Pro oddělení argumentují zejména nežádoucí zvuky přístrojů – myčka, digestoř – a také neodbytnými pachy, jež vás mohou rušit při relaxaci, kterou by vám měl obývací pokoj dopřát.
Zároveň jde o reprezentativní prostor pro přijímání návštěv a ty vám nemusí vidět rovnou pod pokličku, natož obdivovat hory špinavého nádobí. A ostré světlo, které potřebujete na vaření, také nedodá hlavní obytné místnosti tu správnou odpočinkovou atmosféru. V Číně prý módu propojování kuchyně s obývákem vyřešili šalamounsky.
Jak nám prozradil architekt Jakub Fišer z Aulík Fišer architekti, bohatí Číňané si sice umisťují v nových bytech kuchyň do obytného prostoru, ale vzhledem k tomu, že „čínská tradiční kuchyně je přece jen, co se týká pachů, poněkud náročná, v bytech pak existují ještě další oddělené kuchyně, kde se opravdu vaří,“ vysvětluje.
V českých podmínkách jde jistě o zbytečný luxus, a proto doporučuje, aby linka byla trochu stranou či schovaná za dveřmi, aby vzniklo alespoň částečné oddělení mezi kuchyní a obývací zónou.