Lenka Ondruchová: Založila úspěšný obchod s teniskami, dnes se učí chodit bosa

Založila firmu, která má dnes obrat sto osmdesát milionů korun ročně, a to v oblasti, která bývala považována za chlapské prostředí: graffiti, streetwear móda a stylové tenisky. Majitelka obchodů a e-shopu Queens Lenka Ondruchová prožila snad všechny nástrahy, které na vás při podnikání čekají. Čelila závisti, vykradeným obchodům, dvakrát ji potkal syndrom vyhoření a rozpadl se jí vztah. Ona svou práci ale miluje, a tak se nenechala ničím zastavit. 

Na Instagramu se prezentujete pod přezdívkou Sime. Co znamená?

Tu mám z doby, kdy jsem ve čtrnácti začínala s graffiti. Cvičně jsem si zkoušela psát slova jako somebody, sometimes, somewhere, až jsem postupně došla ke jménu Sime. Někteří lidé dodnes nevědí, že se jmenuju Lenka, takže mi říkají Simono.

To jste v té době opravdu chodila sprejovat tajně po domech?

S graffiti jsem poprvé koketovala v letech 1993–94, kdy u nás začínalo. Intenzivně jsem začala malovat až v létě 1999. Tehdy si mě vzal pod ochrannou ruku nejlepší kamarád a společně jsme po nocích prochodili město. Nečmárali jsme po fasádách nových domů, k těm mám respekt, ale třeba na mostní pilíře. Později jsme se v Polsku účastnili různých jamů a festivalů, kde jsme sprejovali legálně na předem určenou zeď. Jsou writeři a writeři. Někdo jede vandalismus a někdo tvoří.

Současně jste studovala vysokou školu. Jak jste se dostala do obchodu s graffiti spreji?

Pohybovala jsem se v komunitě lidí na bruslích a skejtu, do které patřil i majitel malého obchodu, který jako jediný v ostravském regionu barvy prodával. Hledal někoho zodpovědného, kdo mu neodejde s kasou, kdo otevře, obslouží zákazníky a zase zavře.

V jakém bodě se ke sprejům přidalo oblečení?

Nejprve jsem ho dodávala kamarádce, která si založila second-hand londýnského a berlínského stylu. Jenže ona chtěla jen dámské. Proto jsem se domluvila se svým kamarádem, že pánské bychom mohli prodávat u něj v obchodě. Jenže pak přišel zlom: V roce 1999 přešlo Německo z marky na euro a k nám přestaly proudit kvalitní věci. V roce 2001 se navíc kamarád rozhodl graffiti obchůdek zavřít, což mi přišlo líto. A on mi navrhl: Tak to kup! Jenže já v pátém ročníku na vysoké, navíc nejsem zrovna dotahovač, takže jsem se bála, že když se pustím do něčeho nového, nedodělám školu.

Lenka Ondruchová, zakladatelka obchodů Queens

Co vás nakonec přesvědčilo?

V té době jsem jezdila ke svému tehdejšímu příteli tramvají přes půl města. A na stejné zastávce se mnou nastoupil můj kamarád Fishero, který dělal tatéra a zároveň byl celkem výrazná postava graffiti scény. Cestou jsem se mu svěřila, že bych do toho možná šla, ale ne sama, a on se nabídl, že do toho půjde se mnou. Vzpomínám si, že obchod jsme otevřeli 1. září 2001 a o deset dnů později spadla v New Yorku Dvojčata. Tehdy jsme se strachovali: Co s námi bude?

Nebáli jste se spíš, jestli jdete v podnikání správným směrem?

To zase ne, my jsme věděli, že jdeme dobře. Pro mě bylo důležité, že jsme v plusu.

Kdo vám vůbec pomohl v začátcích?

Měla jsem našetřené nějaké svoje peníze, naši mi půjčili dodávku a padesát tisíc, také jsem dostala dotaci od úřadu práce, kde jsem byla nějakou dobu registrovaná. Z toho jsme nakoupili podlahu, počítače a už tehdy jsem si rovnou koupila digitální foťák, protože jsem už věděla, že chci jít i cestou e-shopu. Paradoxní je, že já sama jsem se naučila nakupovat přes internet až před čtyřmi lety. Do té doby jsem příliš nezkoumala informace o zboží ani recenze na jiných webech, takže mi často přišla nějaká kravina.

Začínala jste v Ostravě, nicméně první obchod Queens vznikl před patnácti lety v Brně.

V Ostravě jsme fungovali ještě pod společným názvem Freihand, obchod byl spojený s tetovacím studiem. V Brně jsem viděla mezeru na trhu a měla jsem tam spoustu kontaktů v komunitě, takže to byl logický krok. Brněnský Queens jsme otevřeli v roce 2003 před Vánocemi a o Velikonocích 2004 už jsme spouštěli e-shop – nejprve šlo o katalogovou stránku a lidé objednávali mailem nebo po telefonu. Od roku 2006 máme klasický e-shop.

Do Brna už jste šla sama, bez kamaráda. Znamená to, že je váš byznys one-woman show?

V určitém smyslu ano, ale vždycky jsem se spoléhala na svůj tým. Hned jsem zaměstnala prodavače a posléze slečnu, která se starala o e-shop a brala za mě telefony, protože můj tehdejší přítel už z toho rostl, že jsem v deset večer pořád na mobilu a něco řeším.

Rozhovor pokračuje na další straně. >>>