Horoskopy, hvězdy, tarotové karty. Proč nás lákají, i když jim stoprocentně nevěříme?
Nejsem člověk, který by věřil na vyšší moc nebo postavení hvězd. A přesto, když si můžu přečíst svůj horoskop, málokdy odolám. Logiku v tom nehledejte, asi prostě potřebuji malý únik z reality. Jak to vnímáte vy?
V práci jsem stoprocentní pragmatik. Když slyším, že kolegyně byla na výkladu z karet, okamžitě protočím panenky. „Jak tomu může někdo věřit?“ říkám si. Jenže když začne vyprávět, že jí kartářka dokonale popsala jejího manžela, děti a dokonce i psa, jsem první, kdo hltá každý detail. Protože ať chci, nebo ne, je na tom něco přitažlivého.
V běžném životě se opírám až příliš o fakta (tabulky, čísla, grafy, nekonečné excelovské soubory). A možná i proto je pro mě uklidňující na chvíli propadnout dojmu, že někde nahoře blikají hvězdy a šeptají nám, kudy jít. Navíc je to super výmluva. Když třeba stojím v zácpě, může za to retrográdní Merkur a rozhodně ne moje neschopnost vyjet o deset minut dřív, že jo…
Takže, i když nám horoskopy, hvězdy ani karty nedávají přímé odpovědi, ale spíš iluzi, že má svět nějaký „vyšší řád“, může být super na chvíli vypnout mozek, přestat všechno analyzovat a nechat se unést jejich kouzlem.
Asi nikdy nebudu dobíjet krystaly na slunci a chodit k šamanům na „očistné rituály“. Ale svůj horoskop si stejně ráno otevřu. Klidně i ten, který píše ChatGPT. Protože svět, kde se dá všechno logicky vysvětlit, by byla jedna velká nuda. A v té by se mi žít opravdu nechtělo.
Jak to máte vy? Dovolíte si na chvilku uvěřit tomu, že na horoskopových předpovědích něco je? Nebo jimi opovrhujete, protože dané věty sedí na každého bez ohledu na znamení?
