Termín celulitida se zřejmě vůbec poprvé objevil v roce 1873, kdy jej francouzští lékaři Émile Littré a Charles Philippe Robin zařadili do dvanáctého vydání francouzského lékařského slovníku. V té době ovšem neměl nic společného s podkožním tukem, ale označoval buňky nebo tkáně v oblasti pánve, které byly ve stavu zánětu a infekce. To se ale mělo brzy změnit.
Na přelomu století se Francie nacházela v době, kdy šla medicína dopředu mílovými kroky, a stejným tempem vzkvétal také průmysl zabývající se krásou. Ostatně to bylo právě v meziválečném období, kdy se Paříž stala hlavním městem krásy a módy. První z legendárních institutů krásy se v zemi slavnostně otevřel už na přelomu 19. a 20. století. Další na sebe nenechaly dlouho čekat a po první světové válce pak doslova začaly růst jako houby po dešti. Kromě masérů, odborníků na estetiku a kosmetiku zde našly uplatnění i lékařské a chemické profese. Hranice mezi vědou, krásou a medicínou se tak zcela stírala.
TIP NA VIDEO: Drastické hubnutí do plavek? Řekněte mu NE jednou provždy!
Stále víc žen se pak vlivem války stávalo soběstačnými. Po mužích, kteří museli na frontu, obsazovaly pozice v odvětvích, která jim dříve byla spíš zapovězena, a na nich dostávaly také vyšší platy. Objevovaly se nejen v továrnách, ale i na univerzitách, rozhořely se debaty o ženské společenské a politické roli, ženy se stávaly svobodnější, společenštější a velmi rychle se začaly zbavovat upjatosti a přísných pravidel starých pořádků. A tuto svobodu bylo potřeba rychle kapitalizovat, aby pracujícím ženám těch peněz nezbylo zbytečně moc.
Jak se z celulitidy jako pánevní infekce stal ženský problém, kterého je záhodno se urychleně zbavit? První zmínky o celulitidě jako kombinaci vody, tuku a toxinů, které tvoří pod kůží gelovou směs, proti níž je ženské tělo špatně vyzbrojeno, najdeme v únorovém vydání časopisu Votre Beauté z roku 1933. Definice je jasná. Tuk na „problémových“ partiích je zcela odlišný a je prakticky nemožné se ho zbavit. Přesto je potřeba o to usilovat a celulitidu léčit.
Co na tom, že malby ze 17. století zobrazují hrbolky na hýždích a stehnech úplně běžně a nikdo je jako problém nikdy nevnímal, naopak byly považovány za jeden ze symbolů ženské krásy. Jakmile byl démon celulitidy vypuštěn, rychle ho přejímala další média a ve Francii se rozrostla snaha ho vymýtit. Samozřejmě ne zadarmo. Lázně v zemi začaly inzerovat speciální procedury, které celulitidu pomohou „vyléčit“ a jejichž součástí byly nejen masáže, ale také nejrůznější mýdla a zkrášlující přípravky. Ženy se pozorovaly a pídily po tom, jestli celulitidu mají taky, a pokud ano, tak jak se jí proboha zbavit. I když za ni údajně mohlo mnoho faktorů, jako třeba přejídání, problém se štítnou žlázou nebo příliš těsné šaty, vždy byla přisuzována výlučně ženám. I když ne vždy na stejných místech těla.
V období před druhou světovou válkou se kvůli časopisu Marie Claire objevila obava z celulitidy na krku. Podle profesorky Rosselly Ghigi, jejíž práce o historii celulitidy je v současné době pravděpodobně nejpodrobnějším zdrojem týkajícím se tohoto fenoménu, za to mohly tehdejší změny módních trendů. Po válce totiž získal na popularitě střih vlasů pod uši a s tím souviselo i větší odhalování krku. Ikonická návrhářka Coco Chanel pak tento trend ve 30. letech umocnila širokými výstřihy a topy s lodičkovým dekoltem, které krk a ramena odhalovaly ještě víc. Jednoduše řečeno, pokaždé když žena odhalila kůži, musela se obávat, že na ní má celulitidu.
Těsně před válkou se hrůza z celulitidy začala šířit i za hranice Francie a s ní šla ruku v ruce fatfobie, tedy strach z tuku. Z obavy o to nemít na těle ani gram sádla se stal kulturní postoj a spustil řadu trendů, které radikálně změnily postoj ke stravování a tělesnému vzhledu. Standardem krásy byla v té době štíhlá postava bez křivek. Korzetům a postavě tvaru přesýpacích hodin definitivně odzvonilo. Zodpovědnost za vzhled vlastního těla se plně přesunula na ženy a spoléhat se na berličky, právě například v podobě korzetů, bylo téměř zavrženíhodné.
Tělesný tuk, který byl kdysi považovaný za známku prosperity a zásobu energie v těle, se najednou stal parazitickou zátěží a známkou lenosti. Světu žen začaly kralovat diety a hluboké pocity selhání, pokud jste byla neúspěšná v jejich držení. Být štíhlá znamenalo být dobrá, mít sebekázeň, odvahu, a především hodnotu. Ne že by se tyto postoje do dnešní doby nějak výrazně změnily.
Pokud nebýt štíhlá znamenalo selhání, pak byla celulitida jeho nejviditelnějším, nejodpornějším a nejhanebnějším znakem. Panika z toho, že by ji žena na svém těle mohla najít, se šířila po celém moderním světě jako mor. V roce 1968 se pak toto strašidelné slovo vůbec poprvé objevilo v anglicky psaném periodiku, a sice v jednom z vydání americké Vogue. „Celulitida: Tuk, kterého jste se předtím nemohla zbavit,“ hlásal titulek a článek pak popisoval příběh mladé ženy, která se bála, že ztratila příliš mnoho času, než si nechala „diagnostikovat“ celulitidu. Naštěstí ale všechno dobře dopadlo a díky kombinaci diety, cvičení a pravidelné masáže speciálními válečky se dokázala vyléčit. A pokud neumřela, tře se těmi válečky dodnes.
Problém je v tom, že neumřel ani mýtus o celulitidě. Dodnes se snažíme přijít na její příčiny a hledat zázračný přípravek, který nás z této smyšlené nemoci nadobro vyléčí. Ženy stále používají válečky a masážní přístroje, hektolitry kosmetických přípravků, z nichž každý zaručeně funguje, a chodí na nákladné procedury s velmi nejistým výsledkem. A mnoho na tom nezměnila ani americká Federální obchodní komise (FTC), jež podnikla právní kroky proti mnoha výrobcům kosmetiky, kteří se kdy pokusili uvést na trh lék na celulitidu. Reklamy označila za klamavé nebo nepravdivé a jasně definovala, že není možné žádný takový lék prodávat, protože není co léčit.
Co je tedy celulitida ve skutečnosti? Prostě stále jen tuk. To, že se nachází na stehnech, bocích a zadku, z něj žádnou magickou substanci nedělá. Celulitida je jednoduše módní slovo pro tukovou tkáň, která leží těsně pod kůží a ukládá tukové buňky. A u žen se objevuje častěji, protože mají jinou pojivovou tkáň než muži a také se jim vlivem hormonů častěji ukládá tuk právě na těch částech těla, kde o celulitidě mluvíme. Netýká se ovšem jen lidí s nadváhou, ale i štíhlých žen a modelek. Hromadění tuku v těchto oblastech je často spojené s genetickou výbavou, ovlivňovat ho může také hormonální antikoncepce, hormony samotné, porod, sedavý způsob zaměstnání, příliš málo pohybu a přejídání.
Pravdou tedy je, že pokud budeme chtít množství tuku snížit, může se to podařit vyváženým jídelníčkem, pohybem a dostatečným pitným režimem. Koupit si proceduru nebo kosmetický přípravek, který nahradí zdravý životní styl, ale možné není. A ani cvičení či vyvážený jídelníček nejsou zárukou toho, že se hrbolků a dolíčků zbavíte. Tělo totiž spaluje tuky komplexně, ne jen na těch tělesných partiích, na které cvičení zaměřujete.
Proč je ale na trhu tolik krémů, olejů, tabletek a masážních pomůcek proti celulitidě? Kdyby přece nefungovaly, už dávno by se to vědělo a ženy by je přestaly kupovat, ne? Ano i ne. Jak už jsme si řekli, celulitida je tuk pod kůží. A bohužel neexistuje žádný krém, který by dokázal proniknout pokožkou a rozpustit tuk nacházející se pod ní. Přesto můžete mít pocit, že některé kosmetické produkty proti celulitidě fungují, pokud jste dostatečně důsledná. Aktivní látky v této kosmetice, jako je kofein, retinol, vitamin C, vitamin E nebo různé přírodní výtažky, jsou opravdu schopné při pravidelném nanášení zlepšit pružnost pokožky, vyhladit ji a vypnout. A díky tomu může být celulitida na pohled méně viditelná. Fakticky se s ní ale nestane vůbec nic. Tento optický efekt způsobí to, že pravidelně a intenzivně pečujete o svoji kůži.
Všechny tyto kosmetické zázraky totiž fungují pouze v případě, že je používáte každý den, ideálně ráno a večer. Jakmile jednou přestanete, kůže se poměrně rychle vrátí do stavu, jako byste nikdy ani nezačala. Naopak k tomu, abyste pozorovala jejich první efekt, musíte s pravidelným aplikováním vydržet minimálně tři měsíce.
Faktem je, že to, co nazýváme celulitidou, nepředstavuje žádné riziko pro vaše fyzické zdraví. Je to naprosto přirozený a normální jev, který má zhruba 90 procent žen na celém světě a asi 10 procent mužů. To, že v reklamách a na stránkách lesklých časopisů ji nevidíme, není způsobeno tím, že ji pár vyvolených a štíhlých žen nemá, ale šikovnými grafiky, kteří ji vyhladí v počítačových programech. Nejste zkrátka nemocná ani vadná a nemusíte se snažit celulitidu „vyléčit“. A když nad tím budete přece jen přemýšlet, vzpomeňte si, že byla vynalezena proto, aby ženám vytáhla z kapsy peníze. Třeba se vám uleví.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie. Aktuální červnové číslo si můžete koupit v naší on-line trafice iKiosek.cz nebo na stáncích.
