Kolega Kay Buriánek už pomalu přestal doufat, že mu Kristýna Leichtová, jejíž číslo si neuložil, odepíše na esemesku, když za pár dní – spíš z roztržitosti – vzal hovor z neznámého čísla, a vida – na druhé straně... „Ivuška z Comebacku“.
Začněme třeba hudbou. Jejím otcem je Míša Leicht, bluegrassový hudebník. Zajímalo mě, jaký má Kristýna vztah k hudbě a jestli je v tomhle po tátovi.
„Jako dítě jsem moc nerozlišovala mezi bluegrassem a ostatními žánry, protože co dělá tatínek, je svaté. Ale to se samozřejmě začalo měnit a bluegrass je pro mě dneska už spíš okrajová záležitost. Když jsem byla v pubertě, tak mi táta ukázal dveře do tvrdší muziky, klasického sedmdesátkového a osmdesátkového rocku. A kromě táty mě ovlivnila řada muzikantů včetně Kamila Střihavky, Michala Pavlíčka a různých dalších lidí, se kterými jsem dělala muzikály,” otvírá Kristýna naše příjemné podvečerní povídání v kavárně kubistického domu U Černé Matky Boží. Podle všeho sem chodí často a reakce personálu na její přítomnost to jen potvrzují.
Hlavou mi běží, jestli opravdu každá talentovaná osoba musí projít nevkusnými muzikály české provenience, aby se dostala trochu do povědomí a měla relativně dobrý a hlavně reprízami zaručený stálý příjem.
„Hrála jsem jen ve dvou, v Ta Fantastice, přičemž jeden z nich – Obraz Doriana Graye byl spíš netypický muzikál. Potom jsem hrála ještě v muzikálu Němcová, taky v Ta Fantastice, a ještě v jednom pro děti v Hybernii. Ale že bych se nějak víc pouštěla do muzikálů, to ne. Protože v té české produkci to opravdu není nic, co by mě lákalo.“
Ptám se, jestli jí to nepřipadá celé jako jeden velký kýč.
„Úplně. Odshora až dolů,“ přitakává Kristýna a já jsem rád, že jsem hned na začátku nezpůsobil názorové faux pas a neposlal tak celou konverzaci k ledu.
„Ale Ta Fantastika byla v tomhle ohledu dost jiná, Michal Pavlíček je přeci jenom někdo jiný než řekněme Michal David.“
