Judit Bárdos: Byla jsem spíš takový „vyťahaný“ chlapec

Je jednou z nejzářivějších hvězdiček hereckého nebe bývalé federace. Slovenská Maďarka (nebo snad maďarská Slovenka?) Judit Bárdos okouzlila diváky ambiciózních seriálů Bohéma a Svět pod hlavou, ale zaujala už před pár lety v dobrých česko-slovenských filmech Dům a Fair play. Herečka s blankytně modrýma očima a nepřehlédnutelnou "medzierkou medzi zubami" ale míří ještě výš. Do svého nového filmu si ji vybral oscarový režisér László Nemes a ve filmu Out slovenského režiséra Györgyho Kristófa z ní v květnu jistě nespustili oči návštěvníci prestižního festivalu v Cannes. 

Původně studentský film Out je pro nás v Česku zatím velkou neznámou. Jakou roli v něm máte?

Vlastně jen dva obrazy. Distributor ale uvádí moje jméno na prvním místě, protože jsem tady z herců nejznámější. Hraju dceru hlavního hrdiny, dívku, která zatím úplně přesně neví, co chce v životě dělat. Její táta přijde na Slovensku o práci a ocitne se až v Lotyšsku, kde potkává řadu divných lidí – místy je ten film až surrealistický.

Náš rozhovor vznikal na přelomu dubna a května a vy jste v tu dobu ještě vůbec nevěděla, jestli se do květnového Cannes jako členka filmové delegace podíváte. To se vám stává často, že se váš život odvíjí tak překotně?

Ano, dost často se nechávám takhle unášet. Jsou i herci, kteří dovedou plánovat. Někteří moji kolegové v divadle vědí, co budou dělat velkou část sezony dopředu. Mně se vše děje narychlo, někdy to je znervózňující, ale vlastně mě to baví. Kdybych se vázala jen na divadlo, asi bych o spoustu příležitostí přišla.

Jste dcerou novinářky a politika, což jsou profese z principu extrovertní. Byla jste už odmala holčička, která se ráda předváděla?

Vůbec ne. Já byla spíš introvertka, doma jsem cvičila na klavír a dlouho jsem vůbec nevěděla, čím bych vlastně chtěla být. Vnímala jsem, že rodiče byli v okruhu maďarské menšiny na Slovensku docela známí, ale že bych měla jít v jejich stopách nebo dokonce být herečkou, to ne. Spíš mě ovlivnilo, že rodiče rádi chodili do divadla, do kina a nás se sestrou brávali s sebou. Vzpomínám si i na představení, která jsem prospala, protože mi bylo třeba pět a nemohla jsem jim rozumět.

Vaše sestra se taky vydala kulturním směrem?

To je složité, ona se všemu věnuje tak trochu. Pracuje v televizi, kromě toho ale maluje na sklo, absolvovala sportovní kurz, vydala knížku básní... Má talent na psaní, ale je taky dost lenivá. Stále se hledá.

Vaše rodina patří na Slovensku k devítiprocentní maďarské menšině. Nebylo vám jako holce divné, že žijete na Slovensku, když se u vás doma mluví maďarsky?

Když nás rodiče vzali do Budapešti, byly jsme se sestrou úplně okouzlené a ptaly jsme se, proč nebydlíme tady, že tu je všechno maďarsky... Naši odpovídali, že jsme se tu nenarodily, že rodinu a kořeny máme na Slovensku. Poměrně brzy jsme tak pochopily, jak to s maďarským původem máme. Je zvláštní, že to je pro vás Čechy tak zajímavé téma. Jako by to bylo kdovíjak exotické. Vy tu nemáte menšinové školy?

My jsme si své Němce vyhnali.

To se Slovákům nepodařilo, vyhnat Maďary ze země. A tak jsme zůstali…