Proč jsou staročeské koláče a jim podobné pochutiny zase na vzestupu?

Proč jsou staročeské koláče a jim podobné pochutiny zase na vzestupu? Zdroj: Zdroj: Kristýna Dobeš Moučková, Instagram @kuskolace

Je libo makronku? Díky, radši koláč! Trendem mezi dezerty se stává česká klasika

Cronuty, donuty nebo francouzské sladké jednohubky – makronky. V posledních deseti letech zažila česká gastronomie boom zahraničních pochutin, které si velmi rychle našly cestu k zákazníkům. Sláva některých z nich ale pohasla stejně rychle, jako začala, jiné se zase staly běžnou součástí nabídky nejedné kavárny. Jestli ale něco v současnosti skutečně diktuje trendy mezi dezerty, je to naprostá klasika v podobě buchet a koláčů. Proč se opět stojí fronty na staročeskou tradici?

Pamatujete si dobu, kdy v Česku započal trend hipsterských kaváren v berlínském stylu? Každý nově otevřený podnik se mohl pomalu roztrhnout, aby návštěvníky nalákal nejen na výběrovou kávu od co nejmenší – zato sakra zajímavé – pražírny, ale také na originální nabídku brunchů a sladkého.

TIP NA VIDEO: Kam zajít na skvělý brunch v centru Prahy?

Video placeholde

Česko tak postupně zažilo obrovský boom sladkých vymožeností, kterými se mnohé podniky chtěly vyrovnat zahraniční konkurenci z německých metropolí, z Londýna a Paříže. Jako by to bylo včera, kdy se hitem staly třeba pověstné makronky. Malé pestrobarevné sladké „jednohubky“ plněné ovocným krémem. Já mám nejradši červenou. Já zase zelenou, pistáciovou. Hele, ta červená je malinová, nebo jahodová? dohadovala se v roce 2015 dvojice mladých dívek před nově otevřeným obchodem Julius Meinl na dolním konci Václavského náměstí. Jediná makronka zde stála téměř 40 korun.

Kdo ale tuto francouzskou sladkost ochutnal, hned věděl, že jedna na ukojení chuťových buněk nestačí. Ze sladkého trendu „z pařížských kaváren“ se tak velmi rychle stala také nákladná záležitost. I díky tomu si ale tato pochutina vysloužila nálepku čehosi exkluzivního. Byla to známka jistého gastronomického luxusu. Není se tedy čemu divit, že makronková balení velmi rychle pronikla třeba také do firemních a reklamních balíčků – dávaly totiž darovanému i darujícímu pocit, že nejde o žádnou fádní věc za pár korun. Jenže čemukoli, co rychle dosáhne vrcholu, hrozí také rychlý pád. Makronky tak sice dodnes koupíte v některých (zejména řetězcových) pekárnách, ale ono nadšené Jakou máš nejradši? nahradil spíše povzdech Ach, zase ty přeslazené makronky.

A podobné to bylo i s dalšími dezerty. Téměř souběžně s makronkami se rozmohl také trend nazdobených cupcaků. Ovšem ani ten se v kavárnách a cukrárnách nijak široce neuchytil. Pracnost přípravy a téměř nemožné hodování bez obtisku krému na obličeji zapříčinily, že dnes na zábavné dortíky kromě slavné prodejny Lelí’s Cupcakes jen tak nenarazíte.

Dlouhodobě se naopak vede plněným croissantům, donutům a cronutům, které jsou kombinací prvních dvou zmíněných. Své místo si totiž v posledních letech u zákazníků vydobyly především díky poctivým surovinám a jistému důrazu na tradici, který v oblasti sladké gastronomie čím dál víc rezonuje.

Dnes už jednoduše není nejdůležitější, aby sladkosti a dezerty byly co nejvíce přezdobené a lákaly primárně na „to, co jedí lidé na západ od nás“. Zlomová v tomto ohledu byla covidová pandemie, která Čechy vrátila zpátky k troubám a domácímu kuchtění. Stačí si vzpomenout, jak se během prvního lockdownu rozmohlo nadšení péct domácí kváskový chléb, banana bread a tradiční české recepty v čele s koláči, záviny a buchtami. Jako by nám právě čas strávený doma dal prostor si hromadně uvědomit, že pro skutečně dobrý poctivý dezert nemusíme chodit za hranice, nýbrž že často stačí zabrousit do babiččiny kuchařky nebo místní cukrárny, kde stále prodávají slavný punčák.

A tak po třech letech od začátku pandemie začínáme postupně sledovat i velký návrat sladké české klasiky do moderních bister a kaváren. Fronty už se nestojí na domácí donuty, nýbrž na poctivé koláče a vdolky. Rozhodně to ale neznamená, že by cronuty nebo americké koblihy tímto měly definitivní utrum, příklon k tradiční české kuchyni je ale znatelný napříč celou gastronomickou scénou. Suroviny ani recepty ze zahraničí už jednoduše nejsou tak žádané, jako když dáte sebejednoduššímu jídlu v restauraci nálepku, že všechny jeho komponenty byly vypěstovány v Česku. Vyrobeno v Česku s láskou a tradicí je jednoduše značka, která dnes táhne nejvíc a vytváří novou národní gastronomickou hrdost. Zda ji dříve či později nerozmělní příchod dalšího trendu, je v tuto chvíli těžké odhadnout. Pojďme si ji ale užít, dokud nedojde – stejně jako třeba pekáč s koláči v pekárně.