná: Chtěla bych obejít všechny hory světa

6. ledna 2022 • 06:00
Dobrodružství k životu Lucie Výborné patří • Foto: archiv Lucie Výborné

Když zrovna nezpovídá hosty ve studiu Radiožurnálu, vystupuje na zasněžené vrcholky hor na skialpech, které si vozí celou zimu v autě. Dobrodružství „tam venku“ k životu potřebuje. „Jen tam zjistíte, co je a není důležité,“ říká Lucie Výborná (52), která se těší, že se skialpinismu bude věnovat až do stáří.

Celou loňskou zimu jste strávila v Jižním Tyrolsku. Jak se vám to povedlo?
Bylo to jedno z mála míst, kde se dalo v covidové uzávěře pohybovat, a tak jsem přecházela z jednoho místa do druhého podle toho, jak se otvíraly a zavíraly jednotlivé regiony.

Vy jste to pojala hodně „punkově“. Potkala jste vůbec nějaké lidi?
Vlastně ne. Například na Marmoladě, v nejznámějším italském lyžařském středisku, jsme byli úplně sami. Nikde ani noha, všechny lanovky stály. Bylo to něco neuvěřitelného. Úsměvné bylo i to, když jsme s partou dorazili na horskou chatu v Senes. Paní domácí vůbec nechápala, kde jsme se tam vzali a jak jsme se dostali přes hranice. Byla jedna z těch, co podlehli mediálnímu strašení, kdy máte pocit, že na hranicích stojí tanky. Přitom stačilo mít potřebné dokumenty. Velmi ochotně nás ale ubytovala a pohostila.

TIP NA VIDEO: Co udělat, než vyrazíte do hor?

Strávila jste tam skoro měsíc. Která oblast vás chytla za srdce?
Nejvíc mi učaroval národní park Fanes-Senes. Dolomity mají totiž úplně jiný charakter než některá alpská, do krajiny zařízlá údolí. Tam vystoupáte na náhorní plošinu a šlapete ve slunci. Zároveň máte výhled na okolní třítisícovky a nádherné oranžové skály.

To zní úžasně. Plánujete se tam vrátit?
Vlastně ani ne. Ráda poznávám nová místa. Vím, že za život nestihnu obejít všechny hory světa, ale chtěla bych. Jenom nevím, jak to zařídit, aby mě pustili z rádia. A taky vím, že už nemám moc času.

Nejde vysílat z cest?
Teoreticky ano, ale já bývám v horách ráda odříznutá. Mám vypnutý telefon, jsem teď a tady a soustředím se na daný okamžik. Nebýt na signálu cíleně je velmi osvobozující. Přiznám se ale, že moje novinářské ego se ozvat umí. Jako když jsme v prosinci 2019 vylezli na Mount Vinson a mě napadlo, že telefonát do rádia z nejvyšší hory Antarktidy nikdo přede mnou asi ještě neuskutečnil. Zkrátka jsem si chtěla udělat takový nicotný zářez, který pro nikoho jiného vůbec nic neznamená. Ego mě přemohlo.

Kolik kilogramů si na expedicích obvykle nesete na zádech?
Záleží na tom, kam se jede. Jinou váhu má výbava na přechod Krkonoš, jinou himálajská, jinou alpská. Kolik ale váží přesně, netuším. Přiznám se, že batohy nevážím. Už ale zhruba vím, jak jsou těžké a co mě čeká. Obecně se ale snažím vyrážet nalehko. Mít s sebou pouze nutně potřebné věci a i ty z batohu občas vyhazuju. Vždycky mám ale zásobu rukavic, protože nechci mít omrzliny.

Příroda Lucii Výbornou nabíjí a naplňuje Příroda Lucii Výbornou nabíjí a naplňuje Autor: archiv Lucie Výborné

Co na vaše výpravy říkají doma?
Jsou s tím v pohodě a tak trošku jim ani nic jiného nezbývá, protože bez toho nemůžu žít. Je to součást mě. Ta pravá podstata života je pro mě venku, a ne v budovách. Samozřejmě to jednou může mít fatální následky, ale já o tom takhle nepřemýšlím.

Setkala jste se už s lavinou?
Na horách je vídám. Šlapete a najednou slyšíte, jak se to na protějším kopci utrhne. Nebo vidíte, jak v místě, které míjíte, ujel den před tím celý svah. Stačí i jen to, když vy sama odtrhnete menší splaz a vidíte, jak se vám pod lyžemi zvětšují praskliny a celé to jede s vámi dolů. To nechcete zažít. Proto je dobré si udělat lavinový kurz a každý rok si ho opakovat. Jeden prostě nestačí. A do náročnějších terénů nechodit bez parťáka nebo horského vůdce, který zhodnotí rizika. Sbírat zkušenosti a začít od A… nepřeceňovat se.

Jako malá jste závodila na lyžích. Je ve vás stále ten závodní duch?
Ten už ve mně dávno není. Jako dítě jsem byla strašně soutěživá, až nechutně. Když v závodění vyrůstáte, navíc když se jmenujete Výborná, tak není jiná možnost, než že se snažíte být nejlepší, protože to od vás všichni očekávají. Jenže pak se mi narodila dcera a úplně mě to pustilo. Najednou jsem měla pocit, že se stala ta nejlepší věc na světě a už nemusím být výborná. Zůstal ve mně ale sportovní duch. To znamená, že se umím zmáčknout, když je potřeba.

Pokračování rozhovoru s Lucií Výbornou a tipy na nejkrásnější skialpinistické trasy v Česku najdete v lednovém vydání časopisu Dieta. Koupit ho můžete v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
Dieta 01/22 Dieta 01/22 Autor: Ivy E. Morwen

Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy