Kamarádky dítě se chová jako spratek. Jak to ustát?

17. září 2017
Kamarádky dítě se chová jako spratek. Jak to ustát?
... • Foto: iStock.com

Co dělat, když se dítě vaší kamarádky chová jako malý terorista? Jak se s tím během společně stráveného odpoledne vyrovnat, aniž byste musela urazit kamarádku nebo její ratolest zabít a tajně zakopat? Máme pro vás tipy pro pět situací.

S hyperaktivním dítětem zásadně ven

Pokud jde o dítě, které je hyperaktivní, trvejte na setkání venku. Park, hřiště, zoo, kuželkárna, hospoda nebo restaurace s hrací plochou. Potřebujete místo, kde se její dítě vyřádí bez toho, že byste je oba začala nenávidět, protože vám z bytu udělalo kůlničku na dříví.

S volnomyšlenkářkami opatrně

Pokud jde o dítě, jehož matka je volnomyšlenkářka, co se výchovy týče – platí bod A. V případě, že není vyhnutí (matka je vaše stará a opravdu dobrá kamarádka), nedoporučuji úplný relax u kávy, ani když to vypadá, že si děti hezky hrají. Po jedné takové návštěvě jsem užaslá zavolala matku, ať se jde podívat, co její hošík mé čtyřleté dceři pomohl udělat z pokojíčku. Všechny police byly zdemolované, část hraček vyházená z okna, kolem prasklého svítidla u stropu viselo švihadlo, podlahu nebylo vidět pod směsí prádla, korálků, hraček a knížek. Peřiny byly někde pod nimi. Matka vešla do pokoje, rozhlédla se, pohladila chlapečka po hlavě a nechápavě se zeptala: „Co jsi mi chtěla ukázat?“

Malý manipulátor

Dítě vaší kamarádky (lehce) šikanuje to vaše, ale vy máte novou práci a právě tato kamarádka vám vždycky ochotně vaše dítě pohlídá. Přestaňte si lhát do kapsy; dítě kamarádky zřejmě žárlí, že se jeho máma věnuje i vašemu, situace se bude jenom hrotit. V tomto případě nic neodkládejte a rychle hledejte jiné řešení, než přijdete o kamarádku a než se jemná šikana vyvine v drsnou.

Počítačový závislák

Zatímco vy se snažíte, aby vaše děti trávily u počítače nebo tabletu či mobilu jen přiměřený čas, dítě vašich známých má nikým nefiltrovaný přístup k internetu, matka (a otec) počítač používají coby dostupnou chůvu. Takové návštěvy mají většinou nevinné začátky, ale garantuji vám, že nechcete, aby se vaše školáče stalo stejným expertem na vyhledávání webových stránek jako dítě, kterému se doma moc nevěnují. Řekněte děkuji pěkně, ale ne (i za cenu, že vás přestanou zdravit). Pokud jsou na návštěvě u vás, poznáte takové dítě snadno. Jakmile mu neumožníte sedět hodiny před počítačem nebo Xboxem, otráveně řekne vašemu dítěti, že je u vás děsná nuda.

A co to moje?

Vím, že to není příjemné, ale zkuste teď nahlédnout do vlastních řad. Co když vaše vlastní rozkošné dítě je – skoro si to nedovolím říct – drzé, sobecké? Co když dokonce i vy sama vidíte, že když někam přijdete, je po klidu a harmonii? Žádné dítě nemusí být nezvladatelné. Pokud vaše je, berte to vážně. Ne proto, že se na návštěvě nebo v restauraci většinou propadáte studem, ale protože mu ubližujete. Investovala jste do svého zázraku, aby z něj byla originální osobnost, a teď je možná poslední chvíle umožnit jí, aby ji ostatní viděli (stejně) rádi (jako vy) a ne se jí snažili jenom zoufale vyhnout.

Pokud už se zaviněním vašeho dítěte při odpoledni stráveném s jinými dětmi či rodiči doopravdy přihodí nějaká nehoda (něco se rozbije, „někdo“ pomaluje sněhobílou zeď nebo někdo někomu ublíží) a vaše dítě je přímo v oku uragánu, musíte se snažit situaci napravit, jak to jen jde. A nemělo by to být jen prázdné gesto. Vaši hostitelé pravděpodobně odmítnou nabídku, že jim zničené věci zaplatíte, opravíte nebo nějak nahradíte, ale věřte, že když dáte najevo svou zodpovědnost a budete je druhý den kontaktovat s reálným plánem, jak to dát do pořádku, rozhodně váš pokus ocení.

Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Více zajímavého čtení vás čeká v aktuálním čísle, které mimo jiné přináší i rozhovor s Táňou Kuchařovou.

...

 

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy