Když se ocitnete v situaci, která vám vezme všechny naděje, že někdy ještě bude líp, nesmíte to vzdát. Nesmíte svůj život jen tak zahodit. Mně pomáhaly cíle. Malé i větší, které jsem plnila přesně tak, jak jsem si v hlavě předem nastavila. I malý krůček je skvělým posunem na cestě k vašemu uzdravení, píše Valentina Lebová ve své nové knize Byla to jízda. Ukázky z její publikace můžete číst i na webu Ženy.cz, tady je šestý díl literární minisérie.
Objevit, kdo skutečně jsem, byl nejpodstatnější bod mého seznamu cílů. A také nebát se to světu ukázat. A přežít. Přežít bolest, která mě vážně ničila a jíž jsem dlouhou dobu nebyla schopná se zbavit. Jenže časem vždycky pochopíte nutnost, proč to nebo ono muselo být nějakou dobu vaší nedílnou součástí.
TIP NA VIDEO: Honza Vojtko radí, jak se co nejcitlivěji rozejít s partnerem
Když se na to podíváte nezaujatýma očima, je to neskutečně skvělý dar, který vám život přichystal na stříbrném podnose. Abych to zvládla, stanovila jsem si vždy nějaké cíle, na které jsem se stůj co stůj snažila upnout. Možná to zní absurdně, ale mně to hodně pomáhalo. Tohle mi totiž následně nikdo nemohl vzít. A to je ve chvílích, kdy máte pocit, že vám už naprosto nic nezbylo, docela dobrá náhrada.
Navíc si myslím, že v okamžiku, kdy pro sebe člověk něco dělá a je sám se sebou spokojený, ho nic vlastně nezasáhne tak moc jako ve chvíli, kdy by to celé bylo naopak. Být sám sobě štítem skutečně pramení z toho, jak na sebe vy sami pohlížíte.
Když vás třeba obecně něco bolí, a teď nemyslím na fyzické rovině, ale duševní, cíle jsou velmi důležité. Já si to zkusila, a díkybohu za ně!
Tehdy jsem si řekla: Dobře, fajn, ztratila jsem někoho, kdo mi byl vším, ale sebe už ztratit nikdy nechci. A toho dosáhnete pouze tím, že na sobě budete opravdu nepokrytě makat.
Nebyl den, kdy bych vynechala trénink. Ne že by se mi pokaždé chtělo, někdy to bolelo a jindy nebyla síla, ale vynechat? To jsem nemohla. Ten pocit, když to dáte, i když to vlastně chcete vzdát, je k nezaplacení.
Navíc moje měnící se tělo bylo jasným důkazem, že to funguje. Je to řetězová reakce. Makáte, makáte, měníte vlastní tělo, a pak najednou zjistíte, jak velkým pilířem sami sobě jste. Nemáte sice už jeho, ale sebe ano. A vás vám nikdy nikdo nevezme.
