Je jednou z nejúspěšnějších českých fotbalistek, youtuberek a hlasem queer lidí. Na svém kanálu před lety prošla veřejným coming outem a na sítích dává otevřeně najevo, že láska je samozřejmě jenom jedna. Bára Votíková chytá za českou fotbalovou reprezentaci a francouzský Paris Saint-Germain.
Jste profesionální fotbalistka, influencerka, na YouTube i Instagramu máte přes půl milionu odběratelů, vlastníte módní značku. Dokázal by vás uživit jenom fotbal?
No jasně, dokázal.
Ptám se proto, že v mnoha rozhovorech s profesionálními fotbalistkami zaznívá, že musejí mít vedle fotbalu ještě jedno zaměstnání, aby se uživily. A že to je ten zásadní rozdíl mezi mužským a ženským fotbalem.
Záleží, za jaký tým hrají. U nás v Česku to ještě není úplně ono, i když se podmínky neustále zlepšují, a to hlavně ve Spartě a ve Slavii. Já se v Paříži určitě špatně nemám a fotbalem bych se uživila. Baví mě ale dělat i jiné věci kolem. Dělala jsem to tak vždycky a ráda bych v tom pokračovala. I když je pravda, že teď jsem mimofotbalové aktivity musela dost omezit a soustředím se hlavně na fotbal.
TIP NA VIDEO: Jaký vztah má ke sportu herečka Eliška Křenková?
Zatímco účet ženského týmu Slavie má na Instagramu přes 14 000 sledujících, účet Paris Saint-Germain jich má přes milion. Je to v kostce ilustrace toho, jak ženský fotbal vnímáme u nás a jak ho vnímají třeba ve Francii?
Částečně ano, ale pravda je, že popularita ženského fotbalu není ani ve Francii bůhvíco. Za velké množství fanoušků na sítích může spíš prestiž klubů, jakým je i Paris Saint-Germain.
Tušíte, co může za to, že ženský fotbal není tak populární jako mužský?
To je otázka. Spousta lidí asi fotbal pořád vnímá jako mužský sport a srovnává i kvalitu ženského a mužského fotbalu. To je ale v principu špatně a tomu ženskému to může na popularitě ubírat. Možná za to může i to, že se nám zatím nepovedl nějaký velký světový úspěch, i když jsme ve Slavii měly docela dobrou šňůru v Lize mistrů, kdy jsme se dostávaly do čtvrtfinále. Je to jedno s druhým. Ale věřím tomu, že se to zlepší. Ostatně ve světě roste popularita ženského fotbalu velkým tempem. Když se podíváte na tým Angličanek, které teď vyhrály mistrovství Evropy, a na dnešní návštěvnost anglické ligy, je to nesrovnatelné. Dvakrát po sobě teď vyprodaly Wembley. Takže se nebojím, že by popularita ženského fotbalu časem nevzrostla i u nás.
Začátkem února vzbudil ve fotbalovém světě ohromné reakce coming out českého hráče Jakuba Jankta, který ho uveřejnil na svých sociálních sítích. Prolomil tím nějaké tabu mezi aktivními profesionálními fotbalisty?
Myslím, že ano. Jakub mi sám říkal, že by chtěl být pro ostatní pozitivním vzorem. Což podle mě samo o sobě vypovídá něco o tom, že mužské fotbalové prostředí v otázce jiné orientace než heterosexuální není pro hráče až tak příjemné a přívětivé. Když jsem se chvíli poté, co video zveřejnil, dívala na některé reakce, potěšilo mě, že byly veskrze pozitivní. Postavily se za něj oficiální profily evropských i světových lig, nejlepší a největší kluby, podporu mu vyjádřily samotná FIFA a UEFA. Takže ohlasy byly skvělé. Jaký to bude mít další dopad, to neumím odhadnout, ale určitě Kubův krok podporuji, protože tím bezpochyby pomohl dalším klukům, kteří si třeba procházejí tím stejným.
Vy jste svým veřejným coming outem prošla zhruba před čtyřmi lety a takové reakce to nevzbudilo. Je v tomhle ohledu k ženám sportovní prostředí přívětivější?
To nedokážu říct. Od mého veřejného coming outu už uběhly čtyři roky a dělala jsem ho na YouTube. Je pravda, že video sice mělo velké ohlasy, ale ne úplně z fotbalového světa. Navíc, mužské coming outy nejsou ve fotbale tak časté, vlastně by se dalo říct, že jsou naprostá rarita. Jakub je myslím teprve druhým aktivním profesionálním hráčem, který se rozhodl pro absolutní otevřenost.
Celý rozhovor s Bárou Votíkovou najdete v květnovém čísle časopisu Moje psychologie. Koupit si ho můžete v naší on-line trafice iKiosek.
