Jste šťastní? Máte radost? Není to úplně to samé.
Když přemýšlím o tom, jestli jsem šťastná, myslím na celý svůj život, jaký právě teď je. Mířím tam, kam bych chtěla? Trávím čas s lidmi, se kterými bych chtěla být? Jsem ve své práci na svém místě? Štěstí pro mě znamená nemuset se bát, nacházet smysl v tom, co dělám, a mít se na co těšit.
Ale radost? O té nepřemýšlím skoro vůbec. Radost se odehrává jen v té chvíli, kdy právě je. Mám radost, když mi v telefonu blikne zpráva od někoho, na koho jsem právě myslela. Mám radost, když se obloha nad Žižkovskou věží, na kterou koukám po cestě domů z letenského břehu, vybarví do nevídaných oranžovo-růžovo-fialových odstínů. Mám radost, když nakupuju v Albertu a mezi dvěma příšernými reklamami tam z repráků pustí Bowieho Heroes.
Ani radost, ani štěstí není trvalý stav. Ale štěstí můžu prožívat, i když vyndávám prádlo z pračky, i když se moje dcery zrovna příšerně hádají nebo sedím do půl osmé v práci. Stačí mi, že o něm vím, i když se zrovna v tu chvíli nijak neprojevuje, nebo se dokonce projevuje různými nepříjemnými způsoby. Kdežto radost je jako závan větru, který ucítím na tváři, melodie piana, kterou uslyším z okna hudební školy, krátký pohled a úsměv s neznámým spolucestujícím. Je jen pro tu chvíli, a když se neprojevuje, tak prostě není.
Šťěstí je jako manželství, radost je jako krátký flirt.
Radost je jako první napití ze skleničky prosecca, štěstí je jako pocit po dobrém obědě.
Radost je s někým tančit, štěstí je, že mě k tomu tanci vyzval.
Štěstí je jako oblázek, který jste našli a nesete si ho v kapse. Radost je jako balónek, který vám za chvíli uletí, ale i dívat se za ním, ja mizí na obloze, je vlastně krásné.
Bylo by možné žít šťastný život bez okamžiků radosti? Bylo by možné prožívat radost, když by člověk žil nešťastný život? Nevím, nejsem si jistá. Myslím, že jedno bez druhého pozvolna zachází na úbytě.
Ale řekla bych, že ke štěstí je důležité naslouchat sám sobě a dělat všechno nejlíp, jak umím, pro sebe i pro ostatní. K radosti stačí mít oči otevřené a všimnout si jí, když přichází.
