Adela Vinczeová: Když mi něco nevyjde, znamená to, že jsem to potřebovala zažít | Ženy.cz
 


Adela Vinczeová: Když mi něco nevyjde, znamená to, že jsem to potřebovala zažít

7. září 2020 • 06:00
Adela Vinczeová: Když mi něco nevyjde, znamená to, že jsem to potřebovala zažít
Adela Vinczeová • Foto: Lucie Robinson

Dělat rozhovor se slovenskou moderátorkou Adelou Vinczeovou je radost. Není otázka, která by ji obtěžovala, nad kterou by se nezamyslela, na kterou by neměla zajímavou odpověď. A pro novináře je to taky možnost si uvědomit, že má štěstí, když může dělat takovou práci, jakou dělá. Potkávat se při ní s inspirativními, podnětnými a báječnými lidmi, jako je Adela.

-->

V rámci příprav na rozhovor jsem si dělala brainstorming s kamarádkami, z něhož vylezla zásadní otázka: Zeptej se jí, jak to dělá, že je tak hubená. Takže jak?

Stahuju břicho! Ale je pravda, že si hlídám jídlo. Já jsem byla vždycky hubená, do jisté doby jsem měla pocit, že můžu jíst, co chci, a je to v pohodě, ale pak přišel moment, kdy jsem zjistila, že už to v pohodě není. A dávám si pozor. Například během korony jsem doma přišla na to, že mi stačí dvě jídla za den, že stačí menší porce, že je taky dobré „poslouchat“ hlad a nejíst za každou cenu v době oběda a večeře, když ho třeba nemáte. A víc sportuju. Třikrát, čtyřikrát do týdne musím mít nějaký sport.

Když jsme spolu domlouvaly focení, zmiňovala jste, že jste zrovna na táboře s dětmi. Upřímně, co vás na tom baví? Já bych z toho asi za pár dní zešílela.

Já v sobě vůči dětem necítím takový ten intenzivní rodičovský přístup. Nejsem takový ten klasický vedoucí s autoritativním přístupem, ale vždy, když jsem k nim přišla večer do pokoje a měla jsem zkontrolovat, zda mají uklizeno, tak mě spíš bavilo si s nimi povídat o jejich tématech, zajímá mě zkrátka ten jejich svět.

Adela VinczeováAdela VinczeováAutor: Lucie Robinson

Jak dlouho na tábor jezdíte?

Letos jsem tam byla čtvrtý rok, můj manžel tam jezdil jako dítě, pak jako vedoucí a nakonec vzal s sebou i mě. Je to taková jeho srdcovka a já jsem se nejdřív bála, jestli mě to bude bavit, abych si tu pro něj významnou věc taky oblíbila, a naštěstí se to stalo. Je to skvělý mentální oddych, celý den řešíme, kde jsou děti, jestli jsou obuté, za co se převlečete na noční pochod, abyste byli dost strašidelní, jak bychom ušili nějaký kostým, vymysleli rekvizitu, protože to je divadelní tábor, a pak s těmi dětmi sedíte na dece a debatujete a je to super.

Jak dnešní děti vnímáte? Mluví se o nich, jako že neznají nic jiného než mobily a počítače…

Jsou velmi různé, nedají se paušalizovat. Ty děti, co jezdí do našeho tábora, jsou mimořádně vtipné, kreativní, a co se týče technologií – je to o tom, jak jim to rodiče nastaví. Já vyrůstala v období, kdy jsme se přestěhovali po revoluci do Vídně, kde měli všichni všechno značkové, všechno bylo mezi dětmi o tom, že pokud nemáš značkovou mikinu, máš v kolektivu problém, a mně to rodiče dokázali nastavit tak, že jsem byla v kolektivu absolutně právoplatným členem a oblíbená navzdory tomu, že jsem nosila po ségře o dvě čísla větší věci. Takže je to vždy o rodičích.

Celý rozhovor a další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
Autor: red

Autor: Klára Antošová
Jdi na homepageZpět na začátek

Horoskopy