Se současným trendem návratu k přirozenosti, přírodě a naslouchání vlastnímu tělu se vynořila zásadní otázka. Zatímco nejmladší generaci připadají chlupy na těle normální, ostatní si tak jistí nejsou. A jaké vlastně máte možnosti, pokud jste tým #(d)epilace?
V pozadí novodobého trendu neholení se je hnutí body positivity. Od volání po tom, aby se přestala preferovat určitá velikost a tvar těla nad jinými, byl totiž už jen krůček k tomu, aby se o přijetí odlišností začali hlásit i další lidé, kteří „nezapadají“. Záměrně říkáme lidé, ne muži nebo ženy. Společnosti přestala vyhovovat měřítka nastavovaná médii a škatulky. Stačí se podívat na sociální sítě, abychom si uvědomili, že zatímco jedna část lidí usiluje o „dokonalost“, ať si pod tímto termínem představíte cokoli, druhá část je touto snahou přesycena, unavena a téměř znechucena.
Jak poznamenala pubertální dcera naší art direktorky, nastala doba normalizace. A není to jen otázka nejmladší generace. Po světě teď frčí kampaně nesoucí se v duchu hesla „normalizujte normální těla“. Podle jejich příznivců je tedy třeba přijmout i fakt, že mít na těle chlupy je přirozené. Stejně jako by mělo být přirozené, že se sami rozhodnete, jestli si je tam chcete nechat, nebo ne.
Politický argument?
Část odpůrců holení argumentuje tím, že to ženy dělají jen kvůli mužům, a proto považují porost na těle za důkaz feministického a genderově vyrovnaného názoru, čímž kazí pověst nejen feministkám (protože o chlupy tady fakt nejde) a bojovníkům za rovnoprávnost, ale i těm, kteří jsou se svými chlupy v pohodě a nepoužívají je jako munici proti ostatním. Upřímně, procento můžu, kteří se holí nejen v obličeji, stále roste. Možná, že u nás v Česku ne tak rychle, ale roste. (D)epilace přitom není výkřikem posledního století. Zmínky o ní najdete už na kresbách ze starého Egypta nebo Turecka, v Evropě byla v rámci kultu krásných těl populární ve starověkém Řecku i Římě. I když tenkrát spíše než úlohu estetickou měla úlohu hygienickou.
Novodobý příběh
Historie (d)epilace se začala psát v roce 1915 v USA, kdy značka Gillette představila první holítko pro ženy a v kampani na něj je vyzvala k odstranění „nevzhledných chloupků“. Zároveň vyzvedla přednosti oholené pokožky – hladkost, hygienu a ženskost. A i když tehdy šlo o odstranění chlupů na rukách, v obličeji a v podpaží, s tím, jak se s vývojem módy ženy stále více odhalovaly, rostl i počet chlupů, proti nimž bylo třeba bojovat. Jako poslední přišel na řadu klín. Zatímco před padesáti šedesáti lety by ženu s oholeným klínem považovali za „rajdu“ či „poběhlici“ a muže, který by toto po ženě považoval, téměř za pedofila, kterého vzrušují malá děvčátka, dnes je to (částečně i zásluhou pornofilmů a erotického průmyslu) považováno za něco běžného. Naštěstí žijeme v době, kdy se (alespoň v naší společnosti) všichni můžou sami rozhodnout, co budou mít oholené či zda se holit budou.
Otázka volby
Nedávno jsme na Instagramu Diety provedli průzkum na téma (d)epilace, který ukázal, že většina těch, jež se rozhodli odpovídat, se chloupků zbavuje (pro ano hlasovalo 1480, pro ne 24 zúčastněných) a považuje to za normální (1021 hlasů normální, 441 otravné, 42 zbytečné). I když všichni mluvíme o „holení“, v zásadě se můžeme rozhodnout, zda chceme chloupky depilovat (pouze povrchově odstranit), či epilovat (zlikvidovat celé včetně kořínků). Rozdíl je také v délce trvání efektu. Zatímco po depilaci chloupky dorůstají v řádu hodin, maximálně dní, epilace může být střednědobá (chloupek za několik týdnů doroste), nebo dlouhodobá (je zničena i jeho cibulka, takže chloupek už nedoroste).
Celý článek a spoustu dalšího skvělého čtení naleznete v novém čísle časopisu Dieta. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! A doprava je zdarma!
