Osudové Češky: Ženy, které svou krásou a odvahou změnily dějiny!

Kdo je skutečná femme fatale? Představujeme vám osm žen ze světa české literatury, hudby a filmu, o kterých si myslíme, že tuto definici dokonale naplňují. Jejich krása, odvaha a osobitost z nich udělala osudové ženy. 

Olga Schoberová

Česká Brigitte Bardot

V socialisticky ušmudlaném Československu byla její krása jako nečekaný oslnivý záblesk z komiksově barevného, vysněného, pohádkového Hollywoodu. A tam se také nakonec vydala, i když její cesta začala prozaicky na židli úřednice v Technomatu. Následně vedla přes focení reklam a menší roličky k postavě naivní Winnifred ve filmu Limonádový Joe, jednom z těch, které odstartovaly éru svobodných 60. let v českém filmu. V ní se poprvé ukázala publiku tak, jak si ji dodnes pamatuje: ne jako herečku velkého talentu, ale jako křehkou krásku, ze které nelze spustit oči. Její status legendy později potvrdila i titulní stránka amerického Playboye a dvě „hollywoodská“ manželství.

Ester Krumbachová

Inspirativní čarodějka

Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci, Démanty noci, Ucho... každému z těchto filmů dokázala vdechnout něco navíc jako výtvarnice, kostýmní návrhářka, ale především inspirátorka. Snad každý, kdo v českém filmu 60. let něco znamenal, jí vděčí za nějaký nápad. Od roku 1970 nesměla ve filmu pracovat, ale svou osobností stále fascinovala muže všech věkových i společenských kategorií od slavných režisérů po obyčejné chlapíky z hospody v sousedství, kam chodila ze svého bytu plného koček. Zemřela osamělá a chudá, ale za svůj život dokázala rozdat nesmírné bohatství umělecké inspirace.

Vladimíra Čerepková

Básnířka z pasťáku

V sedmnácti letech už měla za sebou sérii pobytů v dětských domovech, polepšovnách a na psychiatriích po celé republice. Když ji a její básně, čmárané tužkou do notýsku, v jednom z ústavů objevili studenti FAMU a František Hrubín označil mladou básnířku za „českého Rimbauda“, na chvíli ji to vysvobodilo. Mohla se přestěhovat do Prahy, stala se hvězdou poetické kavárny Viola. Ale nikdy se nedokázala adaptovat na obyčejný praktický život. Žila rychle, plýtvala krásou i talentem, experimentovala s kdečím, střídala lásky i přátele, jejichž pohostinnost byla jejím jediným stálým živobytím. V roce 1968 emigrovala do Francie a když tam strávila dalších pětačtyřicet let, její zářivé roky už byly jen vzpomínkou.

Čtěte dál!