Bydlení pro extroverta
Tomáš Havránek, interiérový designér
Extroverta vnímám jako člověka, který se nabíjí energií ve společnosti. Je to člověk, který nechodí domů jen přespat, ale který doma žije, a to velmi společensky. Pokud bych měl vytvářet interiér pro tento typ temperamentu a vzájemně bychom si sedli, protože to je pro výsledek práce designéra velmi podstatné, očekával bych, že bude vnímat byt nejen jako soukromou zónu, ale i jako zónu setkávání se s přáteli, s rodinou, jako společenskou záležitost.
Společenský člověk myslí na to, aby se u něj lidé cítili dobře a ne jako na návštěvě, nebrání se trochu promíchat intimní pocit s přátelským. Takovou službu udělá barové sezení, které je podstatně společenštější než sezení klasické.
Extrovert si potřebuje svůj temperament promítnout i do podoby bytu v tom smyslu, že když k němu přijde návštěva, tak má hned jasno: Ano, tady bydlí, to je celý on. V zařízení bytu se výrazně zrcadlí jeho povaha. Jeho zájmy, záliby, vyhraněné názory, třeba i úchylky, a to svobodně a nebojácně. Myslím si, že individualita se do interiérů českých domácností obecně promítá málo.
Většinou se řídíme katalogy a bojíme se vystoupit z řady. Bojíme se být jiní – co by na to řekla návštěva? Často kopírujeme místo toho, abychom se dívali do sebe a v čem bychom se cítili dobře. Extrovert by měl mít naopak odvahu toto udělat a obklopit se věcmi, které má opravdu rád a které vyjadřují jeho osobnost. Můžou to být specifické designy, zajímavé barvy, ale i výtvarné umění. To obecně v českých interiérech také velmi chybí.
Přitom právě prostřednictvím výtvarného umění můžeme nejlépe projevit emoce. A vůbec nemusí být snobské a drahé, právě naopak. Neměly by chybět věci, které dále individualizují interiér, ať už jsou to výrazná židle, lampa, tapeta, obraz. Všechno jsou to věci, které jsou přenosné a můžou doladit základ.
Bydlení pro introverta
Helena Paz, bytová architektka
Introvert pro mne představuje člověka s bohatým vnitřním životem, se kterým si plně vystačí. Naopak okolní svět plný lidí ho značně stresuje. Vlastní byt pro něj představuje jeskyni, útočiště, v němž nepřijímá znervózňující návštěvy ani nepořádá afektované společenské události.
Uzavření lidé mají specifickou povahu a ta se samozřejmě vpisuje do designu jejich domova. Osobnost introverta je stresována hektičností a přeplácaností vnějšího světa, proto doma žádá strohost, jednoduchost, uzavřenost, opravdové solidní materiály, minimální barevnost a osvědčené designy. Na designové trendy a výstřelky rozhodně nereaguje, někdy dokonce jednoznačně neguje všechny krátkodobé módní úlety.
Pokud přistoupím k jednotlivostem, tak podlahu bych doporučila jednoznačně z masivního dřeva, které se tradičně používá v lidských obydlích už od starověku. To introvertovi povahově sedne. Pro takového, který žije v našich zeměpisných šířkách, bych volila klasiku – masivní dub v jeho přirozené barvě, lehce kouřový, napuštěný olejem a voskem.
Povrch dubu bude kartáčovaný, aby vynikly letokruhy s jejich složitou a hlubokou strukturou, stejnou, jako je introvertova duše. Stěny bytu jedině z betonu, drsného a krásného zároveň, obdivovaného však pouze elitářskou menšinou architektů, umělců a rebelů, k nimž se ovšem introvert hrdě hlásí.
Sedačka může být z pravé hověziny. Možná není úplně praktická, ale je jedinečná, krásná a příjemná na dotek. Nikterak se nejedná o omyvatelný materiál vhodný pro rodinu.
Introvert nežije ve společnosti lidí, ale knih. Nezbytně potřebuje rozsáhlou knihovnu. Četbě se oddává v pohodlném čtecím křesle pod minimalistickou stojací lampou. Designéry jednotlivých kusů nábytku bych volila záměrně ze severských zemí, protože ti jsou povahou určitě introvertnější než třeba designéři ze Středomoří či Latinské Ameriky. Pokud se jedná o stropní osvětlení, zde bych naopak upřednostnila svěží mladý český design, který se však už postupně stává klasikou.
Bydlení pro rodinu
Stanislava Blažková, interiérová architektka
U rodiny je důležité zjistit, kde se nejčastěji setkává a jak tráví společný čas. Většinou to bývá obývák, jídelna nebo kuchyně. Kuchyně by měla mít ostrůvek, nějaké rameno, které půjde do prostoru a kde se všichni můžou shromáždit a společně péct nebo vařit. Dobré je nad stolem umístit svěšené lampičky, které prostoru dodají intimitu a rodinnou atmosféru.
Je-li centrum rodiny u televize, ať se rodina nebojí mít velký konferenční stolek a přizná si, že u ní stejně všichni i jedí, i když to interiéroví designéři nesnášejí. U stolku nemusí být jedna „megasedačka“, ale můžou se zkombinovat dvě nebo tři, i v různém stylu. Interiéru to dodá více šarmu a atmosféry.
Příjemné je mít i podložky pod nohy a polštáře, s nimiž se dá velmi variabilně pracovat. Variabilita prostoru je u rodinného bydlení fajn. Jak děti rostou, tak se mění i potřeby rodiny. A když je nábytek alespoň zčásti mobilní, není všechno zabudované, může interiér nějakou dobu žít s potřebami rodiny a odpovídat jim.
Je také potřeba myslet na skladovací prostory, ale zase se to nesmí přehnat. Jinak interiéry vypadají velice sterilně. Důležitým prvkem jsou nástěnky. Rodiny mají potřebu sdílet se organizačně i zážitkově. Místo kusu obložení kuchyňské linky se může vložit plechová nebo magnetická tabule. 3D výtvory dětí vypadají dobře ve skleněných dózách.
Článek připravil časopis Moje psychologie.
