Největší ekologická hrozba? Ani letadla, ani plasty, ale další děti
Masivní požáry nejen ve světě, ale už i na území Česka – v Hřensku – v posledních dnech intenzivně rozdmýchaly debatu o klimatické změně, jejích dopadech i o tom, zda se tyto dopady ještě dají nějak zmírnit. A protože život každého člověka znamená pro planetu další ekologickou zátěž, přibývá lidí, kteří se právě kvůli ochraně životního prostředí rozhodují zůstat dobrovolně bezdětní.
Když se vzdáte vlastního auta, přestanete létat letadlem a přejdete na vegetariánskou stravu, můžete tím částečně zredukovat svou uhlíkovou stopu. Existuje ale způsob, jak můžete ušetřit mnohonásobně více zplodin: když nebudete mít (další) dítě. Podle švédské studie z roku 2017 každé naše dítě se vším, co k životu potřebuje, znamená pro planetu zátěž 58,6 tuny oxidu uhličitého ročně (zatímco ježdění autem „pouhé“ 2,4 tuny). Mnozí mladí lidé proto uvažují o tom, zda to nejlepší, co mohou udělat pro životní prostředí budoucích generací, náhodou neznamená, že nebudou mít vlastní potomky.
TIP NA VIDEO: Jak se projevuje poporodní deprese – a jak jí předejít?
Patří k nim i šestatřicetiletá Američanka Gwynn Mckellen, která se před deseti lety nechala sterilizovat. „Pracuji pro firmu, která se zabývá recyklací odpadů. Odpad pochází od lidí. Kácejí se kvůli nám stromy, vyhazují se plasty, těží se suroviny. Ne proto, že by lidé byli špatní, ale prostě proto, že existují. Když nás bude méně, bude méně rabování přírody,“ vysvětluje svůj postoj.
Ona sama se prohlašuje za antinatalistku: stoupenkyni filozofického směru, který hlásá, že je špatné přivádět na svět další bytosti, protože budou odsouzeny trpět a způsobovat utrpení světu okolo sebe. Přiznává ovšem, že její rodina a přátelé nemají pro tyto postoje příliš pochopení. Stala se proto členkou Voluntary Human Extinction Movement (VHEM) – Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva – v jehož komunitě může své názory sdílet s podobně smýšlejícími lidmi.
Mnozí z těch, kdo se rozhodují zůstat dobrovolně bezdětní v zájmu klimatu, argumentují tím, že jejich hypotetický potomek by na zdevastované planetě tak jako tak nemohl vést šťastný a naplněný život. Podobné obavy existovaly na Západě už v době studené války: mnozí potenciální rodiče se v padesátých a šedesátých letech rozhodovali, zda mají přivést děti do světa, kterému v každém okamžiku hrozí nukleární katastrofa. Dnes je touto hrozbou globální oteplování a také přelidnění.
Před přelidněním varuje i přírodovědec David Attenborough: „Naše přítomnost jako lidstva je příčinou naprosté většiny problémů, které tuto planetu zatěžují. I když každý z nás je v této chvíli nepociťuje, důsledky našeho jednání za nás už teď nese někdo jiný, na jiném místě zeměkoule. Že to nevidíme, to neznamená, že to není náš problém.“
Vědci se velmi rozcházejí v tom, jaká je vlastně kapacita zeměkoule. Nejkonzervativnější odhady hovoří o tom, že – pokud by všichni měli žít v relativní prosperitě, s přístupem k elektřině a čisté vodě – Země „unese“ pouhé dvě miliardy lidí. V tom případě je už nyní na světě téměř čtyřnásobně přelidněno – počet obyvatel se rychle blíží k číslu osm miliard.
Aktuálně je nás 7,8 miliardy. Předpokládá se, že roku 2050 bude na Zemi žít 9,8 miliardy lidí.
Populace v číslech
K dobrovolně bezdětným patří i automobilová závodnice a environmentální aktivistka Leilani Münter, která se snaží k bezdětnosti přesvědčit i ostatní: „Pokud ještě nemáte děti a nechcete potlačovat své rodičovské instinkty, zvažte, zda nemůžete adoptovat jednoho ze 153 milionů sirotků, kteří už žijí na této planetě a potřebují domov. A když už jste pevně rozhodnuti mít vlastní dítě, zůstaňte jen u jednoho a případné další děti adoptujte. Vaše děti a děti jejich dětí budou z vašeho rozhodnutí profitovat.“
Ženy, které se rozhodnou nemít děti z ekologických důvodů, narážejí často na velké nepochopení svého okolí a bývají nálepkovány jako potrhlé aktivistky. Poněkud odlišná je situace mužů, kteří nepociťují zdaleka tak velký společenský tlak. „Muži jsou často skálopevně přesvědčeni, že jejich úžasné geny se musejí předat dalším generacím,“ poznamenává ironicky Američan Xavi Cortal, který pracuje pro firmu vydávající certifikáty na biopotraviny. A když už se doberou k rozhodnutí nemít děti, málokdy jsou ochotni jej stvrdit tím, že se nechají sterilizovat: „Muži, kteří říkají, že zůstanou bezdětní, jsou většinou zoufale neochotní sami se o to postarat cestou chirurgického zákroku. Přitom vasektomie je daleko rychlejší a mnohem šetrnější než přerušení vejcovodů. Varlata nejsou žádná posvátná záležitost,“ konstatuje Cortal. On sám podstoupil vasektomii v šestadvaceti letech a podle něj to byly nejlépe investované peníze v životě.
Argumenty pro bezdětnost znějí logicky, mnoho odborníků na klima nicméně upozorňuje na jejich nedostatky. Předně: většina studií o dopadu našeho chování na klima nedokáže zohlednit postupné změny v našem životním stylu i v politice jednotlivých států ohledně životního prostředí. Naprostá většina zemí postupně zpřísňuje pravidla a také na úrovni jednotlivců každý z nás snižuje svou uhlíkovou stopu díky tomu, že používáme modernější výrobky. Katastrofické statistiky ohledně uhlíkové stopy našich dětí a dětí jejich dětí tak úplně nefungují: lze totiž předpokládat, že v budoucnu bude mnohem nižší.
Dokonce i sama Kimberly Nicholas, autorka studie zmiňované v úvodu tohoto článku, vysvětluje, že bezdětnost není relevantní odpovědí na hrozbu v podobě klimatické změny: „Je pravda, že více lidí spotřebovává více zdrojů a způsobuje produkci většího množství skleníkových plynů. Ale nemít děti není řešení. Emise musíme snižovat mnohem rychleji, v řádu let, nikoli v řádu generací.“ Vzpomínáte si na dystopickou sci-fi Potomci lidí z roku 2006, odehrávající se ve světě, kde ženy ztratily schopnost otěhotnět? Lidstvo bez potomků v něm rozhodně neprožívá idylické finále. Život posledních generací lidstva je provázen všeobecnou depresí, rozvratem a zmarem, přičemž asistovaná sebevražda je státem podporovanou metodou opuštění světa, který ztratil naději. Děti totiž nejsou jenom neekologičtí producenti oxidu uhličitého: jsou také naším největším zdrojem radosti a víry v budoucnost.