Klára Melíšková: Můj život je teď v husté fázi

S herečkou Klárou Melíškovou jsem se sešla v den voleb do českého parlamentu. A naše setkání bylo poznamenané obdobím rychlých změn – ve světě okolo i v jejím vlastním životě. „Nevím, co všechno můžu říct. Teď je můj život v nějaké fázi a za pár týdnů to může být jinak. Teď se věci vyvíjejí nesmírně rychlým tempem,“ uvažovala na začátku Klára Melíšková. 

A co se tedy ve vašem životě děje?

Snažím se vědomě pracovat sama se sebou a se situacemi, které nastávají. A ta práce na sobě se postupně zúročuje. Nejsem na ni sama, pomáhají mi, jak já jim říkám, vědmy. Nejsou to žádné kartářky, ale terapeutky, které mají navíc jakousi schopnost vidět dál a cítit situace v souvislostech.

Co s těmi vědmami konkrétně děláte?

Mluvím s nimi o všem, co se mi zrovna v životě děje. O vztazích, o práci, o dětech, o sobě. Teď například procházím emočním čištěním svého vztahu s rodiči, abych si s sebou dál netáhla jejich programy, které na mě za celý život nanesli. Znamená to přijmout své rodiče se vším všudy, nechat to špatné odejít a nechat v sobě jen to dobré. Každý den provádím meditační cvičení a to, co se začne dít, je neuvěřitelné. Vyplavují se emoce – agresivita, vztek, pláč, radost, zároveň vám do toho v mysli běží důležité pozitivní i negativní obrazy z dětství, a teď se to všechno začíná čistit. Promítá se mi to i do vztahů s dalšími lidmi v reálném životě. Terapeutka mi říká, že když se proměníte vnitřně, začnete přitahovat jiný typ mužů i jiný typ žen. Každý z nás přitahuje to, na co jsme nastaveni. Jedna moje kamarádka má takové úsloví: „Jaká šla, takovýho potkala.“

A mluvíte o tom i se svými rodiči?

Ano, já i můj bratr, který na sobě také tímto způsobem pracuje. Rodiče o tom vědí a samozřejmě si z toho dělají legraci. Ale i když říkají „to jsou ty vaše kejkle“, jsou tomu otevření, protože jim na nás záleží, zajímá je to. Jsou na té cestě s námi. Máma s námi absolvovala rodinné konstelace, což není vůbec jednoduché ani obvyklé. Dokonce i táta jel za tou mojí vědmou, aby si s ní popovídal. A teď už je schopen nás doopravdy vyslechnout a nezavrhovat, co říkáme. Já i brácha jsme zvyklí s rodiči naprosto otevřeně o všem mluvit, i když to bylo někdy drsné. Vždycky jsme si říkali, že máme pocit, jako bychom jeli v nějakém proudu opravdovosti. Je nám dáno mít schopnost spolu komunikovat a vždycky najít řešení.

Klára Melíšková

Budoucnost byla v mlze. Až později se vše začalo rozmotávat.

Jak se vaše proměna projevuje v ostatních, například partnerských vztazích?

Postupně přicházím na to, že ty blízké, partnerské vztahy se nemůžu snažit „urvat hlavou“. Jde o to, jestli dokážete jít cestou cítění a otevřenosti, krok za krokem, a doopravdy ten vztah žít. Ne se snažit to vyřešit hned za každou cenu. Když to přestanete řešit hlavou, najednou to začne fungovat. A o co víc se dostávám k sobě a jsem schopná mít ráda sebe sama, se vším všudy, taková, jaká jsem, tím víc jsem schopná milovat a přijmout jiného člověka.

Znamená to tedy, že je důležité mít trpělivost sama se sebou?

Stoprocentně. Nemůžete to urvat, stejně se vám to vrátí, pokud to není prožité do lásky, pravdy, otevřenosti vůči sobě, všemu a všem. Nevyzrajete na to. Uděláte kolečko a budete to mít zpátky. Někdy není snadné tu trpělivost udržet. Přemohou vás emoce a například se dopustíte nějakého zkratového jednání. To je vám pak líto a už se to nedá vzít zpátky, tím se celá věc ještě prodlouží. Ale tomu se nelze vyhnout. To k tomu všechno patří.

Takže je dnes váš život jiný, než jste si ho představovala, když jste se před dvěma lety rozhodla odejít z manželství?

Já jsem si nic nepředstavovala, spadla jsem do toho a najednou jsem věděla, že takhle už dál nemůžu. Budoucnost byla v naprosté mlze. Až později se všechno začalo rozmotávat.

A jak si představujete budoucnost teď? Máte z něčeho obavy?

Jako první mi v mysli naskočí obavy z války. Mám obavy z toho, co se děje ve světě, z toho, co dělají muži ve vysokých funkcích, nejen v Česku, ale na celém světě. Agresivita se stává normou, necitlivost, nevnímavost, neschopnost propojit se mají úplně navrch. Právě teď jsem o tom přemýšlela v souvislosti s volbami. Tolik vyhozených peněz za reklamy na billboardech. A přitom k volbám chodí stále málo lidí. Mluvili jsme o tom nedávno v divadle. Jak a čím se lidí dotknout, jak v nich zažehnout touhu něco změnit, jak je zcitlivět, aby měli přístup ke svým emocím, pocitům – protože když budou mít přístup k sobě, budou tyto věci cítit naprosto jasně. Třeba i to, že je třeba jít k volbám. I když výběr může být těžký.