Co mě naučil korporát? Nadávat slušně a prokrastinovat produktivně

12. ledna 2022 • 06:00
Zrzka od vedle jako Holka z reklamky píše sloupek o životě v korporátu, životě se psem a životě cestovatelky.
Zrzka od vedle jako Holka z reklamky píše sloupek o životě v korporátu, životě se psem a životě cestovatelky. • Foto: Archiv Zrzky od vedle

Práce v korporátu se na jednom umí pěkně podepsat. Holka z reklamky po dvou letech trochu bilancuje a tentokrát píše o tom, co všechno ji v korporátu naučili. Víte třeba, jak se dá slovo debil schovat do sedmnácti různých přátelských frází?

Pro každého rodiče je zrovna to jeho dítě to nejšikovnější, nejchytřejší a nejroztomilejší ze všech. To dá rozum: příroda si musela vytvořit pojistku, aby většinu lidí jejich matka neuškrtila už v kolébce. Tohle ujišťování o životním štěstí a unikátnosti ale umí být i kontraproduktivní – třeba v tom, že obrušuje naši schopnost objektivity, což dokazuje fakt, že snad každá se někdy zakoukala do blbečka, co měl ale nejdřív skoro svatozář. Zkrátka a dobře, koukat na svět přes růžové brýle je sice hezké a bezelstné, ale někdy to nadělá pořádnou paseku. Vím, o čem mluvím. Já už ty svoje totiž skoro nesundávám.

TIP NA VIDEO: Debilní kecy kreativců

 

Díky tomu jsem si naprosto jistá, že zrovna firma, ve které pracuji, je ten nejméně korporátní korporát ze všech korporátů. Takže vlastně ten nejlepší korporát. Tabulku na tabulky ještě nemám, zatím mi k těmhle účelům pořád ještě stačí jednoduchý seznam. Taky si můžu dovolit nosit každou ponožku jinou, občas se neučesat, mít blbý kecy a plné hrsti nevyžádaných rad. A kromě toho, že u nás můžete být sami sebou (samozřejmě v určitých mezích), se toho i hodně naučíte a osobnostně vyrostete.

Náš korporát mě naučil: 

… Neohlížet se na to, co si o mně myslí ostatní a sebehodnotu nacházet v sobě. Nepotřebuji lidi na druhém konci mailu na to, aby mě odsuzovali za každou hrubku, chybu nebo nesmysl, co napíšu. Na to si stačím sama.

… Strategicky přemýšlet a zvážit každý krok. Tohle platí hlavně u prokrastinace. I ta se totiž dá dělat produktivně a smysluplně. Stačí si dát kafe, koukat z okna a rozmyslet si, co všechno je ještě možné udělat před tím velkým a nepříjemným úkolem, který začne každou chvílí hořet. Moje babička vždycky říkala: „Pospíchej pomalu a dvakrát měř.“ To je dobrá rada.

… Organizovat si čas a produktivně členit jednotlivé činnosti na základě jejich priority a přínosu. Pokud pospícháš nebo vyloženě nestíháš, zapomeň na to, že bys část práce někomu přehodil –  než bys to vysvětlil a zkontroloval, měl bys to sám hotové. Napadne-li tě, že se dá část nebo nedej bože celý proces dělat jednodušeji a efektivněji, tak na to rychle zapomeň. Jinak máš o zábavu s nulovým výsledkem na další týdny postaráno.

… Že mlčeti zlato a hlava rozražená o zeď bolí. To, že víš, že máš pravdu, ještě neznamená, že ti ji někdo uzná. To, že si myslíš, že je někdo blbec, ještě neznamená, že mu to musíš dávat najevo. Mimochodem, díky tomu jsem se také slovo debil naučila formulovat sedmnácti různými přátelskými způsoby, což nejenže toho druhého namotivuje, ale ještě se to dá aplikovat i mimo práci. Namátkou doporučuju využití na úřadech, poštách nebo při policejní kontrole. 

… Nacházet radost v každodenních maličkostech. Díky tomu se usměju pokaždé, když vidím našeho ajťáka v tričku s nápisem „Zkusil jsi to restartovat?“, když se nepřizabiju v paternosteru nebo když v kantýně objevím něco dobrého na zub.

A to hlavní, co mě korporát naučil, je neřídit se motivačními self-growth články.

Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy