Pouliční jídlo v asijských zemích je „must-try“!

Pouliční jídlo v asijských zemích je „must-try“! Zdroj: iStock.com

Jak si užít dovolenou naplno? Zapomeňte na smažák a staňte se „ochutnávačem“

Dovolená může být příležitostí k vykročení z každodennosti, a to i na gurmánském poli. Jak to, že na trhu v Mexiku ochutnáme sušené kobylky a ve skandinávských restauracích mech, hlínu nebo lišejníky, které bychom doma nestrčili do pusy ani omylem?


„Jak to můžeš jíst?“ hledí na mě pravidelně s odporem můj bratr, když si v zahraničí, ale i v tuzemsku pochutnávám na  nějakém jen o  něco málo exotičtějším jídle, než je vepřo knedlo zelo či řízek s  bramborovým salátem. Petr patří k zapřisáhlým konzervativcům v oblasti jídla, a i když navštívil řadu mimoevropských zemí, komfortně se cítí pouze v takových destinacích, kde není problém navštívit rychloobčerstvovny typu McDonald’s nebo KFC. Pokud taková možnost není, na svých pracovních cestách i na dovolených v restauracích, bistrech nebo stáncích vyhledává jen „bezpečná“ jídla, která se alespoň trochu podobají tomu, co zná. 

TIP NA VIDEO: Kam vyrazit v červnu na výlet?

Video placeholde

Když byl na  čtrnáctidenní pracovní cestě v  Jižní Koreji, svá rána mi popsal následovně: „Každý den u mě začínal stejně, a to stejnou snídaní, jsem tak trochu konzerva. Páreček s paprikou, dva toastové chleby, ananas, mandarinka a káva. Tohle se dalo rozhodně dva týdny zvládnout. Byl to středobod dne v  nejistotě tamní stravy plné exotických pachů. Ale abych nepřeháněl, na ulicích se nacházely také stánky s hotdogy, moje majáky v rozbouřeném moři,“ přiznal mi Petr s tím, že ke konci pobytu se mu místo snů o něžných masérkách, kterým mezi jemnými prsty protékal horký masážní olejíček, zdálo o svíčkové a sladkých lívancích. 

Dovolená láká k experimentům 

Ne každý ale potřebuje v cizině zakotvit u majáků s  hořčicí nebo kečupem. A i ti, kteří nepatří mezi odvážné gurmánské experimentátory a  z  menu si vybírají své jisté, si na dovolených dovolí vykročit ze své komfortní zóny a zariskovat na rozbouřeném moři jídelního lístku lokálních hospůdek a restaurací. Kde se v  nich tahle nečekaná odvaha najednou vzala? Zdá se to být samotnou povahou dovolené. Dovolená v ideálním případě znamená vybočení z každodennosti a ze zažitých schémat. Kromě toho, že můžeme brázdit moře na vodním skútru, potápět se a obdivovat různobarevné korály i mořské rybky, můžeme si dopřát i nové zážitky z exotických chutí tamních kuchyní.

Jezte jako místní

„Když jsem v Thajsku, kde to všechno voní bylinkami a vaří se tam podle mne ta nejchutnější a nejčerstvější jídla na světě, tak je naprosto jasné, že si tam dám místní jídlo, které vám nikde jinde neuvaří tak dobře, a ne smažák,“ říká mi kamarádka Michaela, která se do Thajska opakovaně vrací nejen kvůli gastronomickým zážitkům, ale také v roli průvodkyně. Ochutnávat místní kuchyni může být i jeden ze způsobů, jak se v cizí zemi cítit méně cizincem. „Když jsem v Mexiku, dávám si tam k jídlu to, co mi místní nabídnou, protože se to ode mne očekává, a navíc, kdybych jídlo odmítla, urazila bych tak jejich pohostinnost,“ vysvětluje Hana, která do Mexika jezdí navštěvovat rodinu svého manžela. Nakonec i můžete zjistit, že to, čeho jste se báli, vám nakonec chutnalo. V Hanině případě to byly sušené kobylky. „Myslela jsem si, že tohle fakt nikdy nedám, ale tam mi to přišlo úplně přirozené. Ale je fakt, že v Čechách bych je asi neochutnala. Hrál v tom silnou roli vliv místního prostředí a atmosféry trhu,“ dodává Hana. 

Láska prochází žaludkem

Jíst lokální kuchyni, objevovat místní speciality a navštěvovat zapadlé hospůdky a bistra – i to jsou možnosti, jak cizí zemi objevovat a poznávat ji skrze její chutě. Cizí zemi a její obyvatele si tak klidně můžete zamilovat kvůli jejich jídlu, pití a  pohostinnosti. Podle cestovatelky a šéfkuchařky Kamily Rundusové alias Kamu se s lidmi a jejich kulturou stejně nejlépe poznáte, když s nimi usednete k jednomu stolu. A není sama, pro koho se jídlo na dovolených stalo velmi podstatnou součástí, ba přímo vrcholem toho, proč se do cizích míst na dovolenou vydávat. 

„Ať už navštívím kteroukoli zemi, a nemusí to být ani žádná velká exotika, klidně mi stačí Řecko, Španělsko nebo Itálie, hned okouknu místní restaurace, bistra a trhy a těším se, co si tam dám za lokální speciality. Řecko je pro mě prostě musaka, baklava a retsina. Itálie zase prosciutto s melounem a Španělsko paella, chorizo a sangria,“ uzavírá Marie, vášnivá ochutnávačka cizích zemí.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 7/2017.

Doporučujeme

Načíst další články