.

. Zdroj: internal

Světoví módní návrháři proti plýtvání oblečením. Přichází konečně éra slow fashion?

Doba, kdy se šily šaty na celý život, už je dávno pryč, to víme všichni. Dnešek se nese ve znamení "rychle koupit a rychle odložit". A hned se pídit po něčem jiném. Svět módy se zrychluje, Instagram chrlí nové a nové trendy a výsledkem je skříň nacpaná šaty a pocit, že stejně potřebujete něco nového. A důsledek? Planeta plná odpadků. Na plýtvání materiály se snaží upozorňovat přední návrháři a naopak donutit módní průmysl i spotřebitele, aby zpomalili.

Trendy v oblékání se střídají rychleji než počasí a výsledkem jsou tuny oblečení na odpis. V řeči čísel to představuje například 1,13 milionu tun nového oblečení, které si jen v loňském roce zakoupili Britové. A jelikož je nutně musí někam nacpat, probíhá detox šatníku, což znamená 235 milionů kusů, které skončí na skládkách. A to jsme jen v jednom roce a pouze v Británii.

Průměrný Brit aktivně nosí jeden kousek oblečení zhruba 3,3 roky, než ho vyřadí, uvádí The Guardian. Může za to nejen tlak módního průmyslu a neustále měnící se trendy, ale i životnost materiálů, která je prostě jiná než před sto lety. Další výzkum předkládá, že při zachování současných trendů bude budoucí mladá generace nosit jeden kus oblečení asi tak rok. A možná jednou i oblečení na jedno použití.

Asi není potřeba říkat, že tolik odpadu naše planeta prostě nemůže unést. Možná vás napadá otázka, proč se oblečení nerecykluje, jako je to třeba v případě plastů? Odpověď přináší estonská návrhářka a expertka na textilní odpad Reet Aus. "Každé vlákno je jiné a oblečení většinou tvoří mix různých tkanin," vysvětluje obtíže, kterým musí čelit každý, kdo se snaží o recyklaci látek. "Kromě toho je musíte navíc zbavit knoflíků i zipů." Což je další komplikace.

Recyklací rozhodně nevznikne stejně kvalitní vlákno, jako bylo na původní látce. Takže i když by člověk chtěl věřit tomu, že z jeho kvalitních kalhot nebo saka se ušije další dobrý kousek, spíše je pravděpodobnější, že se z nich stanou utěrky, hadry nebo něco podobného.

Jak z toho ven?

Na plýtvání se snaží upozorňovat ikony módního průmyslu. Vivienne Westwood prosazuje názor, že móda je především otázkou kvality, nikoliv množství. Do každé své Red Label kolekce promítá upozornění na klimatické změny plynoucí mimo jiné právě z působení textilního průmyslu. A jak je vidět, tak to jde, protože slaví úspěch.

Celá řada celebrit v čele s Emmou Watson, Julií Roberts a Cate Blanchett obléká na předávání Oscarů vintage kousky nebo róby z recyklovaných materiálů, aby veřejně ukázaly, že i ta nejluxusnější móda může hrát fér.

Stella McCartney tuto myšlenku ještě zdokonalila a rozhodla se svou nejnovější kolekci zasadit do prostředí skotské skládky.

Módní průmysl je nyní pátý nejméně ekologický na planetě. Vybudoval si poměrně špatnou pověst – především kvůli vykořisťování lidí a přesouvání výroby do zemí s nízkou ekonomickou úrovní. A snad nejhorší je vyhazování hotových oděvů kvůli miniaturním chybám nebo chybným objednávkám.

Stále více značek (například H&M, Lindex nebo Timeout) se snaží alespoň část kolekce vyrábět z kvalitních ekologických materiálů. Ty jsou ale logicky dražší, a tak si je nemůže úplně každý dovolit. Alespoň ne v takovém množství, v jakém si kupoval věci doposud.

A tak jediným způsobem, jak zamezit dalšímu znečišťování planety, je změnit své myšlení. Proč máme tolik oblečení? Opravdu potřebuji tolik věcí, když tři čtvrtiny šatníku vlastně vůbec nenosím? Proč si kupuju pořád další a další?

Řešením je prostě méně nakupovat a méně vyhazovat. Pokud si necháme svetřík nebo kabátek o devět měsíců déle, snížíme tím jeho ekologickou stopu o 20 až 30 procent a to není málo. Zkusme si na to vzpomenout ve chvíli, kdy budeme mít zase plný košík v e-shopu a myš na tlačítku "objednat". Třeba to alespoň o pár týdnů odložíme.