O čem se mlčí: Každý má svůj individuální příběh, do dluhů padají i vzdělaní

2 min čtení

2 min čtení

Topím se v dluzích. Jak z nich ven? To je tématem nového dílu pořadu O čem se mlčí. Jeho hostem je Barbara Halířová, dluhová poradkyně, lektorka a sociální pracovnice Institutu prevence a řešení předlužení. „Řada mých klientů se dostala do ještě větší dluhové pasti právě proto, že být zadlužený je stejné stigma jako být závislý nebo jinak problematický,“ upozorňuje.

Jaký je podle vašich zkušeností ten nejobvyklejší scénář, že se člověk dostane do problémů s plněním svých finančních závazků?

Myslím, že důležité je říci, že takový obvyklý scénář neexistuje. Každý, kdo se dostane do finančních problémů, má svůj individuální příběh. Řada lidí se také v průběhu života potýká s celým spektrem problémů, někdy již od dětství. Ty pak vedou k jejich rychlejšímu finančnímu propadu ve chvíli, kdy dosáhnou plnoletosti. Bohužel systémový problém, který tu stále máme i přesto, že se trend pomaličku mění, zde zanechal statisíce předlužených obyvatel v minulých letech a ještě stále i tisíce zadlužených dětí. To je důležité zmínit. K zadlužení vede celé spektrum situací a při snaze pomoci a změnit tento skutečně velký problém české společnosti je paušalizování typických druhů nebo vlastností dlužníků kontraproduktivní a nefunkční. 

Jak častým důvodem zadlužení je to, že lidé nerozumí úvěrovému prostředí v České republice nebo nechápou všechny aspekty svých půjček? 

Z mé letité praxe vychází, že nejen běžná populace, ale i vzdělaní lidé se uchylují k podpisu nevýhodných kontraktů u zjevně predátorských věřitelů, zejména když jde o nějaký krizový životní moment. Složitost smluvních ujednání – a to nemluvíme jen o půjčkách, například energetické společnosti mají neskutečně složité kontrakty – je velkým problémem. Zároveň i neznalost práv v rámci spotřebitelských kontraktů je zásadním původem propadu do zadlužení. Nelze říci, že jde o nejčastější důvod zadlužení, ale je zásadní. A stále si neseme pozůstatek z doby před úpravou spotřebitelského zákona, který situaci na poli právním výrazně změnil. Bohužel řada z těch více jak 720 tisíc exekucí, které tu máme, jsou staré exekuční tituly z doby před úpravou a týkají se lidí, pro něž přístup ke kvalitnímu bezplatnému dluhovému poradenství stále není dostatečně zajištěn. 

V jakém okamžiku se lidé rozhodnout se svou situací něco dělat a vyhledat pomoc? 

Opět mohu jen říct, že je to velmi individuální, ale obecně platí, že ta část populace, která nějaké zdroje a kompetence má, se na sociální služby obrátí až po vyčerpání všech ostatních zdrojů, které jim nedokázaly pomoci. To znamená, pokud nepomůže rodina, známí, zaměstnavatel či právní služby a volně dostupné zdroje a informace na internetu. V případě, že zadlužený člověk řeší ještě další problémy, například ztrátu zaměstnání, patologické problémy nebo změnu zdravotního stavu, tak se dostává do služeb dluhového poradenství v rámci odborného sociálního poradenství paradoxně lépe a situace se řeší komplexně. Bohužel problém zadlužení, který tu máme více jak 20 let, je velmi často spouštěčem dalších problémů, zejména těch patologických. Proto bych uvítala, kdyby se společnost obecně naučila využívat odborného dluhového poradenství prostřednictvím sociálních služeb v co nejvyšší míře a ještě před tím, než to bude mít horší dopad. Není nutné zde být stigmatizován právě pro využití sociální služby. Tady je ale nutná větší aktivita a zejména osvěta ze strany státu. 

Dá se pomoci vymanit se z dluhů opravdu každému člověku, který se do takové situace dostal? 

Existuje celé spektrum důvodů, proč se lidé nedostanou z dluhové pasti dlouhé roky a někdy ani nikdy v životě. Zejména v případě dluhů z trestné činnosti nebo dluhů z odpovědnosti za škodu. Řada lidí také vůbec nedosahuje příjmové hranice v takové výši, aby mohla využít institutu oddlužení, který je jediným nástrojem řešení u předlužení. Nedostatečná výše nezabavitelné částky, byť se nyní opět zvyšuje, znemožňuje řadě lidí návrat do legální činnosti, myšleno vystoupení z šedé zóny pracovního trhu. Protože ani její současná výše, zejména u jednotlivců, neumožňuje při současných nákladech na život uhradit ani náklady na bydlení a základní jídlo, natož další potřeby. V tomhle čeká sociální služby, podpůrné organizace a vládní složky ještě velký kus práce, abychom dokázali opravdu každému členovi naší společnosti dát další šanci na normální život. 

Počet zadlužených lidí a lidí v exekuci v Česku roste závratným tempem. Jak se vyhnout dluhové pasti, jak se z ní dostat, když už jsem do ní spadl, a co dělat, skončím-li v exekuci? To v novém díle pořadu O čem se mlčí probral moderátor a terapeut Honza Vojtko s dluhovou poradkyní a sociální pracovnicí Barbarou Halířovou z Institutu prevence a řešení předlužení. Rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
O čem se mlčí: Topím se v dluzích! Jak z toho ven?

Jaká na základě vašich zkušeností vládne situace v rodinách dlužníků? Předpokládám, že dluhy a exekuce jsou stále velmi silně vnímány jako sociální stigma… 

Řada mých klientů se dostala do ještě větší dluhové pasti právě proto, že být zadlužený je stejné stigma jako být závislý nebo jinak problematický. Stud před vlastní rodinou, společností kolem je zásadní příčinou, proč se zadlužení lidé dostávají k odborné pomoci často velmi pozdě, již v exekucích, protože se snažili věci řešit sami „po své ose“ a styděli se například využít sociálních poradenských služeb. Dále je důležité říct, že zadlužení lidé žijí často s dalšími členy domácnosti a jejich zadlužení dopadá na jejich partnery, rodiče nebo děti, a má to tedy fatální dopad nejen na ně. Máme tu již minimálně čtvrtou generaci dětí, které vyrůstají v chudobě a s exekucemi rodičů. Některé z nich již tuto situaci vnímají jako společenský standard, což je děsivé. 

Projekt O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s časopisem Moje psychologie. Aktuální číslo s tématem Vyhořelé vztahy si můžete koupit v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 05/22