Když je smrt všude kolem: Půlnoční klub staví na atmosféře a silném tématu

5 min čtení

5 min čtení

Mike Flanagan patří k nejtalentovanějším hororovým tvůrcům současnosti. Umí vytvořit napínavou atmosféru, kterou ale rád ředí humorem a ironickými lekačkami. Zároveň se nebojí ukazovat, že náš strach z přízraků často souvisí s nějakým vnitřním traumatem. Po úspěšném projektu The Haunting nyní pro Netflix adaptoval Půlnoční klub, novelu pro mladé, kterou v 90. letech napsal Christopher Pike. Desetidílný seriál kromě temných zákoutí a nebezpečných stínů nabízí také téma vyrovnávání se se smrtí, která má přijít v až příliš mladém věku.

Jsou mladí a mají celý život před sebou… Dokud nezjistí, že trpí nevyléčitelnou nemocí. Členům Půlnočního klubu osud nebyl příliš nakloněn a každý z nich se s tím vypořádává po svém – a zároveň to řeší společně v hospicu Brightcliffe, kam přišli prožít posledních několik měsíců. Taková je základní premisa seriálu Půlnoční klub, který pro Netflix natočil Mike Flanagan podle stejnojmenné novely Christophera Pikea z roku 1994. Jeho hororové knihy pro mladé (young adult fiction) se v USA těší popularitě, u nás příliš známé nejsou. To se ale teď, s úspěchem seriálu, možná změní.

TIP NA VIDEO: Pokud vás baví napínavé filmy, pusťte si na Netflixu thriller Neviditelný

Flanagan sleduje osm mladých lidí, kteří se každou noc scházejí v knihovně hospicu, aby si vyprávěli duchařské historky. Podobnost s Bojíte se tmy? není čistě náhodná – režisér se dobrovolně přiznal, že se devadesátkovým televizním kultem nechal inspirovat. Jednotlivé strašidelné příběhy, které v seriálu slyšíme, jsou pak adaptacemi dalších Pikeových novel. Zároveň se tu další děsivá story odehrává v prvním plánu: Brightcliffe je totiž starým domem na samotě a v minulosti sloužil jako centrála náboženské sekty. A všudypřítomná smrt a márnice v suterénu mu na útulnosti nepřidávají.

Půlnoční klub je napínavou směsicí dramatu a hororu s klasickými žánrovými atributy.

V Půlnočním klubu nicméně nejde jen o strašidelné příběhy: vstoupit do něj totiž znamená uzavřít pakt. Kdo první zemře, dá ostatním ze záhrobí vědět, pokud bude moci, zda po smrti ještě něco je. Je to hledání smyslu v něčem tak nesmyslném, jako je zemřít na rakovinu v osmnácti letech. S blížícím se koncem se hlavní postavy seriálu srovnávají různě. Zatímco Ilonka (Iman Benson) doufá, že odhalí tajemství Brightcliffu a přinese jí to klíč k uzdravení, její spolubydlící Anya (Ruth Codd) se krutosti světa brání kousavým cynismem. Pohledný Kevin (Igby Rigney) se především snaží, aby se trauma z jeho nemoci příliš nepodepsalo na psychice jeho mladšího bratra. Silně věřící Sandra (Annarah Cymone) nikdy nesundává paruku, patologická lhářka Cheri (Adia) si neustále vymýšlí pohádky a dobromyslný Spencer (Chris Sumpter), který umírá na AIDS, jen těžko zvládá odsudky vlastní matky a jejích přátel. Brightcliffe je místo, kde se vztek a smutek mísí s humorem a smyslem pro dobrodružství.

Ústřední parta se s blížící se smrtí vyrovnává s oprávněným vztekem i humorem. Nevyléčitelná nemoc navíc ani jednoho nepřipravila o smysl pro dobrodružství.

Téma umírajících mladých lidí Flanagan uchopil poměrně civilně, a i když se dojímání úplně nevyhne, dávkuje ho v autentickém množství. Své protagonisty vnímá jako dospělé lidi, pro něž je lítost tím posledním, co potřebují. I proto je Půlnoční klub skvělou podívanou nejen pro publikum stejně staré, jako jsou ústřední hrdinové. Na své si přijde i odrostlejší divák, který má rád horory, v nichž navzdory občasným jump scares prim hraje atmosféra. Celkový efekt pak podtrhávají neokoukané tváře a herecké výkony, z nichž vyniká zejména ten Ruth Codd v úloze Anyi.

Co dalšího od Mikea Flanagana stojí za vidění? Článek pokračuje v následujících kapitolách. >>>