Výchova dětí je jako tanec mezi kostičkami Lega naboso a internet to rodičům nijak neusnadňuje. Šílená matka se tentokrát zamýšlí nad světem moderních technologií, ve kterém chůvu často dělá YouTube.
Celá ta slavná výchova dětí je jeden velký tenký led. Já osobně se bojím, že s každým dalším (k)rokem už to pode mnou přece musí zákonitě křupnout a já se propadnu až do horoucích pekel, kde to vypadá jako v obří dětské herně, ve které jsou všichni přetažení a z tlampačů jede ve smyčce Chňapík, maličký krokodýl. Jednou z mnoha dvousečných zbraní, na kterou každý rodič dříve či později narazí, je internet a veškerá elektronika, která k tomu patří.
TIP NA VIDEO: Jak chránit děti před temnými vodami internetu?
Vliv moderních technologií, resp. internetového prostředí na děti se posledních pár let řeší ze všech stran. Asi všichni chápeme, že nic se nemá přehánět a není úplně v pořádku svěřit své dítě na víkend chůvě jménem YouTube. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli jde děti od tohoto světa úplně odříznout, aniž by si přinejmenším v kolektivu čas od času nepřišly jako totální pitomci.
Dobrý sluha, ale zlý pán; tím přesně internet pro děti je. Velmi rychle a snadno mohou podlehnout jeho kouzlu, že je na něm naprosto všechno na dosah ruky. Barevná videa s říkankami, e-shopy plné hraček, oblíbené pohádky, hry, prostě na co si vzpomenou. Mohou ztratit pojem o tom, kde je hranice skutečného a virtuálního. Nebo si ji naopak dobře uvědomí a nebudou chtít z barevného světa nekonečných možností zpátky do reality. Zkazí si oči, zkřiví páteř, ztratí zájem o pohyb a tak dále a tak dále. Tohle jsou hrozby, které mají čím dál víc hmatatelné obrysy a opatrnost je určitě na místě. A to ani nemluvím o nástrahách sociálních sítí v pozdějším věku: Z toho mi vstávají vlasy hrůzou od chvíle, co jsem se vrátila z porodnice.
Internet má pro děti ale i pozitivní stránku a tu bychom mu neměli upírat. Je plný zajímavých věcí. Plný faktů, ke kterým bychom se bez něj třeba vůbec nedostali. Děti se díky webu mohou hodně naučit, podívat se na místa, kam bychom je jen obtížně mohli vzít, porozumět vědě, objevovat, prozkoumávat. To je přece pořád podstata dětství. Chápu argument, že dřív děti prostě běhaly venku, hýbaly se a trávily čas s kamarády z masa a kostí. Těžko ale můžeme po dnešních capartech chtít – obzvlášť, pokud bydlí ve městě – aby si vzali klacík a šli s partou prohledávat keře vedle magistrály. V centru Prahy by si z dobrodružné výpravy domů přinesli tak akorát žloutenku, pár vajglů a mrtvého holuba.
Zase se dostávám k tomu, že podle mě žádný extrém není ideální. Každý si ty internety může uzpůsobit momentálním potřebám, požadavkům, věku a zálibám ratolesti a nechat ji brouzdat ve virtuální ohrádce. Tak jako tak ji jednou přeleze nebo si prostě najde jinou cestu ven. Tam už je to o vysvětlování, varování a zájmu ze strany rodičů a důvěře ze strany dětí.
Můj syn se třeba pomocí YouTube naučil angličtinu tak, že už ji používá lépe než já. Taky mi ale vyspoiloval, kdo kdy umře ve Hře na oliheň a naopak, že Hopper není mrtvý. Pak tu máme pár převzatých a realizovaných pranků na maminku, její hyzdění filtry ze Snapchatu… No, možná mu ten telefon přece jen zabavím.
