O tom, že méně je někdy více, se poslední dobou přesvědčuji čím dál tím častěji. A tak se raději než po gastromapách a „úžasných místech“ toulám v končinách na první pohled všedních. V téhle zdánlivé obyčejnosti totiž člověk častokrát objeví mnohem víc, než by vůbec dokázal předpokládat. Držte si chlebníky, vyrážíme do Bechyně!
K městu ležícímu na soutoku řek Lužnice a Smutné, 19 kilometrů jihozápadně od Tábora, jsem jako rodilá Jihočeška s obdivem i úctou vzhlížela už od dětství. Pokaždé když se řekne Bechyně, vybaví se mi jedna z mých prvních platonických lásek. Ne, není to Miroslav Kalousek, jenž se tu narodil, ani Karel Kryl, který tu studoval. Je to Tomáš – nevím, jak dál. Bylo mi devět a chtěla jsem se stát jeho ženou. Ačkoliv jsem o svém táborovém vedoucím toho léta věděla jen to, že umí hrát Stánky na kytaru a chodí na střední průmku v Bechyni, kde během školního roku vyrábí keramické mísy, chtěla jsem se stát jeho ženou. Dokonce jsem si usmyslela, že taky začnu chodit na keramiku a tajně snila o tom, že se jednou potkáme cestou ze školy – v Bechyni. Na keramiku jsem chodit nezačala a s Tomášem už jsme se nikdy nepotkali. Oblast Bechyňska je však keramikou proslulá i nadále.
TIP NA VIDEO: Chystáte se na dovolenou v Česku? Objevte třeba krásy Vysočiny
Dostatek výchozí suroviny tu umožnil rozvíjet toto řemeslo již od středověku. A i když první dochované historické zprávy dokládající produkci keramiky v Bechyni pocházejí až z 16. století, lze předpokládat, že zde tato tradice sahá ještě hlouběji do minulosti. Prvního srpna roku 1883 tu pak byla založena Státní odborná škola keramická, první česká keramická škola na území Rakouska-Uherska, určená k výchově kamnářů, hrnčířů a malířů keramiky, na jejíž tradici navázala dnešní Středníuměleckoprůmyslová škola.
Za mých dětských let existovaly tři zaručené způsoby, jak se dostat do srdcí naivních dívek. Buď se učit kamenosochařem na Anežce v Krumlově, nebo mít rockovou kapelu – anebo točit na hrnčířském kruhu v Bechyni.
Bechyňská duha
Za svou první láskou jsem do Bechyně bohužel neodjela. Pokud byste sem však měli někdy cestu z Tábora, svezete se po trati, která byla vůbec první elektrifikovanou železnicí v Rakousku-Uhersku. Geniální inženýr František Křižík tu roku 1903 podpořil velký pokrok v dopravě, kdy pro tuto trasu poprvé využil elektrickou energii. Dráha tehdy končila na levém břehu Lužice. Na druhou stranu řeky se vlak dostal až v roce 1928, a sice díky proslulému Bechyňskému mostu.
Pokud si myslíte, že jde o prachobyčejnou cestu vlakem, která má jen působivou historii, jste na omylu. Je totiž téměř adrenalinovým zážitkem! Těsně před konečnou stanicí se pasažéři vlaku ocitnou vysoko nad údolím řeky a naskytne se jim výhled, ze kterého je krásně i špatně zároveň. Pohled do kraje v kombinaci s pocitem volného prostoru je nádherný, ale rozhodně to není nic pro akrofobiky.
Impozantní železobetonový most přezdívaný Bechyňská duha má rozpětí oblouku 90 metrů a vzepětí 38 metrů. Výška od hladiny je 50 metrů a celková délka je 203,38 metru. Není divu, že sem kromě obdivovatelů přijíždějí úlevu hledat i sebevrazi… V letech 2003 a 2004 byly na mostě provedeny opravné práce a v červnu roku 2014 ho prohlásili národní kulturní památkou. Je z něho nádherná vyhlídka na město i do údolí Lužnice.
A pokud by se vám přece jen při představě volného pádu příliš točila hlava, můžete si most prohlédnout i z jiných míst. Nejkrásnější pohled na duhu rozkročenou nad břehy řeky je nejspíš ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady na okraji strmého skalnatého srázu.
Základna jihočeských bohémů
Na skále přímo nad soutokem se tyčí Bechyňský zámek, který je dominantou města. Stojí na místě původně gotického hradu ze 13. století. Pod vlivem Šternberků a později Petra Voka z Rožmberka však došlo k jeho výrazným přestavbám.
Známý bohém, hédonista a hochštapler Vok si na své rozmařilé úpravy najal italského stavitele Baldassareho Maggiho z Arogna, pod jehož vedením došlo k proměně hradu na honosný renesanční zámek. Vnější plášť zámku byl ozdoben sgrafity, interiéry získaly bohatou štukatérskou a malířskou výzdobu, jejíž převážná část je dílem Gabriela de Blonde a Viléma a Bartoloměje Jelínkových. V prvním patře byl zřízen honosný rožmberský sál – svatební síň Petra Voka – se zajímavými malířskými motivy a v okolí byla vybudována rozsáhlá zahrada.
Petr Vok se touto rozsáhlou investicí, ale samozřejmě i nákladným životním stylem zadlužil natolik, že byl roku 1596 nucen Bechyni prodat. Ta se tak vrátila znovu do rukou Šternberků, v jejichž majetku zůstala až do roku 1761, kdy jej získal příbuzensky spjatý rodu Paarů. Ti vlastnili zámek až do konce války, poté jim byl zabaven a opět navrácen až po revoluci. Za jejich éry došlo k odstranění jižního křídla původního hradu a bývalé předhradí se proměnilo v romantický park, který nabízí nevšední pohledy do údolí řeky Lužnice a na část města.
Od zámku je to pak kousek ke komplexu gotického kláštera, jehož prohlídky organizuje zdejší infocentrum. Ze všech těch unikátních sklípkových kleneb vám půjde hlava kolem. V klášteře dnes sídlí základní umělecká škola, jejíž pedagogové založili v 90. letech občanské sdružení Klášter, které pořádá v historických prostorách této památky skvělé kulturní akce.
Unikát mezi unikáty
Bechyně nabízí skoro vše, co si zážitků chtivý výletník žádá. Mezi zásadní zajímavosti patří zcela určitě i první hasičské muzeumv Československu nebo Muzeum turistiky. Už jen proto, že první z nich se nachází v pečlivě zrekonstruovaném historickém domě na náměstí a druhé pod klenbami bývalé synagogy v Široké ulici, stojí obě za návštěvu. Pozornost si zaslouží i židovský hřbitov, který leží severozápadně od náměstí při vnější straně původních městských hradeb v Michalské ulici. Dochovaly se tu hodnotné náhrobky z období baroka a renesance.
A barokních vzácností je tu samozřejmě víc. Jednou z nejvýraznějších je bezesporu kostel sv. Michala, jenž patří k nejstarším raně barokním sakrálním stavbám v českých zemích. A až vás po všech těch pohledech k výšinám bude bolet za krkem, nechte se ukonejšit v Bechyňských lázních. Ani okolní příroda totiž na tomhle místě nešetřila a nadělila mu rašelinu, která potlačuje bolesti zad, revmatismus a další neduhy. Lázeňský areál se nachází na severním okraji města v bezprostředním sousedství Bechyňské duhy, ale využít můžete i několik wellness hotýlků přímo v centru.
Strategický bod
Bechyně je skvělým výchozím bodem pro nejrůznější výlety. Díky zázemí a ubytovacím kapacitám je vhodné si ji zvolit nejen jako cíl, ale právě i jako základnu a vyrážet odsud pěšky, na kole nebo třeba na loďce do okolí. Při putování proti proudu Lužnice vás žlutá značka po levém břehu zavede k romantickému ústí Židovy strouhy, ke které se váže množství poutavých historek.
Jedna z nich říká, že je pojmenovaná podle Židů z nedalekého Týna nad Vltavou, kteří byli při morové epidemii obviněni ze zavlečení nemoci do města. Podle pověsti tak museli narychlo opustit své domovy a zachránit se před lynčováním právě v údolí potoka nedaleko Bechyně. Jiní znalci zase tvrdí, že etymologie názvu je odvozena od kouzelníka krále Václava IV. Žita, ke kterému se upnul i jeden nejmenovaný český lidový umělec. Ať už věříte čemukoliv, jedno je jisté: je tu tak krásně, že se sem budete chtít vrátit.
Nejen Bechyně je důkazem toho, že jižní Čechy jsou skoro až kýčovitě půvabné. Malebné, oblé, ohraničené pozvolně stoupajícími kopečky i podhůřím Šumavy, formované romantickými zákruty řek, šperkované rybníky, hustými lesy, rozlehlými loukami i historickými památkami, které tu po sobě zanechaly významné šlechtické rody.
Kdo se s krajem Klostermanna, Zeyera, Čelakovského, Heritese, Holečka, Březiny, Pařízka, Hrubína, Sýse a mnohých dalších jednou setká, bezhlavě se zamiluje. Já jsem se na jihu Čech narodila, a proto mě k němu váže celoživotní pouto, které nezpřetrhají ani stovky dalších vášnivých vzplanutí. A že jich už bylo!
