Voodoo v rytmu jazzu: Tajemné New Orleans voní kreolskou kuchyní

Z Česka se tentokrát vypravíme daleko za velkou louži. Vezmu vás na výlet k řece plné krokodýlů, za vynikající kreolskou kuchyní, ale hlavně do míst s neopakovatelnou atmosférou, kterou podtrhují pikantní duchařské historky, rituály voodoo a fenomenální pouliční hudebníci. Vítejte v New Orleans v Louisianě – ve městě, které nikdy nespí.

Milované New Orleans

Ačkoliv New Orleans nepatří mezi obvyklé cíle evropských turistů, za svůj osobitý ráz vděčí právě Francouzům a Španělům, kteří město pojmenované po Filipu II. Orleánském drželi více než 40 let pod nadvládou. V žádném americkém městě proto nenajdete tolik evropských stop jako právě tady. Ohromující Francouzská čtvrť, která je hrdým pozůstatkem kolonizátorů, široké bulváry i úzké městské uličky ve stylu proslulé Bourbon Street ve vás už při první procházce podnítí řadu úvah o životě i o tom, co přijde po něm.

TIP NA VIDEO: Kam na výlet po Česku? Třeba do Jeseníků

Malí kluci tu před vchody nádherných ukázek kreolské architektury mlátí do prázdných umělohmotných kýblů ve stylu Johna „Bonza“ Bonhama, zatímco jejich mámy plynně přecházejí od šlukování cigaret bez filtru ke zpěvu fenomenálních jazzových partů a té nejdojemnější hře na klarinet, jakou jste kdy měli možnost slyšet. První dojem, který si z hlavního centra Louisiany odnesete, je tedy bezesporu muzikálnost a spontánnost místních obyvatel.

Proplouvám z ulice do klubů a zase zpátky a za chvíli už nedokážu ani odhadnout, kolik nejrůznějších žánrů a vystoupení jsem za prvních pár hodin v ulicích New Orleans vstřebala. Vlasy se mi lepí na obličej a černé stopy na mých prstech naznačují, že ani řasenka už není na svém místě. Vedro a nadměrná vlhkost vzduchu spolu s četnými přeháňkami udělaly své. Od 8 večer do 8 ráno jsem se tu protancovala k absolutnímu štěstí.

Jediná noc v New Orleans vydá za desítky festivalů.

Stav beztíže

Zvěsti o tom, že New Orleans nepatří k nejbezpečnějším městům v USA, a v nechvalně proslulém žebříčku počtu vražd a znásilnění na hlavu dokonce pravidelně obsazuje ne úplně lichotivé přední příčky, klidně vypusťte. Statistiky nejsou všechno. Spíš než obavy o vlastní bezpečnost vás tu totiž pravděpodobně ovládne sladká bezstarostnost. Přezdívku Big Easy neboli Totálně v pohodě si liberální přístavní město vysloužilo plným právem. Lidé tu nikam nepospíchají, obchody fungují bez ohledu na otevírací dobu a rozdíl mezi dnem a nocí se odhaduje jen podle počtu drinků, které jste do sebe za posledních 24 hodin stačili obrátit.

Protože žádný skvělý příběh ještě nezačal tím, že by někdo jedl salát…

Tajemno na každém rohu

Pravý důvod, proč se v ulicích New Orleans budete cítit okamžitě příjemně, nespočívá ani tak v tom, že se tu na rozdíl od zbytku amerických měst smí alkohol popíjet přímo na ulici, ani v dokonalé hudební kulise, ale prostě proto, že tu všechno nějakým způsobem připomíná starý kontinent. Originální přízemní domky vyšperkované pastelovými barvami a reliéfními okenicemi i starobylá tramvaj, která vás z centra vyveze až do zeleně Garden District, vydají na samostatnou komentovanou prohlídku. A podivné předměty, sošky a pentle v malých obchůdcích i na balkonech nutí přímo k voyerským zastavením.

Zájem o detailní průzkum tohoto města nezmírňuje ani fakt, že místní lidé věří, že ve většině domů straší, a k vyvolání ducha zemřelého tu stačí i jediný pohled do okna nebo pořízení fotosnímku tam, kde je vyšší koncentrace přízraků.

Od voodoo k drogovým dealerům…

Slovutná řeka Mississippi, která spolu s obřími a pomalu plujícími loděmi dotváří ležérní kulisu města, jež nikdy nikam nepospíchá, má co do činění i s heslem, které tu razí většina místních obyvatel. „Užívej si a žij naplno, dokud je čas,“ volá na vás dredatý šedesátník při projížďce historickým parníkem Natchez, abyste o pět minut později odmítli pozvání na drink od jeho zhruba stejně starého kolegy. New Orleans se totiž navzdory své nakažlivé energii pozvolna potápí i s deltou řeky, jejíž hladina je o několik metrů výš než pevnina, a proto jsou její břehy uměle vyvýšené.

Narážky na přirozenou symbiózu nespoutaného života se zánikem a smrtí jsou tu všudypřítomné. Od katastrofálního řádění hurikánu Katrina uběhlo sice už dost let, ale temné okamžiky tohoto neštěstí jsou tu stále patrné nejen ve vzpomínkách místních obyvatel. Každoroční záplavy ostatně obnovu příliš neusnadňují. V samotném centru města kolem French Quarter ani v ose stále živých obchodních čtvrtí se vám tragický scénář už nejspíš zachytit nepodaří, stačí ale popojít pár set metrů stranou a vybydlené domy i zarostlé trávníky začnou vyprávět svůj smutný příběh.

Málokdo by řekl, že je tahle řeka plná krokodýlů.

Kouzlo kreolské kuchyně

Asi dvacet minut chůze od rušného centra se ocitnete v ráji všech gastronautů – v historickém St. Roch Market. Je libo ústřice, garnáty, krevety, kraby, čerstvou rybu, nebo dáváte spíš přednost hovězímu a syté kukuřičné kaši? Všechny chutě a vůně jižanské kuchyně se tu snoubí spolu se stylovým interiérem.

Koneckonců, v New Orleans dobrému jídlu neutečete nikde. Ať vejdete do kterékoliv restaurace – s výjimkou fast foodů ve stylu KFC nebo McDonalďs – narazíte na výjimečnou kreolskou a takzvanou cajun kuchyni, jež nabízí divokou směsici francouzské, španělské, italské, řecké, africké, asijské i místní indiánské gastronomie. Typické je pro ni výrazné koření a čerství mořští živočichové vylovení v Mexickém zálivu, ale také ze zdejších subtropických bažin.

Je libo krokodýlí koule?

Víc než z duchů a kapesních zlodějů, kteří si tu prý počínají tak obratně, že krádeže ani nemá smysl hlásit na policii, vás během pobytu ve výkladní skříni Louisiany může zcela oprávněně ovládnout strach z krokodýlů. O jejich přítomnosti svědčí nejen množství turistických atrakcí, ale hlavně denní menu zdejších podniků, jejichž běžnou součástí je právě krokodýlí maso. A dá vám opravdu práci, abyste se téhle „lahůdce“ vyhnuli obloukem.

Hotdog je vždycky dobrý nápad.

Krokodýlí maso i duch zakladatelky tradičních voodoo rituálů Marie Laveau mě tu několikrát postrašili i ve snech, kterých jsem si ovšem vzhledem k překlimatizovanému hotelovému pokoji a nastydlému močovému měchýři příliš neužila. Jenže zatímco na některé obtíže zaberou obyčejné brusinky, jiné si žádají poněkud větší zásah do těla i mysli.

Na náměstí umělců Jackson Square i v postranních ulicích vám čarodějky v pestrobarevných šatech za pár dolarů vysvětlí, jak se používá panenka voodoo. Pár špendlíčků do hlavičky – a je hotovo. Pokud se ale nechcete dostat do maléru, hrátkám s černou magií se raději vyhněte obloukem a dál než k vykládání tarotu se raději nepouštějte. Svou energii raději obraťte jiným, užitečnějším směrem – navštivte Muzeum farmacie, kde od roku 1823 první licencovaný farmaceut ve Spojených státech Louis J. Dufilho míchal léky, opiáty, alkohol a hašiš.

Opium a jiné radosti.

All that jazz

Armstrongův park a proslulé Kongo Square dali údajně vzniknout jazzu, hudebnímu žánru, který tu sálá z každého kamene. Černí otroci se tu ve vzácných chvilkách volna potkávali a jamovali a jamovali, až z toho začali jazzovat.

Pro jednu z odpoledních siest si určitě vyhraďte návštěvu Café Du Monde, kde si kromě výborné kávy vychutnáte i tradiční dezert zvaný beignet. Kynuté smažené pečivo bohatě sypané moučkovým cukrem sice nepatří mezi nejdietnější záležitosti, ale po procházce po táhlé promenádě kolem Mississippi nebo nákupu na nedalekém bleším trhu si je rozhodně nemusíte odpírat.

Sám Ignácius Reilly ze Spolčení hlupců.

Ať už při svých toulkách po New Orleans narazíte na dům, ve kterém se natáčel Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, vilu, kam chodili na večírky Mark Twain i Tennessee Williams, nebo místo, kde zemřel prezident Jefferson Davis, jedno je jisté. Zažít ho nejde jinak než s vypnutým rozumem. Je třeba naplno zapojit všechny smysly a intuici a nechat se jimi vést. Odměnou vám budiž zážitky, na které vás dopředu nepřipraví ani ten nejpodrobnější turistický průvodce.