Bára Karpíšková: Vánoce jsou krásné, ale nechápu to šílenství kolem nich

18. prosince 2017
Bára Karpíšková: Vánoce jsou krásné, ale nechápu to šílenství kolem nich
Bára Karpíšková • Foto: Robert Tichý (archiv Mojí psychologie)

S Bárou Karpíškovou, úspěšnou foodblogerkou a autorkou kuchařek, jsem se sešla u ní doma v kuchyni. „Ve chvíli, kdy máma doma peče koláč nebo vaří oběd, kdy tam zažijete celý proces, tak navodíte pocit domova a pohody,“ vysvětluje Bára, proč je dobré jídlo a vaření také důležité pro pocity štěstí.

Blíží se Vánoce. Jak to u vás vypadá na štědrovečerním stole? 

Na Vánoce se letos opravdu těším. Protože poprvé budeme mít nejen Cipíska, ale také Benjamína a Kryšpína sami doma. Vždycky to bylo hezké, ale když jsou u toho děti, tak je to nejvíc. A i díky dětem štědrovečerní tabule bude trochu jiná. Děti nejedí rybí polévku, takže budeme mít hráškovou. Kapra sice kluci také moc nejedí, ale máme ho, protože Tomáš ho jde s kluky koupit, a navíc ho má rád. A kluci vždycky chtějí vinnou klobásu a řízek. Pak máme bramborový salát. Pečeme také vánočku a cukroví. S Benjamínem děláme perníky, ale to musíme začít už někdy v listopadu, protože on to miluje. A navíc je to skvělé, protože perníky nejsou pracné a vydrží. Máme hory perníků, které jsou doma všude rozvěšené.

Jaké pečete cukroví?

Vyrůstala jsem v rodině, kde se peklo strašně moc druhů cukroví. Ale zároveň musím přiznat, že mi všechno nechutnalo. Pamatuji se, že první rok s Tomášem jsem chtěla upéct cukroví a najednou jsem zjistila, že dělám to, co dělala moje máma. Neupekla jsem sice třicet druhů, ale bylo jich třeba osm. Pak jsem se sama sebe zeptala: Kolik z nich nám ale opravdu reálně chutná, na jaké se skutečně těšíme? A které druhy tady jsou jen proto, aby byly? A to já z principu nemám ráda. Takže u nás teď vede linecké, vanilkové rohlíčky a raw kuličky z datlí a pak ještě vždy jeden druh cukroví, který někde objevíme. Máme zhruba čtyři druhy cukroví, ale jsou to ty čtyři, které si opravdu užijeme. Myslím si, že Vánoce jsou krásné, ale nechápu to šílenství kolem nich, jak má být naklizeno a kolik druhů cukroví máte mít. Jsem pro to, aby si lidé Vánoce užili. Radši zajdu s kamarádkami na svařák, než bych se tady do noci s něčím mořila. Navíc vás za to nikdo nepochválí. Co ale dělám ve velkém, je vaječňák. Za ten vás pochválí všichni.

Proč myslíte, že teď nastal ve všem, co se týká jídla a vaření, mezi lidmi takový zájem a nadšení? 

To je úplně jasné. Když máte někde dobré jídlo, tak je tam pohoda a lidi jsou rádi. Zase se vrátím ke svému pobytu v Americe. Tam měli v kuchyni deset let sporák, a neuměli zapnout troubu. A to, že dojedete někam autem pro dorty, pohodu neudělá. Ve chvíli, kdy máma doma peče koláč nebo vaří oběd, kdy tam zažijete celý proces, tak tím navodíte pocit domova a pohody. A lidé se teď k tomu zase vracejí, protože je pro ně zásadní jíst a cítit se dobře. 

Chodíte ráda na farmářské trhy?

To úplně zbožňuji. Chodíme na trhy na Jiřák. Často tam chodíme i pěšky, vezmeme kočár, Bramboru a vyrazíme všichni společně. Jsou tam čtyřikrát do týdne a my minimálně dvakrát, třikrát jdeme. Jdu k trhovcům, které znám, ale zároveň mám v sobě také to, že chci podpořit někoho nového, tak si někdy koupím i to, co nakonec moc dobré není. Ale když vidím, že prodávající kouká do mobilu a nestará se o své zákazníky, tak takového přeskočím.

Bára Karpíšková se svým synem CypriánemBára Karpíšková se svým synem CypriánemAutor: Robert Tichý (archiv Mojí psychologie)

Teď vám vyšla knížka receptů Snídaně. Proč jste si vybrala právě je?

Protože je má každý rád. A my je doma máme také nejradši. Je to vděčné téma. Doma máme někdy i snídaně na večeři, když nevíme co vařit nebo se nám nechce vařit. Všichni mají radost, protože můžou dostat lívance, vajíčka a podobné věci. Kdybych začala například s ovesnými kašemi, tak to už je velmi specifické téma a osloví to jenom někoho. Sešity jsou určené ke sbírání, a abyste začala něco sbírat, tak ta první věc vás musí skutečně upoutat a zaujmout.

Jaký sešit bude následovat po Snídaních? Budou to Obědy

Budou pokračovat pravděpodobně Saláty, protože to je pro mne také zásadní téma. Díky tomu, že jsem dlouhou dobu nejedla maso a jedla jsem hodně zeleninu, tak jsem se naučila používat její nejrozmanitější druhy a různě je kombinovat. Následovat by mohly Ovesné kaše nebo Topinky. Ale když vyšel tenhle první sešit, tak jsem tady brečela a manžel Tomáš se mě ptal proč. S brekem jsem mu odpověděla, že teď se mě každý bude ptát, co bude dál. Ale já vůbec neměla nejmenší tušení. Na křtu a uvedení knížky se mě taky hned všichni ptali, co bude následovat dál. Je to jako s dítětem, jedno se vám narodí, a každý se hned ptá, kdy bude další. 

Která fáze vás při přípravě kuchařky baví ze všeho nejvíc?

Vymyslet to. To mě moc baví. Pak mě baví focení. Nejdřív mám hrubou představu, co tam bude. Pak si to doma pětkrát desetkrát odvařím. Záleží na tom, o jaké jídlo se jedná. Když jsem s tím spokojená, tak s fotografem Kubem Krížem domluvím focení. Poslední tři dny před focením trénuji servírování na talířích. Fáze přípravy k focení, ta mě fakt baví nejvíc. 

V kuchařce máte většinou jednoduché recepty. Je v jednoduchosti síla?

Nevařím složitě, v kuchařce jsou opravdu velmi jednoduché recepty. Vařím často, ale nechci v kuchyni strávit dlouhý čas. Mám ráda dobré jídlo, ale snažím se to vymyslet tak, ať můžeme jít také ven na procházku a něco dělat, ať nejsem odkázána na to, že budu trávit hodiny zavřená v kuchyni. Kromě toho, že se chci dobře najíst, tak je pro mě zásadní být s rodinou, vyvenčit Bramboru ideálně v lese, číst si, než v kuchyni něco složitě motat. 

Jste ráda, když někdo občas naopak něco uvaří vám?

Jsem, ale málokdy se to stává. Někdy mi uvaří manžel, protože ho přinutím. A babička Mařenka, ta mi přichystá, co si řeknu. Vždycky si přeji mrkvové rohlíčky a smaženku. A když přijedu, tak je babička vyndává z trouby a je šťastná. Ale já jsem určitě šťastnější, protože mám vážně radost, že mi je zase upekla!

Jak se Bářin život změnil po narození syna Cypriána a co by poradila začínající kuchařce? To se dozvíte v druhé části rozhovoru v prosincovém čísle Mojí psychologie. Stále na stáncích!
Moje psychologie 12/2017

Jdi na homepageZpět na začátek
720p 480p 360p 240p
Další příběhy

Horoskopy